Spolek opravuje zchátralý Hrnčířův mlýn se zachovalou původní technologií

  6:54
Zchátralý Hrnčířův mlýn v Českém Meziříčí - nová kulturní památka - má naději. Zachránce čeká hromada práce, o víkendech pořádají brigády. Původní technologie se tu dochovala v obdivuhodném množství i dobrém stavu.

Hrnčířův mlýn v roce 2019 | foto: Archiv Ludmily Žlábkové

Při různých příležitostech se tu seče, řeže, nosí, vozí, montuje i posedává. Mlýn z 18. století opravuje Společnost ochránců památek ve východních Čechách (SOPVC), která ho na jaře koupila za symbolickou korunu od blízkého cukrovaru.

„Objekt a jeho vybavení ušetříme pro budoucí generace. Navíc mlýn získal památkovou ochranu, která jeho význam ještě podtrhla. Naskýtá se nám možnost místo zatraktivnit a přispět k rozvoji obce,“ řekl člen SOPVC Vlastimil Šimek.

Záchranu Hrnčířova mlýna Šimek rozjel před pěti lety, když se na Rychnovsko přestěhoval s rodinou. „Uvědomil jsem si, že to není žádná tuctová stavba. Pátral jsem a obrátil se na památkáře z Národního památkového ústavu v Josefově, kteří poskytli bližší informace včetně fotodokumentace interiéru. Od roku 2016 jsem jednal s vedením cukrovaru, abych je upozornil na historickou hodnotu. Další léto už nabraly události spád,“ uvedl.

Vlastník se prý rozhodl mlýn zbourat, na stavebním úřadě už dokonce běželo řízení o jeho odstranění. „Nebylo na co čekat, podal jsem už jako člen spolku na ministerstvo kultury podnět na prohlášení Hrnčířova mlýna za kulturní památku,“ prozradil. 

Vlastník se vzápětí ozval, že je ochoten za určitých podmínek objekt předat. „Následovala jednání, která v květnu vyústila k podpisu kupní smlouvy,“ pokračoval Šimek.

Zařazení mlýna mezi kulturní památky je potvrzení, že jde o hodnotný objekt, který si zasluhuje péči. „Status památky nám také umožňuje dosáhnout na finance, které bychom si jako neziskovka jinak nemohli opatřit,“ poznamenal.

Místopředsedkyně spolku hradecká novinářka Ludmila Žlábková věří, že díky tomu zůstane zachována část naší historie: „Pocházím z mlynářského rodu, na mlýn, i když ne tento, jsem jezdívala na prázdniny. Jsou mi proto blízké všechny stroje, veškerá technologie, která se tu dochovala v obdivuhodném množství i dobrém stavu.“

Pánové dobře viděli na karty

V roce 1862 koupil mlýn za 22 tisíc zlatých Jan Hrnčíř, rodák ze Lhoty Nahořanské, prapradědeček publicistky a vydavatelky Heleny Rezkové. Ta na dětství ve mlýně  ráda vzpomíná: „Byla tam tři kola, jedno vysoké až do prvního poschodí, jahelka na výrobu jáhlí a holendr na výrobu krup. V roce 1872 přibyly francouzské kameny a také, jak se říkalo, amerikán.“ 

V roce 1893 dal do mlýna její pradědeček Karel Hrnčíř první válcovou stolici. „O 12 let později nechal zrušit dvě vodní kola, která nahradila Francisova turbína od firmy Prokop a synové. Už v následujícím roce fungovalo dynamo, které osvětlovalo nejen mlýn, ale i sousední domy. Jak si vybavuji vzpomínky mého dědečka, první přípojka vedla do hostince u Marelů, aby pánové dobře viděli na karty,“ říká vydavatelka. 

Díky mlýnu se svítilo i v Machačově obchodě a u řezníka Kvasničky. Mlynář nabídl obecnímu zastupitelstvu zavedení elektřiny do celé obce, ale nepochodil. Karel Hrnčíř byl členem mnoha spolků, prvním starostou meziříčského Sokola, v roce 1906 se stal prvním majitelem motorového kola s přívěsným vozíkem. Mlelo se tu až do roku 1950, pak mlýn zrušili.

Mlynářství i arcibiskup

Po opravách by měl mlýn sloužit jako muzeum a kulturní centrum. V muzeu vznikne expozice mlynářství.

„Díky zachovalé technologii, která je stále na svém místě, půjde o poměrně autentickou podívanou. Dále by tu měla být expozice významného místního rodáka arcibiskupa Karla Otčenáška. Chceme tu pořádat řemeslné dílny, přednášky i menší koncerty,“ vyjmenoval Šimek. 

Do objektu nejdřív musí zavést elektřinu, zajistit statiku a opravit střechu. „K tomu bude potřeba dokumentace, povolení a musíme sehnat peníze. Nejenže ušetříme, ale zároveň máme příležitost si renovaci prožít,“ přiznal Šimek.

Ve mlýně i okolo něj se čas od času organizují brigády. „Mlýny patřily od nepaměti k české krajině a mlynáři často spolu s kantorem či farářem patřili k nejvzdělanějším v obci. Často se podíleli na kulturním životě, udržovali tradice a vzdělanostní paměť místa,“ podotkla Žlábková.

O svém spolku říkají, že je to zastřešující organizace pro každého, komu není lhostejné prostředí, v němž žije.

„Asi nejvýrazněji jsme zasáhli do osudu Vily Aničky v Hradci Králové, proti jejíž demolici se psala petice. Vila sice stojí, ale jen díky prohlášení za památku,“ uvedla Žlábková. 

Kompletní revitalizace vyjde na miliony. „Pokud bychom měli peníze a mohli objednat firmu, budou to desítky milionů. Peníze budeme shánět především z dotačních titulů, případně oslovíme některé nadace. Budeme usilovat i o sponzoring. Vyhlásili jsme veřejnou sbírku, kde lze přispět na účet nebo přes DMS,“ řekl Šimek.

V roce 2006 se spolku podařilo obnovit pískovcový kříž na křížení historických cest v Hradci Králové-Pouchově. Spolek se také podílel na záchraně hradu v Horních Štěpanicích v Krkonoších v 90. letech nebo na hradě Frymburk na Náchodsku v letech 2008 až 2011.

„Obnovu by si zasloužil i lovecký letohrádek v Rohoznici, malá hala a tovární komín hradecké koželužny, roubený mlýn v Boharyni nebo zámek v Semíně,“ připomněl člen SOPVC Rudolf Khol.