Právník Transparency International: Teď jde o obranu, kdo bude na řadě příště?

Praha – Kam až sahá politická odpovědnost šéfa resortu? Tuhle otázku budou řešit členové mandátového a imunitního výboru sněmovny, jejichž stanovisko bude klíčové pro vydání její místopředsedkyně Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání.

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v nedělním diskusním pořadu ČT připomněl: „Právo platí na zemi, nad zemí, pod zemí, ve vzduchu, na vodě. Já nevím, jestli politika je nějaká pátá dimenze, kde by neplatilo. Jestli jsou důvody pro to, aby byl někdo obviněn, nechť je obviněn. Pokud to obvinění není zákonné, je tu státní zástupce, aby ho zrušil. A v případě, že tady bude nějaký šílený státní zástupce, tak přichází na řadu nezávislý soud."

Josef Baxa varuje, aby politici sami pro sebe nevytvářeli „kategorii nadlidí", která bude vyňata z ústavního principu rovnosti. Podobný pohled na věc má i Vladan Brož, právník Transparency International ČR, s nímž Deník hovořil.

Před hlasováním o vydání Vlasty Parkanové se vedou debaty o tom, do jaké míry se mohou překrývat politická a trestněprávní odpovědnost. Jaký je váš názor?
Domnívám se, že v tomto případě nejde jen o politickou odpovědnost, protože bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová jako nejvyšší představitelka úřadu je odpovědná za podklady, na jejichž základě se rozhoduje o nemalých prostředcích. Z tohoto úhlu nazírání jde především o odpovědnost státního úředníka spíš než politika.

Znamená to, že paní Parkanová měla povinnost zjistit jakoukoli cestou, zda letouny CASA nelze pořídit levněji než za ony 3,5 miliardy?
Činitelé placení z veřejných prostředků by měli spravovat státní či obecní majetek s péčí řádného hospodáře. To mimo jiné znamená, že před jakoukoli investicí zjistí, jaká je reálná cena toho konkrétního nákupu, a je jedno, zda zadají znalecký posudek, nebo to udělají jinou cestou. Když si člověk kupuje cokoliv do osobního jmění, také nedá peníze prvnímu, kdo mu něco nabízí. Stejně se musí chovat i ministr.

Miroslav Kalousek ale tvrdí, že žádný ministr nemůže obsáhnout celou problematiku svého resortu a musí se spolehnout na své odborníky, v případě paní Parkanové na šéfa sekce vyzbrojování Jiřího Staňka, který jí letouny CASA doporučil. Měla v takovém případě šanci odhalit nějakou nekalost?
Od toho jsou mechanismy kontroly. Chápu, že ministr nemůže znát detailně problematiku každé investice a posoudit do koruny, jestli je nabídka předražená. Já ale pochybuji o tom, že na ministerstvu obrany takový mechanismus fungoval. To by ale mělo odhalit až trestní řízení, stejně jako to, zda má být obviněn nějaký subalterní úředník, nebo přímo ministr. Úlohou poslanců ale rozhodně není řešit pochybení paní exministryně 
v trestněprávní rovině, to je úkol pro policii, státního zástupce, eventuálně pro soud.

Jinak řečeno, pokud poslanci neshledají, že žádost o vydání Vlasty Parkanové je motivována politicky, neměli by váhat a hlasovat pro?
Přesně tak. Spoléhejme se na orgány činné v trestním řízení, které poslanci nemohou nahrazovat. Ti mají jen posoudit, zda má policejní žádost reálný podklad, a nejedná se 
o účelové pronásledování nějakého politika. Proto také imunita vznikla. Pokud by podobný podtext nenašli, a přesto paní Parkanovou nevydali, šlo by o velmi špatný signál, který by nás vrátil o několik let zpátky do časů, kdy pravomoc nebyla nijak propojená s odpovědností.

Proč ale policie a žalobce žádají 
o vydání Vlasty Parkanové, zatímco v kauze ProMoPro Alexandra Vondru ušetřili?
Takové srovnání se nabízí, ale předpokládám, že pokud policie žádá sněmovnu či Senát o vydání zákonodárce, má 
v ruce potřebné argumenty. 
V případě pana Vondry je asi neměla.

Autor: Kateřina Perknerová