Letní kina expandují na venkov. Obcím stačí sehnat vybavení a film

  17:52
V posledních letech získává na síle fenomén letních kin. „Díky digitalizaci už nejsou potřeba žádné velké promítací mašiny jako dřív,“ říká provozovatel kinematografu Josef Čadík. Na vlastní promítání si proto troufnou už i na malých vesnicích.

Projekce pod širým nebem jsou na Vysočině čím dál populárnější. Největší zájem je o české komedie. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Promítání filmů pod širým nebem, to je fenomén, který patří k prázdninám stejně jako hudební nebo pivní festivaly. V posledních letech se však letní kina rozšiřují i do malých obcí.

Už před šesti lety se k takovým místům přidaly Křižánky, vesnice na historické hranici Čech a Moravy ve Žďárských vrších. „Rozhodli jsme se, že promítneme důchodcům film Šmejdi, aby se nenechali podvodníky jednoduše napálit,“ vypráví starosta obce pod Devíti skalami Jan Sedláček.

Fotogalerie

A nakonec se z toho stala tradice. „Lidé řekli: Promítejte dál, i nějaké komedie. Tak jsme to zkusili a objednali další filmy,“ dodává starosta.

O prázdninách se Křižánecké filmové léto koná každý pátek. Diváci hlasují z několika možností a jejich volba se promítá následující týden. Na návsi před obecním úřadem se snaží promítat nejnovější filmy, které ještě nebyly v televizi.

„O novinky zájem je, nejoblíbenější jsou české komediální filmy,“ bilancuje starosta. Na Tátovu volhu dokonce dorazilo víc lidí, než je obyvatel obce. „Asi čtyři stovky lidí, bylo narváno. Jezdí k nám i lidé z okolí,“ poukazuje Sedláček.

Čím si vysvětluje takový zájem? „Pohodovou atmosférou, která je těžko nahraditelná, film vás venku pohltí. Doma u televize je to jiné. A když k tomu připočítáte párek a pivo…,“ zamýšlí se Sedláček. „Už nás kopíruje dost okolních obcí. Když jsme začínali, nepromítalo se skoro nikde,“ podotýká.

Obce si techniku půjčují mezi sebou, sezonu mají od června do září

Zřejmě nejfilmovějším mikroregionem Vysočiny je Bystřicko, kde před pěti lety „vymysleli“ putovní kino. Podle statistik z loňské sezony uspořádali v 31 z 38 sdružených obcích celkem 72 promítacích večerů a filmy přilákaly kolem 4 500 diváků. Daří se tak naplňovat hlavní smysl - oživit venkov.

„Začínali jsme na koleni, domluvili jsme se, že to zkusíme s tím, že využijeme pozůstatky po klasických kinech,“ vrací se k začátkům předseda Mikroregionu Bystřicko a starosta Rožné Libor Pokorný.

„Dneska už můžeme hrát zároveň na třech místech, to znamená, že tři obce mají plnohodnotné vybavení - projektory, plátna a počítače. A sezona se kvůli množství obcí natáhla od června do září,“ líčí.

Na akci přispívá mikroregion i samotné obce, vstupné je dobrovolné. „Snažíme se vybavení modernizovat,“ dodává Pokorný.

Díky digitalizaci už nejsou potřeba velké promítací mašiny

Přes masové rozšíření letních kin nevyklízí pozice ani Josef Čadík, spoluzakladatel známého kinematografu, který výtěžek akce posílá na charitu. Letos Čadíkovi lidé kočují s promítacími vozy po Česku na sedmi různých trasách.

„Příčinou takového rozšíření letních kin je určitě digitalizace. Už nejsou potřeba velké promítací mašiny jako dříve,“ poukazuje Čadík.

Jeden z jeho vozů aktuálně parkuje v Bystřici nad Pernštejnem, kde se večerní promítání stalo součástí festivalu studentské tvorby Start film fest. Potrvá do 10. srpna.

„První rok byl tady takový rozpačitý, teď už máme každý večer amfiteátr na náměstí plný,“ libuje si Čadík. Navíc přijeli hosté: například Ondřej Havelka, jenž představil svoji režisérskou prvotinu Hastrman, nebo tvůrci komedie Bajkeři.

Bratři Čadíci mají ve Žďáře konkurenci v městské organizaci

Jako každý rok se Čadíci chystají i do Žďáru nad Sázavou. Na tamním náměstí Republiky však letos zůstanou jen tři dny, od 25. do 27. srpna. „O den jsme náš plán museli zkrátit,“ vadí provozovateli kinematografu. V posledních letech promítá bez finanční podpory města.

U Sázavy mezitím přibyl nový konkurent. Příspěvková organizace Kultura Žďár třetím rokem pořádá na přání radnice letní kino u Domu kultury. Letos připadá na termín 21. až 24. srpna.

„Termíny máme rok dopředu nahlášeny, je to o tom, na jakých termínech se domluví nebo nedomluví pan Čadík s městem,“ říká ředitelka Kultury Žďár Marcela Lorencová. Loni na čtyři filmové večery přišlo kolem pěti tisíc lidí.

Budou si oba subjekty konkurovat i nadále? „Do Žďáru jezdím rád, tamní náměstí vždycky bývalo plné, lidé přišli, i když bylo chladno nebo déšť. Co bude dál, nevím. Je otázka, jak se na to dívají radní,“ míní Josef Čadík.

Na promítání na obřím plátně jezdily do Jihlavy tisíce lidí

Letní kino v Jihlavě. Pochlubit se může největším promítacím plátnem své doby. Jenže promítat se zde původním způsobem už nikdy nebude. Betonový bunkr s promítací kabinou stojí dole uprostřed.

Letní kino v Jihlavě. Pochlubit se může největším promítacím plátnem své doby. Jenže promítat se zde původním způsobem už nikdy nebude. Betonový bunkr s promítací kabinou stojí dole uprostřed.

Bývalo to jedno z nejromantičtějších letních kin v Česku s jedním z největších promítacích pláten v celé střední Evropě, kam se za vlahých letních večerů sjížděli lidé ze širokého okolí.

Jenže pak začal vyhlášený jihlavský areál pro několik tisíc lidí chátrat, v 90. letech byly promítací stroje z amfiteátru v lesoparku Heulos odvezeny a už se do něj nikdy nevrátily. Tím skončila éra letního kina v Jihlavě - vyjma několika pokusů oživit areál projekcemi z pojízdného kinematografu.

„Mělo to tam neopakovatelnou atmosféru,“ shodují se například vedoucí magistrátního odboru kultury Tomáš Koukal a mluvčí Služeb města Jihlavy Martin Málek.

Jihlavský magistrát má už několik let v záloze jednoduchou studii, která by návrat letních projekcí na toto místo umožnila.

„Ale v současné době to není na pořadu dne. Nezabýváme se tím. Investice by byla v řádech milionů korun. Není to jenom o promítací technologii, ale i o elektroinstalacích a odpovídajícím zázemí,“ vysvětluje náměstek primátora Vratislav Výborný.

Kdo si bude chtít v krajském městě užít filmů pod širým nebem, musí využít projekcí na Masarykově náměstí. A s nostalgií vzpomínat na zlaté časy areálu v Březinových sadech.

Jeho historie se začala psát v roce 1949, kdy zde vznikl přírodní amfiteátr. Součástí bylo i letní kino, kde se v roce 1951 poprvé konal Filmový festival pracujících. Nejdříve se filmy promítaly na plátno o velikosti 10 krát 8 metrů pro dva tisíce diváků. Kapacita hlediště se však postupně zvyšovala až na 5 tisíc sedadel. V roce 1959 navíc byla postavena rozměrná stěna s promítacím plátnem 27,5 krát 11 metrů.

Před osmi lety nechala jihlavská radnice areál zrekonstruovat, využíván je hlavně pro pořádání různých festivalů.