Plácek s červenou zámkovou dlažbou v Riegrově ulici je jedním z mála míst, kde se dá u roztockého nádraží zaparkovat. Už jen pamětníci se rozpomenou, že v domku, který na pozemku stál do sedmdesátých let, fungovala Mototechna a před ní firma J. Felkl a syn. V dnešní době její jméno většině lidí nic neřekne, v minulosti ale výrobky této značky znali všichni žáci obecných škol a měšťanek i středoškolští studenti. Glóbus z Roztok u Prahy býval povinnou pomůckou učitelů zeměpisu po celém Rakousku-Uhersku.
Výstavu, která je nyní k vidění v roztockém muzeu, autoři pojmenovali „Fenomén Felkl. Proslulá továrna na výrobu glóbů“. Není její název lehce nadnesený? „Rozhodně ne. Továrna sice nebyla velká, ale její výrobky jsou dodnes známy a ceněny všude v Evropě i zámoří. Nemalou výhodou byla šíře sortimentu a sedmnáct jazykových verzí, v nichž se zeměkoule nabízely,“ říká Eva Novotná, ředitelka Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Dárek pro Amundsena
Právě ze sbírek pražské přírodovědy pochází většina exponátů vystavených nyní na roztockém zámku. Celkově je tu přes šedesát glóbů různých velikostí. Část z nich zapůjčili Národní technické muzeum, strahovští premonstráti nebo muzeum z východočeské Chrasti. „Velmi si vážíme také zápůjček ze soukromých sbírek nebo přímo z roztockých domácností. Majitelé glóby získali i při likvidaci firmy v padesátých a šedesátých letech 20. století,“ připomíná kurátorka historické sbírky Středočeského muzea v Roztokách Marcela Šášinková. Na staré Felklovy glóby se podle ní dá stále narazit i na internetových aukcích a školních půdách.
Zakladatel firmy Jan Felkl se narodil v roce 1817 v Baníně na českomoravském pomezí. Glóby původně vyráběl na Starém Městě v dnešní ulici Karoliny Světlé. Teprve v roce 1870 koupil dům u roztockého nádraží. Felkl dokázal vybudovat rodinnou firmu, která ve svém oboru neměla konkurenci a prosperovala i po jeho smrti v roce 1887. Továrnička s přibližně dvaceti zaměstnanci dokázala už v roce 1873 vyrábět ne- uvěřitelných 15 tisíc glóbů ročně. Dělníci pracovali dvanáct hodin denně, šest dnů v týdnu. Závod byl zcela soběstačný – Felklovi muži tiskli mapy a vyráběli koule i dřevěné stojany. Katalog firmy vedle klasických glóbů nabízel ipohyblivé modely sluneční soustavy nebo jen Země a Měsíce – na kliku či hodinový strojek. Na skladě byly také slepé glóby – jen spoledníky a rovnoběžkami – pokryté černou břidlicí, na niž žáci dokreslovali světadíly a země. Vyráběl se i svítící petrolejový glóbus. Jeden takový je k vidění na výstavě, jedná se ale pouze o rekvizitu vyrobenou loni pro norský film o Amundsenovi. Natáčel se částečně v Praze a glóbus, který malý Amundsen dostane jako dárek od otce, po poslední klapce skončil v Mapové sbírce Přírodovědecké fakulty.
Pro rozvoj firmy byla klíčová sedmdesátá léta 19. století. V roce 1873 Felkl zabodoval na světové výstavě ve Vídni, což mu otevřelo cestu do zeměpisných kabinetů po celé monarchii. „Glóby získaly kredit předepsaných učebních pomůcek c. k. ministerstva pro vyučování. Už v roce 1870 vyšlo nařízení o povinnosti škol vlastnit v kabinetech učebních pomůcek i zeměkouli,“ popisuje Novotná. V roce 1874 byl vybrán za dodavatele pro celou monarchii právě Felkl.
Úpadek po roce 1918
Glóby neputovaly jen do škol. „Felkl byl tím, kdo dokázal přinést malé levné glóby do domácností a zlidovět je. Zatímco dříve byl výsadou bohatších šlechtických a měšťanských vrstev, s Felklem si nejmenší glóbus za 30 krejcarů mohl dovolit téměř každý,“ upozorňuje Novotná. Roztoky ale opouštěly i luxusní kousky – třeba velikán s poledníkovým a rovníkovým kruhem, hodinovým terčem a kompasem ve stojanu.
Firma definitivně zanikla vroce 1952, úpadek ale začal už s rozpadem monarchie a velkého středoevropského trhu. Roztocký dům byl stržen a Felkla v Roztokách připomíná pouze jméno ulice na druhém konci města. Minimálně do 8. září pak také výstava na zámku.
Jak jsou staré
Některé výrobky jsou přesně datované, jindy se jejich stáří musí hledat jinak.
Historici se mohou řídit třeba podle nultého poledníku. Původně Felkl vyráběl glóby s poledníkem procházejícím ostrovem Ferro, koncem 19. století přešel na poledník procházející observatoří v Greenwichi.
Lze vycházet i ze zobrazení sjednoceného Německa (1871) nebo v Arktidě zakreslené Země Františka Josefa podle Payerovy výpravy (1874) či z objevů v oblasti Konga podle Stanleyovy výpravy (1875).
Častější aktualizace probíhaly u německých, českých a maďarských glóbů, kterých se vyrábělo nejvíce.
Více informací na: www.muzeum-roztoky.cz
Autor: Libor Hruška, deník METRO
