Soudruzi chtěli vytvořit místo, kde by se sovětští generálové cítili jako doma. Proto prosadili, aby budova byla postavena v duchu socialistického realismu, takzvané sorely.
„Projektantem byl František Jeřábek, ale údajně se na stavbě podíleli i další architekti, kteří ale chtěli po dostavbě zůstat v anonymitě,“ řekl architekt Zdeněk Lukeš.
Do pražského prostředí se nehodící architektura hotelu vyvolala u lidí převážně negativní reakce.
Věž s původně rudou hvězdou si přejmenovali na „Stalinův dort“, „Sen šíleného cukráře“ či „Čepičkův barák“, jako odkaz na ministra obrany Alexeje Čepičku, který stavbu hotelu inicioval.
Původně měla budova stát na Vítězném náměstí a sloužit jako armádní ubytovna. První návrhy byly navíc mnohem monumentálnější.
Nakonec byla celá stavba přesunuta do údolí v Podbabě, aby nekonkurovala Pražskému hradu. A myšlenku ubytování pro armádu nahradil hotel pro turisty.
