Při své nedávné návštěvě města zkoumal květenu, jež v těchto místech roste, a poté o svých nálezech a postřezích přednášel zájemcům v galerii Plato. O tom, co v Ostravě objevil a čím je město z pohledu geobotanika zajímavé, vypráví Šturma v následujícím rozhovoru.

Nedávno jste byl hostem ostravské galerie Plato, kde jste přednášel na téma městská divočina. Co si představit pod tímto pojmem?
Městská divočina je ta část města, kterou často nejde zařadit do žádné tradiční kategorie, jde o město ponechané sobě samotnému, náznak, co by se s ním stalo bez lidí. Někdy vypadá jako „opravdová“ divočina, plná tlejících stromů, hustého křoví, někdy jde o olysalá, postapokalyptická zákoutí plná exotických druhů dovlečených z jiných zemí, kontinentů. A Ostrava je nové divočiny plná.

Součástí přednášky byly názorné příklady ostravské květeny, které jste posbíral v ostravském okolí. Kde všude jste byl a co jste na těch místech z vašeho pohledu zajímavého objevil?
Snažil jsem se obejít okraj města z východu: přes slavnou haldu Ema a dál do míst, kde se stýkají předměstí Ostravy a Bohumína. Jít v Ostravě po okraji města je docela oříšek: město je to řídké, okrajové části jsou vlastně i přímo v centru a městu jako by chyběly hranice... Opravdu zajímavé jsou z botanického hlediska všechna nádraží, vlečky, nezarostlé úseky hald, často ale i staré zaniklé zahrady nebo dlážděné chodníky. Zvláštní místo zaujímají výdechy z hořících hald. Jsou jednak toxické a zároveň to okolo nich nikdy – ani přes zimu – nezamrzne, takže zde vegetace roste celý rok. Velmi zajímavé jsou taky vnitrobloky domů, v Ostravě často velmi zanedbané a zarostlé, což bylo pro mě zajímavé.

Lucie Králíková, zahradní architektka, na jedné z hald objevila jí zcela neznámou květenu, která je na první pohled hodně nevzhledná a připomíná uschlé a jakoby vykrystalizované květy. O jaký druh rostliny se jedná?
Jde o merlík hroznový (Chenopodium botrys), relativně vzácný, původně mediteránní ruderální druh, dnes už rostoucí prakticky výhradně na haldách. Jiné město, kde ho roste relativně dost, je také hornické Kladno.

Jaký máte vztah k takzvaným invazním druhům květeny a zejména těm, o kterých se říká, že představují pro člověka nebezpečí, třeba obávaný bolševník?
Záleží na konkrétním druhu, u nás je těch agresivních, nebezpečných pro krajinu a domácí flóru zhruba devadesát. Bolševník je trochu extrém, v západních Čechách představuje opravdovou hrozbu a taky se s ním vede poměrně intenzivní válka. Nicméně je třeba rozlišovat, kde takové invazivní druhy rostou. Na chodníku v centru města nevadí, tvoří často zajímavý kosmopolitní biologický mix, ale na stepi, na mezi nebo na louce mohou v krátké době zlikvidovat celý dlouho se vyvíjející biotop, tam je potřeba zasáhnout. Dobrý příklad je trnovník akát, asi první rostlina dovlečená ze Severní Ameriky: solitérní stromy na návsi už do české krajiny patří, husté agresivní akátové roští na teplomilné stepi je ale záhodno likvidovat.

Jaká je ostravská květena rostoucí divoce? Má styčné body s jinými místy a liší se vůbec něčím?
Ostrava se liší od ostatních měst u nás právě obří rozlohou „nové divočiny“. Podobná krajina se u nás vyskytuje pouze v Kladně a možná vzdáleně také v Příbrami, nicméně Ostrava je opravdu velká, což znamená více hald, víc plavišť popílku, víc nádraží a tím pádem i více druhů. Unikátní jsou časté hořící haldy a jejich dost specifická biota, a to se netýká jenom rostlin, žije na nich i slušné množství teplomilných druhů hmyzu, které by bez tepla z podzemních požárů neměly v relativně chladné Ostravě šanci.

Navštívil jste biotop v okolí haldy Emy anebo haldy v Heřmanicích. Proč je to podle vás právě vhodné místo, kam vyrazit z hlediska vaší profese?
Jde právě o zachovalou, zčásti nezrekultivovanou a hořící haldu s otevřenou vrcholovou částí, takže zde mají šanci i konkurenčně slabší, vzácnější druhy rostlin, závislé právě na otevřené krajině se sporadickým vegetačním pokryvem. Ema je umělá mohutná hora, jednotlivé svahy se liší expozicí a stářím vegetace a podobá se „přirozeně“ vzniklým solitérním kopcům se vším, co k nim náleží, včetně „vrcholového efektu“ – což je právě často unikátní chod klimatu a s tím spojené specifické vegetační charakteristiky dominantnějších vrcholů.

Mimochodem divoké rostliny nebo také keře a stromy se uchycují na střechách či fasádách zanedbaných domů, ukázkovým příkladem může být třeba ruina obchodního domu Ostravica Textilia. Sbíráte divočinu i z fasád a střech? Je v něčem zvláštní?
Fasády beru taky. Světlíky, zanesené okapy, praskliny v omítkách – to všechno jsou zajímavé biotopy, mající přírodní analogii třeba ve skalních městech nebo ve vysokých horách. Tím se od ostatních městských biotopů liší – jsou velmi exponované, umožňují růst jen velmi odolným, adaptabilním druhům.

Je možné, že vás některé z ostravských nálezů na haldách v poznatcích natolik obohatily, že se objeví v některé z dalších publikací, na kterých se podílíte?
Jednotlivé nálezy asi ne, už jsem tu byl relativně pozdě a na konci září je už často většina zajímavějších druhů suchá nebo shnilá. Nicméně ostravská „nová divočina“ jako taková mě fascinuje a určitě se sem hodlám vrátit ve vegetační sezoně. Připravuji publikaci o brownfields a tam bude jistě figurovat často.