Za poslední století stihl být Rasch legionářem, zavrženým Němcem i oslavovaným českým bolševickým revolucionářem.
I já jsem si dřív říkal, proč vlastně oslavujeme osobnost, která je opředená pověstí velkého revolucionáře. Když jsem se však Raschovou osobou začal zabývat blíž, zjistil jsem, že tato jeho charakteristika není pravdivá a spravedlivá.

Svou knihu o něm jste uzavřel mimo jiné konstatováním, že o životě Františka Rasche toho víme tragicky málo. Udělaly předchozí generace historiků chybu?
Chybu udělali historici v tom, že nekontaktovali rodinu Raschových. Chybí tak osobní korespondence, která mohla leccos o Františku Raschovi prozradit. Kdybych měl k dispozici dopisy, které jistě musel psát domů, nebo například deníky, jež si námořníci také často vedli, dala by se mnohem konkrétněji popsat jeho motivace a cíle, které spojoval se svou účastí ve vzpouře.

Rasch byl jen jedním ze čtyř popravených vůdců vzpoury. Zabývali se těmi dalšími třemi iniciátory historici v zahraničí?
Ne příliš. Je zvláštní, že při tom množství literatury, která o vzpouře v Boce Kotorské existuje, se nikdo důkladně nevěnoval jejím hlavním aktérům. Přinejmenším Rasch by si to zasloužil. Osvětlily by se tak některé nejasnosti z průběhu vzpoury.

Z čeho jste tedy nakonec čerpal?
Vycházel jsem z dostupné literatury a samozřejmě archiválií. Ale i tady jsem narazil. Obrátil jsem se nejprve na vojenský archiv ve Vídni, kde jsou uloženy metry a metry materiálů ke vzpouře, například záznamy výslechů všech 400 později souzených námořníků. Když jsem se ale pídil po vojenských záznamech českých námořníků, dozvěděl jsem se, že tyto byly v roce 1925 předány do Prahy. Bohužel v osmdesátých letech vydal někdo pokyn skartovat evidenci asi pěti tisíc tzv. obyčejných vojáků. Zůstaly záznamy důstojníků, ale všechny šarže pod nimi nenávratně zmizely.

Tedy i František Rasch?
Zřejmě ano, protože povýšil „jen“ do hodnosti vyššího poddůstojníka. Známý znalec námořní historie René Grégr, jehož otec Arno pocházel z Přerova a byl přímým účastníkem vzpoury, se zmínil o tom, že měl možnost nahlédnout do vojenské knížky Františka Rasche. Pana Grégra se na to už nemůžu zeptat, ale pořád doufám, že si tenkrát nechal udělat opis tohoto dokumentu a že se minimálně Raschova služební knížka ještě někde objeví.

Jiří Lapáček, ředitel přerovského státního archivu a autor knihy o Františku Raschovi

Z jaké rodiny František Rasch pocházel?
Byla to především rodina velmi početná. Otec Adolf za svůj život zplodil 13 dětí, z toho ale pět zemřelo ve velmi útlém věku a další tři po dosažení dospělosti. Minimálně během svého pobytu v Přerově to také byla rodina velmi chudá. Otec byl nejprve krejčovským tovaryšem, až po několika letech se z něj stal krejčovský mistr. Přerov ale neměl o krejčí nouzi a handicapem Adolfa Rasche bylo to, že byl Němcem v českém městě, takže zakázky se mu nejspíš nehrnuly.

Otec byl sice Němec, ale matka, která pocházela z Kojetína, mluvila česky. Kým byl vlastně jejich syn František – Čech, nebo Němec?
Rodina matky byla česká jen z poloviny, ale je pravda, že Kateřina Raschová mluvila česky. Myslím, že František byl Němec s velkou tolerancí vůči Čechům. Rodina se ale zjevně přizpůsobovala podmínkám, ve kterých zrovna žila. V Přerově jako obcovací řeč uváděla češtinu, v Opavě, kam se později přestěhovala a která byla zase německým městem, se hlásila k němčině. Sám František Rasch řadil řeči, které ovládal, tak, že na prvním místě uváděl němčinu.

Proč kluci jako on vstupovali na přelomu 19. a 20. století do námořnické školy pro plavčíky v 900 kilometrů vzdáleném Šibeniku a stávali se tam námořníky?
K tomu, abych to mohl posoudit v případě Františka Rasche, mi chybí jeho osobní záznamy. K dispozici jsem měl ale vzpomínky člověka, jehož situace se velmi podobá té Raschově, a to i místně. Jde o Jiřího Ošance, který pocházel z velmi početné rodiny žijící v Kateřinkách na Opavsku, kam se přestěhovali i Raschovi. V rozhodnutí Ošance stát se námořníkem sehrálo roli i jakési okouzlení z mladičkého námořníka, který jednoho dne budil velký zájem na náměstí v Opavě. Nemyslím si ale, že to byl i Raschův případ. U něj to byla spíš z nouze ctnost. Každý krk, který rodiče nemuseli živit, se počítal.

Realita byla asi daleko tvrdší než naivní představy 15letých hochů...
To ano. Nejenže pobývali tisíc kilometrů od domova, tudíž se jim muselo stýskat, ale na školní lodi vládla tvrdá kázeň. Po dvou letech strávených ve škole pro plavčíky absolventi většinou odjeli na měsíční dovolenou domů a potom nastoupili nelehkou službu na moři.

Přerovské náměstí Františka Rasche, kde tohoto vzbouřence připomíná památník.

Jak dlouho Rasch u námořnictva vydržel?
Strávil tam sedm let, 10. června 1913 byl deaktivován, přešel do zálohy a vrátil se do Opavy. Opavský kronikář Matěj Valík tvrdí, že se Rasch tehdy stal agentem vídeňského pojišťovacího spolku Gisela, zároveň prý soukromě studoval gymnázium. Důkazy pro to ale neexistují. Každopádně už 4. srpna 1914 rukoval František Rasch v hodnosti mladšího plavčíka do války. Sloužil v různých jednotkách na moři i na pevnině a jako výborný specialista byl rychle povyšován. Dotáhl to až na vyššího poddůstojníka.

V jaké pozici bylo vůbec rakousko-uherské námořnictvo za první světové války a jaká nálada tam vládla před vzpourou?
Rakousko-Uhersko vstupovalo do válečného konfliktu s jediným spojencem – Německem – a jako nejslabší z osmi námořních velmocí. Loďstvo se proto omezilo jen na obranu vlastního pobřeží, jeho operační prostor končil Otrantskou úžinou. Velká část námořních sil byla po dobu války nečinných, což byla jedna z příčin naladění námořníků v Boce Kotorské k nějaké akci.

Za hlavní příčinu vzpoury se považuje nedostatek jídla a ošacení námořníků. Vzdorovali by námořníci, kdyby neměli hlad?
Je fakt, že námořníci měli velkou materiální nouzi. Stěžovali si na zkažené maso a podřadný chléb nebo zpožděné dodávky nového ošacení. Nestrádali jen mužové na palubách lodí, ale i jejich rodiny v zázemí, které trpěly hladem. Nicméně námořníci i s tím málem, co měli, se měli lépe než vojáci na frontách.

Jak silný měla vzpoura politický podtext?
Vzbouřenci na seznam svých požadavků zařadili například i uzavření míru nebo právo na sebeurčení národů. Námořníci nebyli izolovaní od informací – sice zřídka, ale jezdili na dovolené, měli také přátele mezi radisty, kteří přijímali radiodepeše. S jistotou víme, že věděli o bolševické revoluci v Rusku a Wilsonově výzvě (program amerického prezidenta týkající se poválečného uspořádání světa – pozn. red.).

Vzpoura vypukla 1. února 1918, ale jméno Františka Rasche v ní figuruje až od druhého dne. Zjistil jste proč?
Rasch tehdy sloužil jako velitel oddílu světlometů v Kumboru. Co 1. února dělal, se už sotva podaří zjistit. U soudu tvrdil, že v prvních hodinách vzpoury šel pěšky z Kumboru do Gjenoviče navštívit své přátele. Z výpovědi krajana Arno Gregera a z jeho vlastních slov před soudem vyplynulo, že na křižník Sankt Georg, kde bylo centrum povstání, přišel s cílem dát chaosu, který kolem vzpoury panoval, řád, a zabránit tak krveprolití.

Tedy nebyl strůjcem vzpoury?
Strůjcem určitě nebyl, neměl by na to čas, protože podle služebních zápisů se v Boce Kotorské objevil až měsíc před vzpourou. Navíc to byl Němec. V mnohonárodnostním námořnictvu byli Němci spolu s Maďary zastoupeni především v důstojnickém aparátu. Mezi prostými námořníky převládali Chorvati a Italové.

Jaké zastoupení měli tehdy v námořnictvu Češi?
Rakousko-uherské loďstvo mělo po dokončení mobilizace v srpnu 1914 přes 33 tisíc mužů. Počet českých námořníků na konci války čítal na šest tisíc osob. Neměli velkou roli v mase palubního, tedy méně vzdělaného mužstva, ale českého původu bylo 20 procent důstojníků, 30 procent lodních lékařů, 50 procent konstruktérů a 60 procent dělostřeleckých důstojníků. Obdobná situace byla mezi poddůstojníky a některými odbornostmi, jako třeba strojníky, elektrotechniky nebo radiotelegrafisty.

Byli kromě Rasche a Gregera mezi námořníky další Přerované?
Zdokumentováno to není. Mluví se o tom, že z Přerova a okolí se rekrutovalo až 300 mužů, ale toto číslo se mi zdá příliš vysoké.

Patřil Rasch k bolševikům nebo sociálním demokratům?
To, že se před válkou dostal mezi sociální demokraty, o něm tvrdili ve 20. letech němečtí levicově orientovaní historici a o tom, že v Ostravě vstoupil do této strany, zase v českém prostředí sociálnědemokratičtí autoři článků o vzpouře. Žádný dokument, který by to potvrzoval, se mi ale vypátrat nepodařilo. Myslím však, že jako Němec stoupající v hierarchii rakousko-uherského námořnictva rozhodně nebyl revolucionářem ovlivněným bolševismem.

Měla vzpoura velký vliv na vznik Československa?
Nemohla přispět ke vzniku Československa bezprostředně, spíš je to historický moment, kterým lze vznik republiky podpořit.

Raschova rodina se ke svému příbuznému nehlásila. Proč?
Žádné informace k tomu nemám, ale můžeme se domnívat, že se stal v rodině černou ovcí. Raschovi velmi pravděpodobně vnímali jako pohanu, že jako Němec vystoupil proti Rakousko-Uhersku. Opava, kde žili, byla německé město a tamní prostředí zřejmě přispělo k tomu, že se k němu nehlásili.

Vzpoura se v minulosti interpretovala tak, jak to bylo poplatné aktuální době. Je výklad této události po roce 1989 konečně ten správný?
Myslím, že zásadní rozbor příčin, účastníků a hlavních aktérů ještě nespatřil světlo světa. Je pravda, že Rasch už se přestává oslavovat jako revolucionář se socialistickými vizemi a vracíme se k výkladu na základě archivních pramenů, ale to skutečně zásadní hodnocení závisí na dalším studiu dokumentů – především ve vídeňském vojenském archivu. V tom pražském je toho žalostně málo.