V rozhovoru pro MF DNES akrobat přiznává, že při cestě na dovolenou pilotům velkých letadel věří, ale v menším letadle jim přece jenom pod ruce koukne. „Když letím menším letadlem a neřídím ho, sleduji každý pohyb pilota, jestli to dělá dobře. Velká letadla mají autopilota, takže tam jim radit nechodím. Jsou to dostateční profesionálové,“ směje se Martin Šonka.

V Hradci Králové jste začínal jako armádní pilot. Je pro vás místní letiště stále srdeční záležitostí?
Samozřejmě. Je to můj rodný kraj, narodil jsem se kousek odsud, mám tady spoustu kamarádů, lítal jsem tady instruktorský výcvik. Takže je to pro mě jedno z nejoblíbenějších letišť tady v Česku. Když jsme natáčeli nějaký videoklip, bylo to právě tady.

Pocházíte ze Dvora Králové nad Labem. Vracíte se tam ještě někdy i při tak nabitém programu?
Jasně, pravidelně. Bydlí tam pořád táta, zrovna minulý týden jsem tam byl.

Co byste doporučil lidem, kteří se létat bojí?
Letadlo je nejbezpečnější dopravní prostředek. Větší pravděpodobnost, že se vám něco stane, je, když jedete na nákupy do Prahy. Samozřejmě však k létání musíte mít trochu respekt.

Když jsme u cestování letadlem: vaše přítelkyně je letuška. Poznali jste se ve vzduchu?
Bylo to při natáčení televizního pořadu Noc s andělem. Jednalo se o různé klipy, které se míchaly s programem. A jeden se natáčel na Ruzyni na trenažéru ČSA, který slouží pro výcvik leteckého personálu. Já tam byl za akrobaty a ona za ČSA. Tam jsme se sice potkali, ale dál jsme se zkontaktovali až roky nato. Já jsem se zakoukal a pořád jsem ji někde vídal, takže to pak dopadlo.

Oba máte náročnou práci. Vídáte se spolu i třeba někde na cestách?
Ona teď moc nelítá. Máme tři děti, takže tím byla uzemněna. Teď je doma s dětmi a já se snažím být s nimi co nejvíce, takže je beru s sebou na závody nebo tréninky. Teď už chodí děti do školky, ale dřív se mnou byly celou sezonu na letišti, když jsem trénoval. Teď už to jde jen o prázdninách.

17 fotografií

Snažíte se, aby děti šly ve vašich stopách?
Zatím vůbec, ale ono to není potřeba. Jim samotným se to líbí a chtějí se mnou lítat. Pořád se mě ptají, kdy zase poletíme. Oni tedy většinou ten let prospí, ale i tak se jim to líbí. Lítáme zatím jenom rovně, hlavou dolů jsem je ještě netrápil, nechci jim to nějak zprotivit. Ale už to možná vyzkoušíme. Do sportu je však tlačím, přes to nejede vlak. Ale nechám je, ať si vyberou samy.

Jste bývalý vojenský pilot. Umíte si představit, že sednete do gripenu a vydáte se třeba na misi?
Zrovna včera jsem v něm seděl v Čáslavi na letišti, ale neletěl jsem. Ale představit si to dovedu. Samozřejmě to takhle jednoduše nejde. Kdybych s tím měl opravdu letět, obnášelo by to mnohahodinový výcvik, znovu létání s instruktorem a podobné věci. Umím si představit, že kdyby bylo potřeba, tak bych vlast bránil. Ale nerad bych někde na někoho útočil.

Kromě na letadla máte řidičák i na další stroje, třeba na loď?
Rád jezdím na motorce i autem. Ale na loď nemám. Bohužel nemám čas jet na měsíc do Chorvatska a dělat tam kapitánské zkoušky. U mě je to trochu složitější s časem. Jezdím na jetsurfu, tedy na motorovém prkně, což je taky taková malá lodička. Jen na ni nepotřebuji řidičák.

