Výroba domácích destilátů ho dnes zaměstnává prakticky celý rok. Z vyprávění třiašedesátiletého Jiřího Horáka je na první pohled zřejmé, že práce je pro něj zároveň velkým koníčkem.
Jinak by jen těžko mohl mezi desítkami sudů s kvasícím rozdrceným ovocem a bublajícími kotli trávit celé dny. „Obvykle chodím do práce v šest ráno a odcházím kolem jedenácté večer. V sobotu i neděli. Jsem tady pořád, stává se, že mi lidé přivezou ovoce v jedenáct večer, když se z chalup vracejí domů. Člověka musí ta práce bavit, jinak by to nemohl dělat,“ říká majitel jediné palírny na Trutnovsku.
Horák s manželkou provozuje v kempu ve Velkém Vřešťově občerstvení a před lety sháněl práci na zimu. „Pálení mě vždycky zajímalo. Tchán je profesor chemie, sám jsem si dřív nechával pálenky dělat. Objel jsem hodně palíren v Čechách i na Moravě a přebíral poznatky,“ vykládá.
Starší dvoukotlovou technologii koupil na Moravě a zařízení si sám namontoval. Také přestavbu chléva na palírnu dělal vlastníma rukama. Ještě nedávno topil dřevem, v současnosti už kotle vytápí plyn.
Výroba destilátů pro něj už dávno není jen sezonní prací. Zatímco loni první ovoce nakládal do sudů až v polovině září, letos už v květnu. „Letošní rok je zvláštní, ovoce začalo dozrávat minimálně o měsíc dřív. Projevilo se obrovské sucho i teplo. Loni nebyly žádné třešně, letos jsem měl 90 sudů. Tento rok pálím ze všeho: švestky, mirabelky, jablka, hrušky,“ jmenuje.
Rukama projdou tuny ovoce
Pálenky dělal také z černého jeřábu, borůvek, angreštu, rybízu, jahod, malin, mrkve nebo dýně. „Kromě melounu jsem pálil snad už všechno,“ říká s úsměvem. Podle něj nezáleží na tom, z jakého materiálu se pálenky vyrábějí, pro výsledek je nejdůležitější kvalitní a zralé ovoce.
„Lidé si myslí, že na zahradě shrabou jablka a budou z toho mít dobrou kořalku. I jeden shnilý kousek však může celou pálenku zkazit. Proto si raději kvas připravuju sám,“ vysvětluje Horák.
Jeho rukama projdou tuny ovoce: „Člověk to musí složit, dovézt, vysypat do bedny, nadrtit, dát do sudů a upěchovat. Projde mi to rukama několikrát. Celý den se nezastavím.“
Přestože má počítač, veškerou evidenci vede také ručně a údaje o pálení pečlivě zaznamenává do sešitu. Zájem o jeho pálenky je tak velký, že sudy s ovocem už pomalu nemá kam dávat. Jsou pod střechou i na dvorku, celkem 450 plastových sudů. Ty největší mají objem 200 litrů. Majitel palírny je neustále kontroluje a přemísťuje podle toho, jak rychle v nich ovoce kvasí.
Mezitím dohlíží na samotný proces pálení, který je pod pečlivou kontrolou úřadů. Na zařízení pro výrobu lihovin je 92 plomb a celníci jezdí na kontrolu každý měsíc.
Po domácí pálence nebolí hlava
Litr pálenky se dá udělat z 10 kilogramů, někdy ale prý nestačí ani dvojnásobné množství. Klíčovou roli hraje zralost a podíl nerozkvasitelných cukrů. Přestože dvoukotlové pálení trvá pouze kolem devíti hodin, celý proces výroby pálenky od naložení ovoce po naplnění demižonů zabere i několik měsíců. Většina pálenek, které Horák dělá, má 51 procent alkoholu.
„Když si to lidé nechají doma vyvětrat, mají z toho 50 procent. To je ideální pití,“ poznamenává. Jsou zákazníci, kteří si ve Lhotce nechávají vyrobit i desítky litrů kořalky.
Odběratele má v Hradci Králové, Trutnově, Kolíně, Liberci, a dokonce i ve Zlíně. Zájem lidí o pálení podle něj oproti minulosti výrazně vzrostl. Velký dopad měla metanolová aféra, která si u nás na přelomu let 2012 a 2013 vyžádala téměř 50 obětí.
„Lidé jsou od té doby nedůvěřiví, chtějí mít jistotu a čím dál častěji si nechávají dělat vlastní pálenky. Přibývá taky těch, kteří si už nechtějí kupovat nekvalitní alkohol v obchodě. Po domácí pálence nebolí hlava, není vám špatně, můžete to míchat s pivem nebo vínem. Kdo si na to zvykne, už nic jiného nepije,“ uzavírá Horák.
