„Když sem před třemi lety přijeli top jezdci poprvé, tak byli v šoku, kde to jsou. V autě se furt ptali, kam to jedou, že tady nikde neviděj hory, že tady nikde neviděj sníh. Byla zrovna špatná zima, kolem byly zelený louky a nejednou uviděli vysněženou sjezdovku s obřím skokem, tak z toho byli úplně paf,“ vzpomíná jeden z českých průkopníků freestyle lyžování Marek Skála.
Jenže to je minulost - dnes si Deštné vybudovalo mezi jezdci pověst skvěle zorganizovaného podniku. „Je tady 25 jezdců z 11 zemí, je to světová špička. Asi největší hvězdou je světová stálice freestyle lyžování Američan Nick Goepper. Je to trojnásobný vítěz X-Games a druhý z letošní olympiády,“ říká ředitel a jak sám říká i vynálezce podniku Soldiers Hanzi Prouza.
Za ním bliká obří obrazovka opakující trojité rotace jezdců, hudba duní z reproduktorů, o vysílání do světa se stará televizní přenosový kamion pod sjezdovkou a zhruba tisícovka diváků sleduje skvělou sportovní show.
Bunkry z 10 tisíc kubíků sněhu
„Tady mohou lidé vidět jezdce skákat nejvýš a nejdál ze světové tour. Létají ve výšce čtyřpatrového domu a dopadiště začíná 26 metrů od hrany odrazového můstku, to je o 4 metry víc než na posledních X-Games, nebo než na olympiádě,“ rozhlíží se po areálu závodu Hanzi Prouza.
Celý závod je stylizovaný v duchu prvorepublikového pohraničního opevnění. Jezdci se rozjíždí ze střechy bunkru, naberou rychlost až 70 kilometrů za hodinu, minou několik malých bunků - řopíků a z jednoho bunkru se odrazí a by dopadli na úbočí druhého. Stavby jsou velmi realistické a dojem podporují to i pěchotní překážky - ježci s ostnatým drátem.
„Vyrobili jsme na všechny stavby 10 tisíc kubíků sněhu. Stavba trvala týden a dělalo tady kolem deseti lidí. Ten bunkr nejdřív nahrubo udělá rolba a posledních 30 centimetrů se dělá ručně pomocí lopat a šejpovadel, včetně střílen a všech dalších detailů,“ popisuje vznik kulis šéf deštenského areálu Petr Prouza, který tady během Soldiers přibírá funkci stavbyvedoucího, nebo-li headshapera, v doslovném překladu hlavního tvarovače.
Klíčový je ale tvar nájezdu a dopadu, tak aby vše bylo pro jezdce bezpečné. První skok je vždy trochu dobrodružstvím. „Ten tvar, úhly nájezdu a dopadu to je naše dlouholeté know-how. Letos skok jako první otestoval Nicky Keefer. Když přijeli první jezdci byli k toho nadšení. Řekl nám, že chce skok otestovat jako první, sice při dopadu spadnul, ale nic se mu nestalo,“ usmívá se Petr Prouza.
„Jeden pád a tři dny hekám“
„Je to hodně speciální podnik, do Česka bychom se jinak za lyžováním nikdy nedostali, ale tenhle závod si už pro svou organizaci vydobyl mezi jezdci jméno. Letos máme nabitý program a tady v Deštném je to hlavně o pohodě, užíváme si ten super skok, kámoše. Je skvělé tady být, užít si a předvést lidem skvělou show,“ rozpovídá se na pohodlném gauči ve stanu jezdců Jasper Tjäder.
Seveřan s chlapeckou vizáží je už ve 23 letech zkušený jezdec, v souvislostech freestyle lyžování se dá říct veterán: „Najednou se v tour zjeví šestnáctiletý kluk a předvede fakt bláznivé věci, trojité rotace a tak. Prostě má čistou hlavu a ničeho se nebojí. Pro nás je to tvrdá výzva, se kterou se musíme vyrovnat.“
S tím souhlasí i osmadvacetiletý Marek Skála: „Včera jsme si z toho dělali s Pepou Kalenským srandu. On je tady nejstarší a já jsem druhý nejstarší ve startovním poli. Když mi bylo 16, tak ten sport vznikal. Dneska už to lidi dělají do malička, jako třeba hokej, nebo fotbal. Kolem 17 už jsou ve světové špičce. My v našem věku máme už pud sebezáchovy. Víme, jak bolí zranění, hůř regenerujeme. Když jsem byl starý jako oni a chtěl jsem se naučit nějaký trik, tak jsem se rozbil 50 krát za den a nic mně nebylo. Dneska dám jedno kladivo (pád - pozn. red) a tři dny hekám.“
Marek Skála se dva roky zotavuje ze zranění a nepostoupil z kvalifikace. Jak říká, už jezdí jen pro radost: „Už mi ujel vlak, ti mladý kluci se zlepšují hrozně rychle. Skáču pro sebe jen to, co umím. Jezdím jen na akce, které mě zajímají,“ říká Marek Skála, který mi vysvětluje, co do Orlických hor tuhle partu nejlepších freestyle jezdců vlastně láká.
„Soldiers je mezi zahraničními jezdci hodně oblíbené akce. Líbí se jim, jak je to vystajlovaný, že jsou tady ty bunkry, že to má nápad. Další věc je, že je tady bezvadně postaráno o jezdce. Organizátoři je sesbírají po závodech po Evropě, dovezou sem. Tady mají ubytování, jídlo, nemusí se o nic starat. To ve světě vůbec není běžný, přijedete na závody, zaplatíte startovné, nikdo se o vás nestará.“
Deštenský závod se propracoval mezi top podniky, umístění je lépe bodované i to láká nejlepší jezdce. „Ti kluci nejsou žádný suchaři. Zdejší párty po závodě si dokáží parádně užít. Letos tomu ale asi tak úplně nebude, protože bezprostředně navazuje světový pohár v Itálii a všichni pojedou tam. Takže ta párty nebude asi tak veliká,“ dodává Marek Skála.
