„Po vytažení robota GRALmarine proběhla revize všech součástí a výsledek byl, že je zcela funkční. Polská firma, které stroj patří, už ho nyní dál používá,“ nastínil předseda hranické organizace České speleologické společnosti Michal Guba.

Do hlubiny, v níž strávila tolik času, už podle něj sonda zřejmě znovu nezamíří.

„Výrobce pro nás mezitím vyvíjel druhého robota, který má mimo jiné odlišný systém odvíjení ovládacího kabelu, kvůli jehož zamotání do dalších lan první sonda uvázla. Jsme domluveni, že s ním letos uskutečníme jeden testovací ponor a příští rok bychom s vylepšeným strojem dál pokračovali v průzkumu propasti,“ popsal Guba.

Záchrana robota z propasti 27 fotografií

Kromě toho podle něj tým potápěčů a speleologů chystá ve spolupráci s policejními potápěči také průzkum propasti s pomocí sonaru.

„Jde nám nyní o horní partie, především zatopenou část jeskyně Rotunda. Pokud bude vše fungovat dle našich představ, tak bychom se pak pustili do mapování Liftu (zatopený velký jeskynní „dóm“ nacházející se v hloubce přibližně od 60 do 190 metrů pod hladinou – pozn. red.). Policejní odbor speciálních potápěčských činností a výcviku bude v propasti trénovat a při té příležitosti vyzkouší mapování pomocí svého sonaru,“ shrnul Guba.

Rekordní měření mělo být původně jen testem robota

Sondu GRALmarine vyprostil z prostoru 196 metrů pod hladinou 11. července policejní dálkově ovládaný robot, oběma strojům ale nakonec museli ze zhruba šedesátimetrové hloubky k hladině pomoci potápěči (více čtěte zde).

„Bylo to jedinečné tím, že to bylo ve velké hloubce, v takových v Česku moc často neoperujeme. Navíc to bylo náročné tím, že to bylo v jeskyni, kde bylo nutné se pohybovat i ve stísněném prostoru. Navíc jakmile se tam voda zakalí, tak se dá situace jen těžko řešit. V neposlední řadě to pak bylo i časově náročné, šlo o mnohahodinovou operaci,“ nastínil Martin Kučera z policejního potápěčského odboru, který byl operátorem zachraňujícího stroje.

Kromě tlaku čelila uváznutá sonda řadu měsíců také „agresivní“ vodě, která znepříjemňuje práci i samotným potápěčům.

„Je tam kyselá voda sycená oxidem uhličitým. Hlavně při vyšší koncentraci oxidu je to nepříjemné, protože voda ‚štípe‘ do obličeje, který není zakrytý. Zajímavé je, že koncentrace není všude stejná, jsou tam takové agresivnější pásy, kde to štípe opravdu hodně, a o kus dál najednou nic necítíte,“ popsal už dříve potápěč David Čani, který loni v červnu posunul v hranické hlubině český potápěčský rekord na metu 180 metrů.

Hloubka propasti je nyní díky sondě stanovena na 473,5 metru (psali jsme zde). Z toho 69,5 metru ovšem tvoří suchá část od úrovně terénu k hladině, která se do rekordu nepočítá. Teprve při zářijovém ponoru tak byla překonána jeskyně Pozzo del Merro nedaleko Říma, jejíž podvodní část je hluboká 392 metry.

V případě italské jeskyně už ale sondy dosáhly dna, naopak u Hranické propasti je k němu zřejmě ještě hodně daleko, odborníci na základě údajů o teplotě a složení vody odhadují, že by mohla mít až jeden kilometr. Robota loni zastavila délka ovládacího kabelu, akce byla totiž původně plánovaná jen jako zkouška systémů.

„Pokus o rekord nebyl v plánu a nikdo s ním nepočítal, mělo jít hlavně o zkoušku vyvážení a ovládání při sestupu do hlubiny. Ale všechno šlo výborně a pokračovalo se dál a dál až byla najednou hranice čtyř set metrů,“ nastínil tehdy speleolog Miroslav Lukáš z hranické organizace České speleologické společnosti.