„Teď začne peklo,“ směje se chlapík v bílém hasičském úboru, zatímco láduje pečlivě naštípané třísky do ohně.
V otvoru pod nádherným mosazným kotlem šlehají plameny, komín mohutně dýmá. Celé to působí impozantně. Nablýskaný stroj na obrovských kolech, z něhož trčí hadice na vodu, se probouzí k životu. A vedle něj deset dalších. Vzduch plní štiplavý kouř, kolem létají žhavé jiskry a po chvíli se ozve první pronikavé zahvízdání.
Diváci v parku před Společenským domem v Otrokovicích tleskají, právě se stali svědky zápisu do České knihy rekordů.
„Ještě nikdy nikde nebylo v provozu na jednom místě tolik hasičských parních stříkaček,“ těší Martina Holčíka, hlavního pořadatele srazu z kvítkovického sboru dobrovolných hasičů.
Sraz majitelů „parniček“ si odbyl už sedmý ročník, ale v Otrokovicích se konal poprvé. Výjimečný byl v mnoha ohledech. Diváci si mohli zblízka prohlédnout parní stříkačky, kterými se hasilo už před více než sto lety.
„Pořídit si takový stroj bylo velmi nákladné a mohla si ho dovolit jen nejbohatší města. Na druhou stranu to byl nejeefektivnější způsob likvidování požáru,“ upozornil Holčík.
Stříkačka se totiž dala roztopit zhruba za deset minut, byla výkonná a spolehlivá. Navíc se za ní dalo táhnout i více než kilometr hadic, takže měla dlouhý dosah k vodnímu zdroji.
Brodskou stříkačku poškodilo válečné bombardování
Všechny stříkačky šlo označit za raritní kousky. Vždyť v Česku jich není provozuschopných ani dvacet. Většina byla vyrobena na začátku minulého století, hasiči z Klatov dokonce přivezli stroj, který kdysi pomáhal hasit požár Národního divadla v roce 1881.
Každá stříkačka má poutavý příběh. Například tu uherskobrodskou, vyrobenou v roce 1912, poškodili na konci druhé světové války při bombardování.
„Naši dědáci tvrdili, že už nikdy nepůjde opravit. Zůstávala v garáži a jen občas se objevila někde na výstavě. Až v roce 2005 jsme ji do šroubku rozebrali a zjistili, že ji bude možné opět zprovoznit,“ vyprávěl bývalý náčelník brodských dobrovolníků Miloslav Michalčík.
Jen výměna kotle stála skoro půl milionu korun, řadu součástek si hasiči museli nechat dovézt ze zahraničí, protože v Česku nebyly k dostání.
„Většina dokumentace shořela, takže jsme o jejím fungování nevěděli skoro nic a všechno jsme se museli učit,“ podotkl Michalčík.
Nyní je parní stříkačka už léta pýchou brodského sboru. Je jediná dochovaná stříkačka z dílny konstruktéra Karla Řezáče.
„Byl to ambiciózní člověk, který chtěl na trhu se stříkačkami prorazit. Ale vyrobil jen čtyři a od první světové války o něm nejsou zmínky. Dochovala se tato jediná,“ líčil Michalčík, který stříkačku považuje za „svoje děcko“.
Dokonce převodem pomocí hodnoty zlata vypočítal, na kolik by dnes stříkačka vyšla. „Tehdy stála 9 400 korun, což by dnes představovalo zhruba milion. Ale hodnotu má nevyčíslitelnou,“ popsal.
Závodí, ale s rozumem
Sbory, které parní stříkačky vlastní, nelitují vložit do údržby spoustu času a peněz. Výdaje na provoz historických strojů mohou jít ročně až do desítek tisíc korun. Drahé jsou součástky, ale i nejrůznější zkoušky a potvrzení.
Srazy jsou pak specifické v tom, že je zpestřují hasičské závody. V Otrokovicích se soutěžilo v rychlosti roztopení stříkačky, stříkání na přesnost, rychlost i do dálky.
„Závod ale bereme s rezervou, protože každá stříkačka je jiná a má v něčem handicap,“ upozornil Holčík.
Hasiči si navíc nechtějí zuřivým zápolením své artefakty poškodit. „Může se stát, že se něco pokazí, ale kdybychom měli stříkačky jen někde zamčené, nebylo by to ono. Navíc máme možnost v praxi obdivovat, jak spolehlivé a bezpečné stříkačky naši předkové používali,“ dodal další z účastníků, starosta SDH Opočno Otto Ptáček.
