Existují hned dvě verze toho, proč má hospoda v Nových Domkách u Jihlavy tak nezvyklý název - Na Jelitě. Podle přespolních za to může zatáčka, která vede do obce a svým tvarem připomíná velké jelito.
Místní ovšem mají docela jiné vysvětlení. „Mně bylo řečeno, že je to kvůli tomu, že kdysi sem jezdilo povoznictví se sudy piva a na vozech tehdy údajně bývala součástka, které se říkalo jelito. A jednou snad z některého vozu právě tady u hospody spadla nebo se zlomila. Každopádně od té doby se tomu říká Na Jelitě,“ prozrazuje současná majitelka hospůdky Libuše Benešová.
Dnes už však označení hospoda není úplně aktuální. Oficiálně se totiž už několik měsíců jedná o klub. „Máme hodně zájmových skupin. Někteří tady hrají šipky, jiní se věnují šachům, rybaření, ping-pongu nebo třeba střelbě ze vzduchovky. A když už jich máme tolik, tak jsme si řekli, že z toho uděláme klub,“ vysvětluje majitelka provozovny.
Rodiče během první světové války kupovali koncesi pro syna
Hostinec Na Jelitě vlastní od roku 2011, původní majitelé si však zažádali o udělení koncese už v roce 1919. Konkrétně 28. června. Na vybudování hospody si ale místní museli ještě rok počkat.
„Licence se tehdy kupovaly, třeba tahle pocházela z nedaleké Hulové, kde hospoda právě končila,“ pustil se do vyprávění Josef Šuška, jeden ze stálých hostů a zároveň příbuzný původních vlastníků.
„Pro svého syna Františka ji koupili Kisslerovi. On totiž v roce 1914 odešel do války, o rok později byl zajatý na ruské frontě a oni nevěděli, v jakém stavu se domů vrátí. Jestli třeba nebude invalida. Zpráv od něj moc nedostávali, vlastně žádné. Každopádně chtěli, aby měl zajištěné nějaké živobytí,“ prozradil.
František Kissler se nakonec do rodné obce vrátil až v roce 1920. Tehdy prý na něj nebyl příliš optimistický pohled. „V roce 1917 měl údajně vstoupit do legií. Domů se vrátil zarostlý, špinavý, ani místní ho nepoznali,“ prozrazuje Šuška.
Nicméně mladík přežil veškeré hrůzy války bez zranění, takže se zakrátko vrhl do stavby hospody a vybudoval ji prý prakticky úplně sám.
Kvůli extremistům tu zasahovali těžkooděnci a létaly helikoptéry
Rodina se pak o chod hospůdky v obci zodpovědně starala dlouhá léta. „Až v 60. letech jim ji sebrali komunisti. A znovu se k ní Kisslerovi dostali teprve v roce 1991,“ tvrdí Šuška.
Od té doby zažila hospoda lepší, ale i horší časy. K těm horším patří podle zdejších obyvatel například období kolem roku 2008, kdy se do ní začali stahovat stoupenci pravicového extremismu.
„Vedla to tady tehdy jedna slečna, která jim povolila pořádání koncertu. Já to znám jen z vyprávění. Prý tady tenkrát létaly helikoptéry a zasahovali i těžkooděnci,“ říká Libuše Benešová.
„Musím říct, že to tady, když jsme to přebírali, vypadalo hrozně. Skákali tady všude potkani. Ze všeho nejdřív jsme tak museli tuhle havěť zlikvidovat.“
Do hospody se už pak nevrátili ani neonacisté. „Jenom asi dvakrát to zkusili. Přišli, vyptávali se, kde slečna je, a když zjistili, že už jim ty pro ně lepší časy skončily, tak zaplatili, odešli a už se nevrátili,“ říká s úlevou současná majitelka.
Prázdno je jen tehdy, když chlapi vyrazí na zajíce
Na druhou stranu však věří, že by si místní štamgasti uměli sjednat pořádek. „To byste koukala, jak si to tu hlídají a chrání. Jednou mi dokonce chytli i zloděje. Takový týpek se chystal odejít bez placení, tak ho přitáhli zpátky a zavolali jsme policii. Kdepak, na chlapy je tady spolehnutí,“ usmívá se Libuše Benešová.
Na své hosty nedá absolutně dopustit. „Jsou vždycky ochotní pomoct. Když se nám třeba něco rozbije, hned se chopí opravy. Vládne tady pohoda a rodinná atmosféra. Prázdno je tu snad jen, když jedou mužský střílet zajíce,“ usmívá se.
Ona sama zažila kdysi hospodu Na Jelitě také jako host. „Chodívali jsme sem tehdy na zábavy, bylo to tady vždycky velké,“ vrací se zpátky ve vzpomínkách. Z obce ale nepochází. Dokonce ani z Vysočiny. „Jsem náplava z Břeclavi,“ směje se.
Do Jihlavy se Libuše Benešová přesunula kvůli sportu. „Hrávala jsem fotbal, a když mi bylo šestnáct, tak jsem dostala nabídku, abych šla sem. Jihlavské ženy tehdy postoupily do první ligy,“ vypráví.
Po čtyřech letech však musela s fotbalem skončit. Lékaři jí dali jasně najevo, že její kolena další roky v brance nevydrží. „Tak jsem s fotbalem sekla. Ale ničeho nelituju, mám z té doby jenom samé skvělé zážitky,“ přesvědčuje.
A jak se vlastně dostala až do hospody na Nové Domky? „Koupila jsem to tady kvůli dceři, která je vyučená v oboru. Velice dobře vaří,“ těší ji.
„Společně to tady vedeme. A jsme tu moc spokojené. Hlavně kvůli zdejším lidem, kteří k nám Na Jelito pravidelně chodí,“ pochvaluje si Libuše Benešová.
