Složené z několika těl, jako Frankenstein, říká o albu lídr XIII. století

  9:18
Jihlavská kapela XIII. století má nové album. Jak vznikala deska nazvaná Frankenstein i stejnojmenná titulní píseň, vypráví frontman kapely Petr Štěpán. „Je to album složené z jednotlivých kusů, z několika těl. Jako Frankenstein,“ vysvětluje. Píseň má ambice stát se dalším velkým hitem kapely.

„Mnohokrát už jsme byli přesvědčeni o tom, že skončíme, ale pořád tu jsme a hrajeme,“ říká zpěvák a kytarista XIII. století Petr Štěpán. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

V hororu Mary Shelleyové ze začátku 19. století objeví mladý doktor způsob, jak vdechnout život mrtvé hmotě, ale nějaký čas mu pak trvá, než dokáže stvořit fungující tělo „se všemi složitostmi nervů, svalů a žil“. Když se mu to konečně podaří, ožívá ... umělý člověk, děsivé monstrum s rozumem i emocemi, jemuž se dnes běžně dává jméno jeho tvůrce - Frankenstein.

A podobně jako ve slavném románu vznikala skoro šestiminutová titulní skladba nového alba kapely XIII. století - Frankenstein. „Gotická litanie“ o noci s měsícem v úplňku, ponurá báseň nenápadně ukrytá na straně 51 knižní sbírky Zpovědnice posloužila frontmanovi skupiny Petru Štěpánovi jako pevná textová kostra, již však ještě musel obalit svaly, nervy a žilami čili hypnoticky chytlavou melodií, úderným refrénem a perfektně vyladěnou souhrou nástrojů...

Výsledek je ovšem děsivě působivý. Frankenstein se může stát velkým hitem. O této písni, novém albu a blížící se koncertní šňůře XIII. století mluví Petr Štěpán v rozhovoru.

Petr Štěpán

  • Sedmapadesátiletý frontman jihlavské kapely XIII. století, skladatel, „filozof temnoty“, básník a autor čtyř knih, z nichž některé vyšly opakovaně.
  • Prvním jeho literárním počinem byla už v 90. letech Kniha Nosferatu - Vampýrská bible, následovala Zpovědnice, pak Nový věk temnoty a Hrdinové nové fronty - Příběh punkové legendy
  • Skupinu HNF Petr Štěpán založil se svým bratrem Pavlem v roce 1985.
  • Kapela XIII. století vznikla „na troskách“ HNF v roce 1991. Hraje kytarový gothic rock - nyní ve složení Petr Štěpán (zpěv, kytara), Pavel Štěpán (bicí), Miroslav „Palda“ Paleček (basová kytara) a Kateřina Kameníková (klávesy).
  • XIII. století ctí odkaz gotické vlny a punku. Ve svém žánru patří k absolutní tuzemské špičce, mezi fanoušky je oblíbená i v zahraničí.

Nedávno kapele XIII. století vyšel Frankenstein. Cítili jste, že už dozrál čas na to, přijít zase s něčím novým?
Popravdě, ono se to odvíjelo na více rovinách. Především tu byla dlouhá desetiměsíční pauza, kdy kapela vůbec nekoncertovala. Byl jsem na operaci, měl jsem zdravotní problémy a vůbec nebylo jisté, jestli se moje tělo s dalším hraním srovná, jestli se ještě vůbec na hudební prkna vrátím. Naštěstí všechno dobře dopadlo, skupinu jsme obnovili. Došlo k jedné personální změně, odešel Henry Dostál a vrátil se staronový baskytarista Mirek „Palda“ Paleček. Skupina byla opět kompletní, na což zareagovali jednak pořadatelé akcí, začaly chodit nabídky na koncerty, a taky hudební vydavatelství naznalo, že by bylo dobré se publiku a skalním fanouškům nějakým způsobem připomenout. A co může být lepšího, než udělat a vydat novou desku.

Když jste se vracel po nemoci, měl jste sám v hlavě myšlenku na nové album?
Určitě jsem o tom uvažoval. Firma trvala na tom, aby to bylo, pokud možno, co nejrychleji. Došli jsme k názoru, že vydáme skladby, které vyšly jako singly, to znamená, že nebyly na řadových deskách, ale jen jako bonusy u výběrovek či v nějakých best of výročních albech a podobně. Řekli jsme si, že by bylo dobré z těch singlů udělat kolekci, ale že ty písně zároveň projdou nějakou změnou, buď že se vyrobí remixy, nebo že půjde o skladby nějakým způsobem upravené. Prostě, že to budou jiné, alternativní verze. Bylo však potřeba přijít i s něčím úplně novým.

Takže Frankenstein. Mimochodem zní to dobře. A pak taky - ke skupině, která hraje gothic rock, figura z gotického románu tak nějak patří, ne?
První, co mě napadlo, bylo: album musí zaštítit perfektní název. A když jsem se nad tím zamýšlel, uvědomil jsem si, že je to vlastně album složené z několika různých kusů, promítl jsem si to před sebou a najednou mi naskočil Frankenstein. Ten byl přece taky složený z několika kusů, z několika těl. Kapela název přijala s nadšením. Bylo jasné, že to bude skvělé promo. Frankenstein? Pecka. Bylo však nutné udělal i titulní skladbu s názvem Frankenstein. Ale takhle já tvořit neumím. Přesto jsem se tím začal zabývat. Frankenstein mě fascinuje od dětství. Chovám k tomuto tématu obrovský respekt. Jenže udělat Frankensteina tak, abych s tím byl jako skladatel spokojený, to musí být fakt bomba, nářez.

Tak jste si znovu přečetl Frankensteina Mary Shelleyové a podíval se na pár frankensteinovských filmů...
Přesně tak. Pouštěl jsem si legendární snímky s Borisem Karloffem, který hrál to monstrum úžasně, pustil jsem si i novější filmové verze. A došlo mi, že Frankenstein je nadčasový. Podívejte se na dnešní lidstvo. Jak si hrajeme s kmenovými buňkami, s úpravou lidských těl a potravin. Zasahujeme do genetické podstaty člověka... To všechno má frankensteinovský rozměr. Frankenstein není nic starého. Byl napsán před dvěma sty lety, to je prakticky současnost. Ale bavíme se o hudební desce.

Fotogalerie

Jasně. Jak tvoříte skladbu? Nejdříve děláte hudbu, nebo je první text?
Jak kdy. Nejprve přijde nápad. Ten se může objevit, i když jen tak preluduju, když si hraju sám na klávesy nebo na kytaru. Nicméně v případě Frankensteina jsem zkusil jiný přístup. Našel jsem si jeden svůj text. Báseň, ze které jsem vyšel. Věřil jsem, že by to mohlo být ono.

Ta báseň už předtím vyšla ve vaší sbírce Zpovědnice, že?
Ano, je to báseň Gothic litania. Ten text jsem chtěl vždycky zhudebnit, to bude na Frankensteina pasovat, říkal jsem si. To ho vystihuje. Jsou to dobré verše, má to temnou atmosféru. Připravil jsem pro kapelu hudbu k té básni-písničce a donesl jsem to na zkoušku. Rozdal jsem všem party, zkusili jsme to, ale nešlo to. Vůbec to nevalilo. Dali jsme si pauzu. Někdo si šel zakouřit, bratr zůstal za bicíma. Stoupl jsem si za klávesy, našel jsem si tam takové ostré smyčce, smyčcový rejstřík a začal jsem si hrát - a najednou se mi tam objevil ten motiv, který tak parádně ve skladbě zní... Okamžitě jsme věděli, že to je ono.

To je jak scéna z Formanova Amadea, když Mozart v přítomnosti císaře improvizuje při přehrávání Salieriho skladby...
(zasměje se) Poručil jsem Kačence, naší klávesisce: Hraj to furt dokola, nech to v té tónině, v céčku, což je tedy pro mě dost nezvyklá tónina. Já si vyzkouším kytary. Bubeník, to jest brácha, na mě kouká a ptá se, co má dělat on. Zkusili jsme těžké bubny jako Black Sabbath a bylo to tam. I teď mám husí kůži, když o tom mluvím. Takže takhle vznikla skladba Frankenstein. Je to vzdání holdu gotickému žánru a dílu Mary Shelleyové, jejímu románu. Proto také podtitul Mary Shelley Requiem.

A slova té vaší gotické básně se do skladby hned bez problému vešla?
Slova jsem měl připravená. Zkusili jsme hrát se zpěvem, začal jsem do toho frázovat a sedlo to úplně krásně. Akorát to nemělo refrén, který jsem pak dodělal.

Kdy jste Frankensteina zahráli poprvé před lidmi?
V dubnu v Praze při našem sólovém koncertu v paláci Akropolis. Krásně se nám to povedlo, lidé byli nadšení.

Na albu je ale ještě jedna novinka, píseň Chaotica...
Tematicky je udělaná úplně jinak. Ale to neznamená, že je něco míň. Ta skladba je něco jako osobní zpověď stárnoucího rockera. Je to svižná tříminutová písnička.

A co zbylých šest skladeb?
Všechny mají v závorkách podtituly, to znamená, že je to vždy jiná, více či méně odlišná verze již známé písničky.

Asi je zbytečné se ptát, jestli jste s finálním výsledkem spokojen...
Já jsem více než spokojený. Kromě členů kapely na vzniku desky odvedl obrovskou práci zvukař Míla Sládek, který celé album smíchal, načechral ho, zvládl to úplně fantasticky. Na závěr se ještě řešil obal, ale o tom jsem měl velice jasnou představu. Na obálce je kresba Tondy Urbánka podle fotografie z filmu Frankensteinova nevěsta. Ta fotka má úžasnou kompozici. Grafik ji báječně ztvárnil do podoby komiksu pro dospělé. V té kresbě je i jakési očekávání. Každý ví, že to monstrum se pak utrhlo a děly se velké věci...

Křest alba ještě nebyl. Kdy a kde bude?
Album bude mít oficiální křest hned třikrát. Vybrali jsme si velká města: Prahu, Brno a Ostravu. A na konci léta zahájíme Frankenstein Tour. V sobotu 27. července ještě jedeme do Dačic na Rockfest, turné odstartuje v pátek 30. srpna v Jihlavě na akci Rodinný den MOKOV. To je festival v areálu Moravských kováren. Den poté vystoupíme v Horšovském Týnu na zámku. A pak už to povalí: České Budějovice, Brno, tam budeme hrát dva dny po sobě, Litovel, Polsko - Zabrze u Katovic, Bystřice nad Pernštejnem, Magická noc v Praze, Brickhouse v Ostravě a končíme na zámku v Polné.

Jaká vaše skladba je teď mezi fanoušky nejvíce oblíbená?
Bez debat je to pořád Karneval. Tenhle megahit zná asi opravdu každý, i lidé, kteří se o nás vůbec nezajímají. Je to nejvíc přebíraná skladba, hraje ji hromada kapel na vesnických tancovačkách. Ale zajímavé je, že to není původní XIII. století. Je to předělaná verze skupiny Olympic.

To jsem nevěděl.
Mnoho lidí to neví. V roce 1992 jsme dostali nabídku, že Olympic bude mít 30 let a že se bude dělat deska. Vybrané kapely si mohly zvolit nějakou jejich skladbu a udělat ji po svém. A já jsem si tenkrát už z té přebrané hromady vybral Karneval. Hudebně je to komplet moje, to s originálem nemá nic společného. Na text jsem nesměl sáhnout, ten je původní, ale v našem podání tam je cítit gotický rej, úplně vidíte ty Benátky... Tenkrát nikdo z nás netušil, jaká z toho bude raketa.

Napsal jste několik knih. Nemáte v hlavě nějaký další literární motiv?
Já jsem dal spoustu energie do poslední knížky Hrdinové nové fronty - Příběh punkové legendy. Ta kniha sklidila velké reakce. Měla úspěch.

A jaké reakce měla kniha Nový věk temnoty, v níž jste mimo jiné varoval před „digitálním fašismem“ a spiknutím mocných?
Ta kniha nebyla o tom, že se z něčeho vypíšu, že dostanu démona z hlavy a zase půjdu dál. Já jsem samozřejmě chtěl, aby ta kniha vyvolala reakci. Chtěl jsem, aby to bylo něco jako vyhlášení války...

Ale nikdo v ní nechtěl bojovat?
Obávám se, že lidé se dnes už zase bojí říct svůj názor. Měl jsem však i zajímavé reakce. Jenže: jako kdyby nikdo nechtěl věřit tomu, že se světem je to tak, jak jsem psal... Já jsem tou knihou nechtěl změnit svět, nejsem blázen. Šlo mi o to, přimět lidi k tomu, aby o světě uvažovali jinak, aby se na něj dokázali podívat z jiného úhlu, protože nemusejí být masírováni médii, která jim každou událost předkoušou... Také jsem upozornil na jiné knihy či filmy, na prameny, informace a nezávislé zdroje, které říkají opak toho, co dnes a denně vidíme a slyšíme.

O kapele XIII. století se psát nechystáte?
Pochopitelně, že mě to napadlo. Jsem do toho i trochu tlačený, ale to by bylo moc práce... Asi si to nechám až na důchod. Navíc kapela pořád jede, tak ji nebudu pohřbívat psaním knihy. (smích)

Jak dlouho ještě budete hrát?
Nevím. My už jsme byli mnohokrát přesvědčeni o tom, že skončíme, ale pořád jsme tu a hrajeme. Netuším, jak dlouho to ještě můžeme dávat... Ale dokud to půjde, tak nebudeme uvažovat o tom, že bychom skončili.

Jen možná v kopci „podřadíte“...
Takhle je to dobře řečeno.

Autor: