Zašel jsem ke švadleně a teď jsem hulán, říká pětašedesátiletý muž

  9:36
Když před 15 lety Zdeněk Ševčík sledoval v Klimkovicích slavnostní křest praporu města, všiml si vojáka v dobovém oblečení, který se ceremoniálu účastnil. Dali se do řeči a druhý den už s ním jel ke švadleně, aby mu také jednu hulánskou uniformu z dob napoleonských válek ušila.

K výzbroji hulánů patřilo i lehké kopí, jak ukazuje Zdeněk Ševčík z Dolních Životic na Opavsku. Člen klubu vojenské historie se účastní rekonstrukcí bitev a pochodů po celé Evropě. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Brzy také vyrazil na rekonstrukci bitvy u Slavkova. „Byl jsem nadšený. Jenže co je hulán bez koně? A tak jsem si jednoho koupil a začal se po padesátce učit jezdit. Pády byly kruté. Do potoka, do příkopu, do kukuřice, ale zvládl jsem to stejně jako máchat šavlí. Do dvou let jsme se dali dohromady s dalšími nadšenci. Na akce jsme začali jezdit čtyři kamarádi huláni. Všichni na koních. Máme svoji zástavu i erb,“ popisuje pětašedesátiletý Ševčík, který bydlí v Dolních Životicích na Opavsku, kde mu po pastvinách běhá už šest koní.

Fotogalerie

„Ovšem není dnes jednoduché sehnat do naší hulánské party nováčka. Kůň, oblečení, zbraně, to všechno stojí okolo 150 tisíc korun. Náročné to je i časově. V průběhu roku jsme pryč přes třicet víkendů,“ doplňuje muž. 

„Když se člověk stane hulánem, musí počítat také s tím, že v táborech bude spát na slámě u koní, jíst z dřevěné misky, prostě tak jako kdysi. Při projíždění vesnic zase bušíváme na vrata. Tehdejší vojska kvůli jídlu rabovala, nám lidé něco symbolicky podají. Jedna babička pro nás tradičně peče buchty.“

Huláni byli lehká kavalerie rakouské armády, poprvé se v ní objevili ke konci 18. století. Byli vyzbrojení šavlemi, pistolemi a lehkým kopím s černožlutým praporcem. Rakouské vojsko mělo v roce 1856 čtyři hulánské pluky, na konci 19. století jich už mělo 11, z toho jeden český.

Ševčíkova skupina jezdí hlavně na rekonstrukce bitev a pochody po celé Evropě. „V ukázkách bojů velím regimentu, do kterého se zapojují nadšenci z různých koutů republiky. Momentálně je nás v něm dvanáct a všichni jsme členy klubu vojenské historie,“ uvádí muž, který například vymyslel pochod dlouhý sto kilometrů po stopách sedmileté války, což byl rozsáhlý ozbrojený válečný konflikt v 18. století mezi evropskými mocnostmi.

„Jedeme ho na koních tři dny. Zúčastnil jsem se také připomínky bitvy u Világoše, což byla závěrečná fáze maďarské revoluce v polovině 19. století. Trasa měřila čtyři sta kilometrů, denně jsme jich ujeli osmdesát,“ zmiňuje Ševčík.

„Mým snem bylo projet si jako hulán Prahu. To se mi splnilo před dvěma roky v průvodu pruských vojáků na počest vítězství Pruska ve válce s Rakouskem v roce 1866. Šli jsme od Prašné brány přes Karlův most až na Pražský hrad. Krásný zážitek. Mým dalším snem, který plánuji, je objet v uniformě celou republiku. Asi čtyři měsíce budu putovat po trase dlouhé 2 350 kilometrů a moc se na to těším,“ dodává Ševčík.