Minulou sezonu jste Red Bull Air Race ovládl a stal se mistrem světa. Jak jste takový úspěch oslavil?
Zrovna jsem byl v Americe, čímž byly oslavy trochu poznamenané. Měl jsem tam mediální povinnosti, které skončily až v deset večer. Do toho jsme ještě rozebírali letadlo, protože muselo jít druhý den hned pryč. Takže jsme byli asi do jedenácti večer v hangáru a pak nějaký čas trvalo, než jsme se dostali na hotel. Jenže v americkém Texasu už od deseti večer nekoupíte žádný alkohol, takže jsme slavili šampaňským, které jsem dostal na stupních vítězů. Pak jsme to dohnali až tady v Čechách.

Není náročné zvládat popularitu a nápor fanoušků i novinářů?
Lidi jsou milí, takže je to v pohodě. Je to v takové míře, že z toho, když někdo přijde a pozdraví mě nebo řekne, že mi drží palce, člověk má radost. Určitě mě to neobtěžuje.

V týmu máte i svého bratra. Jak s ním spolupracujete?
Je manažerem po koordinační stránce a mezi námi to funguje velice dobře. Je se mnou od samého začátku, co závodím v Red Bull Air, tedy od roku 2010. Ale už před tím se mnou spolupracoval a pomáhal mi. Když přišla řada na obsazení tohoto místa, které Red Bull Air Race vyžaduje, bratr byl první člověk, který mě napadl. Především je mým velkým upřímným kritikem, ne vždycky se mi to líbí. Když něco udělám špatně, tak mi to hned vpálí. A tak to má být. Už máme svůj systém a funguje to.

Jak se udržujete v kondici, abyste mohl být stále na vrcholu?
Tělo dostává strašně zabrat kvůli odstředivým silám a přetížení, které je nahoře až 12 G. Takže vám hlava váží až dvanáctkrát víc než normálně. Když to děláte dlouhodobě, musíte být v kondici. Snažím se tedy udržovat, co to jen jde, i když trochu proti tomu je moje výška. Jsem totiž těžký, v Red Bull Race se musíme vážit před každým letem a nesmíte mít přes limit. Co máte navíc, je jako hendikep. Všichni se snažíme na ten limit dostat, jenže vždycky se nějaké to kilo navíc najde. A pak se vedle vás váží Japonec, který má o dvacet kilo míň... Zhubnul jsem asi osm až deset kilo, musel jsem vypustit posilovnu a spíš jsem začal běhat a takové ty lehčí sporty. Musím mít silné tělo, ale nesmí být těžké.

Do kolika let můžete létat na této úrovni?
Vybral jsem si sport, který se dá dělat opravdu dlouho. Záleží na rychlosti a reakci, tam má výhodu mladý pilot. Ale starší pilot má zase zkušenosti a dokáže to letadlo cítit. Proto se to dá dělat do poměrně vysokého věku. Pak samozřejmě záleží na zdraví a výsledcích.

Přivítal byste, kdyby se létání prosadilo na program olympijských hrách?
No jéje, určitě! Vždyť před válkou tam snad už bylo. Jenže je to motosport a vrčí u toho motor, tak se jim do toho asi moc nechce. Na druhou stranu jsou tam i jiné věci - jezdectví nebo plachetnice, což je taky stroj. Pro letectví je to určitě škoda. Obecně je to nejúžasnější věc, kterou člověk vymyslel. Je fascinující.

Chystáte se vychovat svého nástupce nebo už máte nějakého vyhlédnutého?
Zajímavá otázka. Já bych byl rád. Koukám do nižších kategorií v letecké akrobacii a byl bych rád, kdyby se z nich drali kluci nahoru do té nejvyšší, kde jsem já nebo Petr Kopfstein. Ale takových lidí je málo. Kdybych viděl opravdu talent, který má o ten sport zájem, rád bych mu předal svoje zkušenosti. Ale ještě jsem mladej a je na to čas. Ale rozhodně jsem už ve fázi, kdy se poohlížím, abych mohl někomu nějaké rady předávat.

Martin Šonka uspěl v červnu 2018 v Budapešti: