„Můj dědeček žil v Jablonci, založil tu úspěšnou firmu na lepenku, kterou pak převzal můj otec. Letos je to ovšem 73 let, co museli Jablonec a Jizerské hory nuceně opustit v rámci poválečného odsunu. Já jsem vlastně první Posselt v naší rodině, který je narozený v Německu. Narodil jsem se tam po odsunu,“ uvedl Posselt.

Právě na příkladu své rodiny v knize ilustruje, jak rozmanitá Evropa je a jak je důležité nedopustit její rozpad. 

„Další štěpení Evropy je bláznovstvím.“

„První zmínka o Posseltech je ze 12. století a to z Brna. Pak se právě v 16. století přesunuli do Jizerských hor. Rodina mé maminky naopak pochází ze Štýrského Hradce, z území, které dnes patří Slovinsku. Takže mí předci mluvili německy, česky, slovinsky, maďarsky. To, co nás pak zničilo, ale nebyli Češi ani Slovinci, ale hloupý nacionalismus. Ten je přitom hrozbou i pro dnešní Evropu. Další štěpení Evropy je bláznovstvím. Musíme se naopak semknout a řešit společně skutečné problémy. A těmi je zhoršující se životní prostředí, sucho a migrace. Mezi uprchlíky je řada lidí, kteří byli ze své vlasti vyhnáni, těm je třeba pomoci. Ale je nutné pomoci i Africe jako takové. Mít pro ni něco jako byl Marshallův plán pro poválečnou Evropu,“ řekl Posselt.

„V 90. letech jsem se setkal s českou rodinou, kterou vyhnali ze Srbska, protože byli katolíci. Přitom jejich rodina tam žila od dob Marie Terezie. Ale měli jinou víru, pokládali je za Chorvaty. Byla tam hrozná nenávist a pro nic. To jsou věci, které se mohou stát každému i dnes. A už zase se některé věci plíživě vrací. Třeba vnitřní kontrola hranic mezi Bavorskem a Rakouskem. Totéž se může stát i tady. Znovu kontroly mezi Českem a Saskem. Znovu by se vrátili celníci a závory do Žitavy. To není dobrá cesta pro jednotnou Evropu,“ myslí si Posselt.

Kniha je zatím v německém originálu, už se ale překládá do několika dalších jazyků včetně češtiny.