Dívka z Jihlavy získala práci snů, stala se masérkou císařovny Sisi

  6:56
Před 120 lety zavraždili císařovnu Alžbětu zvanou Sisi. Mezi její služebné patřila i jistá Elisabeth Schmidová. U půvabné panovnice sloužila tato žena z Vysočiny jako masérka. Správné grify se učila na starších selkách, pak ji otestovala dvorní dáma císařovny. Až pak ji pustili dál...

Masážní lavička se v Hofburgu nacházela v císařovnině toaletní komnatě. Sisi v místnosti měla zároveň i malou tělocvičnu. | foto: Lois Lammerhuber, SKB

O takové práci se jí jistě ani v těch nejrůžovějších snech nezdálo. Přesto to místo v roce 1876 získala a plných sedm let pracovala jako masérka slavné císařovny Alžběty Bavorské, manželky císaře Františka Josefa I.

Fotogalerie

Elisabeth Schmidová měla tehdy sedmnáct roků. Byla krásná a zdravá, což bylo u dvora o dívkách z Jihlavska známé. A navíc šikovná, jinak by neuspěla.

„Nebylo vůbec jednoduché dostat se na takovou pozici,“ zavzpomínala později ve svých 76 letech pro noviny Grazer Tagespost.

Nejdřív musela projít lékařskou prohlídkou u Hermanna Widerhofera, osobního lékaře císařovny Sisi. Posuzoval například její dech, zuby, stavbu těla, půvab jejích pohybů a třeba i to, jestli se nadměrně nepotí.

„Když tato prohlídka dopadla k úplné spokojenosti, dostalo se slečně Elisabeth šestitýdenního školení v lázeňském zařízení Waisnix v Reichenau,“ uvedly noviny Grazer Tagespost.

Selky, na kterých se učila masírovat, také rychle zbohatly

„Školení spočívalo v tom, že jsem denně na dvou starších selkách nacvičovala každý hmat, jakými jsem pak měla masírovat císařovnu,“ popsala Schmidová.

Dvě venkovanky si za to podle dobového tisku přišly na solidní peníze. „Nikdy v životě o ně nebylo postaráno lépe. Navíc obdržely jako ‚odškodnění‘ tři až pět zlatých denně z privátní císařské pokladny.“

„Zdejší lázně byly v té době velmi moderní. Léčilo se tu studenou vodou, metodami podle Priessnitze. V nabídce byly také pitné kúry, pila se voda nebo syrovátka. Hosté mohli využít i doplňkových služeb - měli na výběr různé diety nebo naopak jídelníček na přibývání váhy. Také chodili na vycházky do míst s různou nadmořskou výškou a odpočívali přitom zabaleni do vlněných dek,“ popsala Friederike Griesslerová ze současné správy zámku Reichenau.

Nácvik ve vyhlášených lázních ale ještě nestačil. Než se sedmnáctiletá Elisabeth dostala osobně k Sisi, musela obstát při „generální zkoušce“ s dvorní dámou panovnice. Masírovala Idu Ferenczyovou. „Až pak jsem mohla nastoupit k císařovně,“ prozradila masérka.

Skoro každé ráno se císařovna ponořila do chladné vody

Sisi se koupala ráno, jak vstala z postele. „Zprávu o tom, kdy chce být císařovna probuzena, dostávala sloužící komorná předchozí den večer. Ta ‚hodina‘ musela být také ohlášena císaři, ale i sloužící dvorní dáma, kadeřnice a já jsme s tím časem byly srozuměny,“ popisovala Schmidová.

Po stopách císařovny Sisi

Chcete se dovědět víc o životě slavné panovnice? Pak ve Vídni navštivte hlavně tato místa:

  • Rezidence Hofburg a Sisi Museum
  • Zámek Schönbrunn
  • Muzeum kočárů Kaiserliche Wagenburg (vedle Schönbrunnu)
  • Hermes Villa Wien Museum (do 6. ledna 2019 tam je výstava o péči o tělo)
  • Muzeum nábytku Hofmobiliendepot

Podle ní Sisi vstávala zpravidla mezi sedmou a osmou hodinou. Obvykle se koupala v chladné vodě o teplotě 28 stupňů Celsia.

„Císařovnu jsem důkladně umyla, pak zabalila do lněného prostěradla a nakonec osušila ručníkem. Delší koupele byly v Ischlu, kde se k tomu využívala pozinkovaná plechová vana,“ doplnila Elisabeth Schmidová.

Ke koupelím císařovny v resortu Bad Ischl má takovou milou příhodu Heimo Hrovat, nynější provozovatel lékárny Kur-Apotheke s tradicí od roku 1807.

„Jedna naše bývalá spolupracovnice, která v této lékárně dělala 60 let, v laboratoři zažila ještě pana Adamce. Ten v době, kdy zde pobývala císařovna Alžběta, vozil žebřiňákem destilovanou vodu na koupele do císařské vily,“ vylíčil lékárník.

Linoleum v koupelně a froté ručníky jako novinky tehdejší doby

Velká vana z pozinkované mědi se od roku 1876 stala také součástí nové císařovniny koupelny ve vídeňském Hofburgu. Na podlaze leželo linoleum, tehdejší novinka. Byla to u dvora vůbec první koupelna, která by snesla i dnešní měřítka.

Do té doby se používaly hlavně koupelnové stolky a mobilní vany. Mezi další vybavení patřily džbány, mísy na vodu, nádoby na mytí nohou a misky na mýdlo. V císařském domě většinou byly tyto věci z bílého porcelánu, ozdobené zlatým okrajem a zlatým orlem.

Do roku 1872 se dělaly osušky a ložní prádlo z bílého jemného lnu. Teprve na konci 19. století byly ručníky z piké a později také z anglického froté.

„Císařovna se koupala denně, přičemž střídala chladné, parní a olejové koupele. Obzvlášť ráda si dávala tu s olivovým olejem, která měla pleť udržovat jemnou a pružnou,“ zmínily v knize o péči o krásu za Rakouska-Uherska publicistky Sabine Fellnerová a Katrin Unterreinerová.

Do vody si Sisi hodně dávala i sůl - buď mořskou, nebo z Bad Ischlu (třeba s vůní růže). Na koupel ve 450 litrech vody byly potřeba více než čtyři kilogramy soli. Po vykoupání si císařovna nechala nakrémovat pokožku. A pak se šlo masírovat.

Po skončení poměru na dvoře stopa po masérce na čas mizí

S prací u císařovny Elisabeth Schmidová skončila v roce 1883. Čemu se věnovala pak, není známo. V rakouském státním archivu evidují roční platby v letech 1873 - 1883 na jméno E. Schmidt.

„Zkoušeli jsme namátkově dohledat i některou z účtenek, ale bez výsledku. Je možné, že se stvrzenky nedochovaly,“ sdělila pro MF DNES vídeňská archivářka Maria Röhsnerová.

Je proto otázka, zda jde o výplaty mladé ženě z Jihlavska. Ona totiž mohla u Sisi sloužit pod svým dívčím příjmením.

„Měl bych jeden tip - na Elisabeth Teltscherovou. Pocházela ze Sasova, který tehdy ještě nepatřil pod Jihlavu. V roce 1888 se provdala za barvíře Schmida z Německé Vyskytné,“ uvedl jihlavský archivář Vlastimil Svěrák. Ani on si ale není jistý, zda je to ona masérka.

O vraždě císařovny se nikdo v Jihlavě neodvážil mluvit

Atentát na císařovnu Sisi v Ženevě spáchal italský anarchista Luigi Luccheni. Tímto pilníkem ji bodl do hrudi. Dostal doživotí, nakonec ale spáchal 19. října 1910 sebevraždu.

Atentát na císařovnu Sisi v Ženevě spáchal italský anarchista Luigi Luccheni. Tímto pilníkem ji bodl do hrudi. Dostal doživotí, nakonec ale spáchal 19. října 1910 sebevraždu.

Byla sobota 10. září 1898, po osmé hodině večer. Právě v tu chvíli do Jihlavy dorazil privátní telegram se šokující informací o zabití císařovny Alžběty v Ženevě.

„Nikdo té hrůze nechtěl věřit. Tu zprávu si lidé nenápadně šeptali, protože si to nikdo netroufal vyslovit nahlas,“ popisovaly atmosféru německy psané noviny Mährischer Grenzbote.

V neděli už se na domech začaly objevovat první černé vlajky. Někteří lidé je vyvěsili sami od sebe, jiní po intervenci strážníků. „Policajti musili chodit po domech, aby jihlavští Němci své domy smutečními prapory ozdobili,“ referovaly tehdejší Jihlavské listy.

Radní se na smutečním zasedání sešli až v průběhu týdne. Starosta Fritz Popelak tehdy pobýval na dovolené ve štýrském městě Voitsberg a místostarosta Vinzenz Inderka se vracel z cesty teprve v pondělí 12. září. Až pak mohl zasedání svolat a připravit si smuteční řeč. „Krutá smrt se znovu poohlédla po sídle našeho císaře a tentokrát vedla ruku zločince, aby zastihl svou oběť,“ zmínil v úvodu svého projevu na radnici.

Týden po smrti císařovny se v kostele svatého Ignáce konala smuteční bohoslužba. Naplánovaná byla na 10. hodinu. Již o půl hodiny dřív se ve městě rozezněly zvony, také se rozsvítily plynové lampy. Všechny obchody měly být zavřené od půl deváté až do konce bohoslužby, tedy do 11. hodiny. Mši sloužil farář Alexander Beckert.

„Na náměstí se sešlo velké množství lidí. Bylo jich o to víc, že pracovnice továren mohly odejít z práce o půl desáté,“ líčily Mährischer Grenzbote. V chrámu prý byla hlava na hlavě, plné byly i chóry po stranách. O den později se konala smuteční bohoslužba také v evangelickém kostele svatého Pavla.