Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zlínské divadlo slaví 50 let, stojí v místě Baťova rodného domku

  8:20
Když se dělníci pustili v roce 1960 do stavby zlínského (tehdy ještě gottwaldovského) divadla, zřejmě nikdo z nich netušil, že pracují na místě, kde stával rodný domek Tomáše Bati. Tehdy bylo lépe, když se jméno zakladatele obuvnického koncernu nepřipomínalo.

Městské divadlo ve Zlíně | foto: Zdeněk NěmecMAFRA

Budova dnešního Městského divadla v sobotu slaví půl století od svého otevření a Tomáš Baťa už v ní má důstojné místo.

„Vůbec jsem o tom nevěděl. Baťa a Zlín vždycky patřili k sobě, ale o tom, kde stával jeho rodný dům se nikdo nezmiňoval. Na jméno Baťa se mělo zapomenout,“ vzpomíná architekt Miroslav Řepa, který je spolu se svým otcem Karlem autorem návrhu budovy divadla.

Do Zlína na oslavy výročí přijede a zájemcům nabídne komentovanou prohlídku.

Domek ale nemusel ustoupit přímo stavbě divadla. Byl zbořen už ve 30. letech minulého století, když se budovaly nové městské ulice.

Fotogalerie

„Když si stoupnete před prosklenou fasádu divadla, domek stával přesně v jejím levém rohu,“ uvedl historik Zdeněk Pokluda.

Právě on stojí za iniciativou, která vedla k tomu, že divadlo ve svém interiéru na tomto místě zřídilo v září 2013 malý koutek, který Baťu připomíná a jemuž vévodí socha zakladatele moderního Zlína.

„Netušil jsem to. Jednou za mnou doktor Pokluda přišel i s plány a všechno mi ukázal. Pak jsme se ještě sešli a všechno znovu probrali, jak Baťu u nás připomenout,“ poznamenal ředitel divadla Petr Michálek.

Hlediště patří mezi největší v zemi

Na stavbu divadla, které dlouhé roky lidé znali jako Divadlo pracujících, vypsal v roce 1957 Krajský národní výbor v Gottwaldově anonymní architektonickou soutěž, do níž se sešlo téměř šest desítek návrhů.

Vítězným se stal projekt z tvůrčí dílny architektů otce a syna Řepových. V centru Zlína tak vyrostla moderní hranolová stavba s prosklenou fasádou, v jejímž středu se nachází vejčité hlediště s prstencem lóží po obvodu sálu.

Součástí je i velkolepě pojatý foyer. Budova je krčkem spojena se sousedním objektem bývalé požární zbrojnice, v níž se nachází technické zázemí.

V roce 1989 prošla rekonstrukcí, během níž se zmenšila kapacita z původních 800 na 687 míst. I s tímto počtem ale patří k největším v Česku. Součástí jsou dva komorní prostory – Studio Z a Dílna.

Do stavby zasáhlo zrušení Gottwaldovského kraje

Od kopnutí do země až po slavnostní otevření stavba trvala dlouhých sedm let. Zasáhla do ní totiž reforma státní správy. Gottwaldovský kraj byl zrušen a město se stalo součástí Jihomoravského kraje s centrem v Brně.

„Tam se ale stavělo nové Státní divadlo a kraj nechtěl realizovat dva náročné divadelní objekty ve stejném období. Proto bylo v Praze rozhodnuto stavbu Divadla pracujících zastavit,“ uvedla kurátorka sbírky architektury ze zlínské krajské galerie Ladislava Horňáková v knize Městské divadlo Zlín: 70 sezon.

Jenže ve Zlíně se stále pracovalo v baťovském tempu, a protože stavba už byla hodně rozestavěná, nakonec se mohla dokončit.

Slavnostní premiéra byla stanovena na 11. listopadu 1967. Dramaturgie vybrala hru Jánošík od Jiřího Mahena v titulní roli s Miroslavem Moravcem.

Padesát let poté sáhlo divadlo znovu po zbojnickém titulu - v sobotu soubor odehraje muzikál Malované na skle.

Autor: