Muži přehazující na dálku výhybky na plzeňském hlavním vlakovém nádraží chodili od roku 1981 do samostatně stojící budovy na náspu mezi Mikulášskou ulicí a řekou Radbuzou.
Do řídicí místnosti ve druhém patře to měli asi padesát schodů. Ve středu z ní naposledy posílali vlaky ke správnému nástupišti nebo je směrovali do určeného cíle.
Dny modrošedé budovy, které říkají stavědlo Radbuza, jsou sečteny. Před desátou hodinou večer přehodili výhybku pro poslední vlak jedoucí přes jižní železniční most. Po jeho průjezdu začala výluka. Ocelový most sundá v příštím týdnu jeřáb, místo něj do konce prázdnin stavbaři postaví větší.
Stavědlo Radbuza |
Stavědlo Radbuza čeká demolice, není pro něj využití. Většina kolejiště se už stejně řídí z nedávno postavené budovy, v takzvaném trianglu, na opačné straně nádraží.
Jaroslav Cais na Radbuze sloužil 18 let. Ve středu odpoledne seděl na vyvýšeném místě řídicího pracoviště, před sebou měl několik monitorů. Na jednom svítil aktuální jízdní řád, na dalším byla řada dat, množství čar a na třetím monitoru bylo schematické zobrazení kolejí v jižní části nádraží.
„Tady na Radbuze to bylo takové rodinnější a skvěle odhlučněné. V poslední době jsme s kolegy už střídavě sloužili i na novém pracovišti na trianglu. Dnes jsem si vzal do práce navíc tři tašky, abych si po směně mohl odnést všechny své věci ze skříňky, co tu ještě mám. Je v tom i smutek, ale dál budeme sloužit v Plzni, což je dobré,“ řekl Jaroslav Cais.
I při povídání neustále sledoval monitory. Za zády měl řadu oken. Když se na židli otočil, na vlastní oči se mohl přesvědčit, co přesně se děje na všech kolejích západně od Mikulášské třídy. Barevné schematické čáry na monitoru za jeho zády nabyly reálnosti.
„Dnes bude od nás krásný pohled na západ slunce. Zacházet bude přesně mezi kostelními věžemi,“ řekl, zatímco okolo stavědla pomalu zrychlovalo Pendolino mířící z Hlavního nádraží do Františkových Lázní.
Jeho kolega zatím na druhém pracovišti řešil prostřednictvím vysílačky s kolegy, na jakou kolej může poslat jeden z vlaků. „Dříve se odsud přestavovaly výměny na celém nádraží,“ dodal s nostalgií.
Při tom se podíval na velký panel v čele místnosti, na kterém světélka ukazovala, jak jsou právě postavené vlakové cesty a které koleje jsou na nádraží obsazené.
Část schématu už byla přelepená šedými páskami. To jsou koleje, které při přestavbě zmizely. Někde byla včera zasunuta cedulka s nápisem 20 km/h, na další o kousek vedle bylo Výluka. Tenhle signální panel je propojen s původním zařízením, které tu využívali od otevření stavědla Radbuza v roce 1981.
Na jižní železniční most nastoupilo několik mužů v reflexních vestách. Pomalu začali připravovat i most na jeho konec. Odřezávali zábradlí, které by ztěžovalo sundání konstrukce.
Práce na přestavbě nádraží jsou rozplánované na dny, někdy i na hodiny. Do konce prázdnin musí být zprovozněna silnice pod oběma novými mosty, letos musí přes most jezdit i vlaky.
