Dětská kresba v památníku, pohlednice nebo stará účtenka.
Pro někoho samozřejmost, která leží na půdě ve staré krabici po předcích, pro Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem cenný zdroj informací, který může posloužit jako studijní materiál. Z těchto pramenů chce zjistit více o historii památky, která usiluje o vstup do UNESCO.
„Uvítáme jakoukoli informaci, která by nám pomohla rozvinout poznání o tom, jak kulturní krajina v Kladrubech nad Labem vznikala,“ řekl státní tajemník ministerstva kultury Zdeněk Novák, který historii Kladrubské krajiny zkoumá.
Výzkum památky totiž podáním přihlášky do UNESCO nekončí. Dále se připravují zprávy, které dokumentují, jak se o památku pečuje a jaká byla její historie. Každá taková informace je důležitá pro zachování hřebčína.
„My si dneska například myslíme, že víme, proč určitý strom v Kladrubech roste na onom místě v parku Mošnice, ale když nám někdo donese starý obrázek v památníku po babičce, kde někdo nakreslil scenérii z parku, a bude to jinak, než se domníváme, tak máme mnohem více informací, abychom uchovali krajinu hřebčína v autentické podobě,“ řekl Novák.
Podle něj je mezi lidmi spousta fotografií nebo kreseb dětí uchovaných ze školy.
„To je neuvěřitelný zdroj informací. Lidé jsou tady po staletí spjati s hřebčínem. Jsou s ním spojeni i svými životními osudy. Řada z nich se tady narodila, pracovala v hřebčíně, šla do důchodu. Prožila v této krajině celý život,“ řekl Novák.
Lidé žili hřebčínem, Průhonice měly smůlu
V rodinách mohou být fotografie z konce 19. století, kresby, dopisy. Velmi cenné by byly například i účtenky, kdyby se díky nim podařilo zjistit, odkud pocházejí túje, kterými byl hřebčín osázen.
Třeba z Paříže nebo z parku v Průhonicích. Právě v tomto místě se odborníci snažili zmapovat, jak vznikal tamní park. Ten se ostatně do UNESCO již dostal. Jenže k pramenům o jeho historii se odborníci prokousávali jen obtížně.
Průhonice vlastnil hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. K historii parku měl co říci jen on a několik zahradníků, kteří tam pracovali. Odborníci tedy mohli využít jen velmi málo pramenů.
V Kladrubech a okolí je situace jiná tím, že s hřebčínem bylo spjato mnoho lidí. Proto je možné, že v rodinách kolují vzpomínky nebo fotografie, jak se například z vlaku v Řečanech nad Labem vykládaly stromy, které poslal císař z Vídně. A na takové v kladrubském hřebčíně netrpělivě čekají.
