Unikátní exponáty nám závidí třeba i muzeum, tvrdí sběratel

  9:10
Osmnáct let sbírá tajemník opavského magistrátu Tomáš Elis pro Opavu artefakty, které bezprostředně souvisejí s její minulostí. Obrazy, mapy, předměty denní potřeby i věci spjaté s provozem místních firem a živnostníků. Podařilo se tak nashromáždit sbírku o bezmála třech stech položkách.

Tajemník opavského magistrátu Tomáš Elis na výstavě Opava Troppau, která je k vidění v půdním prostoru radniční věže Hlásky. Expozice představuje sbírku předmětů spjatých s opavskou historií. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Fotogalerie

Mnohé jsou naprosto unikátní. Část z nich teď zájemci uvidí při každém výstupu na radniční věž Hlásku. Expozice Na Hlásce – Opava Troppau se jim představí v půdním prostoru.

Počátky sbírky se kryjí s vaším nástupem na opavskou radnici. Co bylo prvním impulzem, pustit se do takového projektu?
Když jsem nastoupil, tak do gesce tajemníka patřilo i to, aby si zmapoval movitý majetek úřadu a udělal inventarizaci. Při tom jsem narazil na velmi pěknou, sofistikovanou sbírku obrazů. Ty město získávalo darem od jednotlivých umělců či jiných měst, nebo je samo kupovalo. Máme třeba autoportrét Švabinského, což je dar města Kroměříže Opavě. Nechal jsem sbírku nafotit, zdokumentovat a zinventarizovat. Někteří lidé tehdy začali přicházet s nabídkami na její rozšíření. Vznikající záměr podpořilo město a zaplať pánbůh za to. Podařilo se díky tomu zachránit věci, které by za normálních okolností byly patrně ztraceny, prodány do ciziny nebo by se zničily.

Co tedy teď lidé na půdě Hlásky uvidí?
Podařilo se nashromáždit asi 280 předmětů převážně z období mezi lety 1880 a 1945 a z toho se vybraly a nechaly zrestaurovat ty nejkrásnější a nejzajímavější kousky. V první části, což je přístupová chodba bývalého stavebního archivu, jsme umístili věci, které potřebují stabilní teplotu. Obrazy, staré mapy, grafiky a lepty od 18. století do 30. let minulého století. Všechno velmi zachovalé originály, některé dokonce v původních rámech. V samotném půdním prostoru jsou pak jednotlivé artefakty doplněné panely, na nichž návštěvník najde informace a fotografie přesně k vystaveným předmětům. Dozví se, kde se nacházela nebo jak tehdy vypadala příslušná firma či dotyčný dům. Předměty jsou v podstatě unikáty, všechny s přímou vazbou na Opavu. Dokonce jsou tu i takové, které nám v dobrém závidí i instituce jako Slezské zemské muzeum, které by neváhalo a mnohé okamžitě koupilo do sbírek, protože nic takového nemá.

Co například?
Například automat na bonbony, čokoládky a oplatky firmy Fiedor ze 30. let minulého století. Perlou je i plechová dóza firmy Theodor Fiedor Troppau z 20. let minulého století s nádhernými vedutami, jednak Opavy, jednak samotného podniku. A co je na tom krásné, je to poslední exponát, který jsme sem dávali. Přišla paní a vytáhla dózu z tašky s dotazem, jestli bychom neměli zájem. Vyprávěla nám, že je to taková rodinná záležitost, padesát pět let do ní každé Vánoce doma ukládali vanilkové rohlíčky. A teď nám ji přišla věnovat. To vás chytne u srdce. Každý z předmětů má svůj příběh.

Vyprávějte.
Tak třeba sklenice na pivo z někdejších Rudolfových, dnešních Dukelských kasáren. Šel jsem na návštěvu k jedné rodině. Bylo léto, horko a paní hostitelka se zeptala, jestli bychom si nedali chlazený jahodový koktejl. Přinesla sklenice, a protože nás bylo hodně, tak řešila nouzovou variantu, a tomu poslednímu koktejl přinesla v tomhle a ještě se omlouvala, že to je sklenice z altánu. Ještě, že jsem seděl. S tímhle štítem a popiskem Cantine Rudolfskasserne to totiž muselo být vyrobeno do roku 1918. Má minimálně sto let, je naprosto nepoškozená, jedna jediná, co je známá. I takhle k tomu někdy přijdete. Nebo jsme na poslední chvíli zachránili krásné dvoukřídlé 120 let staré dveře, které už nakládali na náklaďák k vyvezení, když je v jednom z domů v Lidické ulici měnili. Jenom jedno křídlo váží kolem sta kilogramů.

Nacházejí lidé ještě dnes poklady na půdách domů?
Až na výjimky jsou půdy i sklepy už probrány a vyčištěny, teď už tam lze nalézt spíše jednotlivosti. Ale podaří se. Máme tady například papírový tácek na zákusky, používaný v cukrárně Edwina Rochela v Opavě asi před sto lety. To byl odpad, když se snědl zákusek, tácek se vyhodil. Je naprosto unikátní, že se zachoval. Vymetla jej jedna paní na půdě, když koupila byt a dělala pořádek ve své části půdy. Když tam viděla nápis Troppau, přišla se zeptat. Nebo máme ve sbírkách i nález ze sklepa. Pán tam našel nádhernou plechovou tabuli na soukromou ordinaci opavského primáře Simona, který tu působil za první republiky. Byl primářem na interně, měl i soukromou ambulanci a to je její vývěsní štít. I půda Hlásky při přípravě expozice odhalila milé překvapení. Když se vyčistila podlaha, objevily se v zadní části cihly s iniciálami CK. To je známá cihelna Carl Kern, která zásobovala většinu velkých staveb zejména na přelomu 19. a 20. století v Opavě. A tady jsou jedny z mála cihel zachovalých s těmito iniciálami.

Bývá těžké majitele přesvědčit, aby předmět daroval?
U těchto věcí musíte jednat rychle. Pokud by neskončily tady, tak by byly zničené, nebo skončí v soukromých sbírkách. Němci a Rakušané mají eminentní zájem. O to víc si vážíme, že to zůstane u nás. Nepořizujeme věci jako dary, těch je koneckonců minimum, každému se snažíme za to něco dát, jednak za ochotu, a také ať máme společného jmenovatele. Někomu něco dát a někomu nic, to by nebylo fér. S odborníky připravíme rozumný odhad, domluvíme se a hradíme to. Na některé věci ale čekáme i několik let. Například vystavená mapa barokních vedut měst horního Slezska z 18. století. Majitel ji měl v naprosto excelentním stavu a nechtěl se s ní rozloučit, tam to trvalo osm let. Máme rovněž věci ze zahraničí, například zachovalý tisk Razumovského paláce v Opavě je koupený ve Vídni. Všechno je ze soukromých rukou.

Sbírce města jste věnoval stovky hodin. Jaký z ní máte pocit?
Mimořádný. Jednak jsem opavský rodák a patriot a jednak mě to velice baví. Bavilo mě to vždycky, rodiče i prarodiče mě k tomu vedli. Vykládali zajímavé příběhy, ukazovali staré věci, chodili jsme společně po zámcích. Když chtěli, abych byl jako malé dítě v klidu, tak mě vzali na půdu nebo do sklepa a já si tam prolézal kufry a skříně a objevoval staré věci. Tam to nějak začalo, je to úžasný koníček a pro mě užitečný. Dozvíte se neuvěřitelnou spoustu informací, snad ke každé věci existuje nějaký drobný příběh. Čistíte si u toho hlavu, a co je krásné, je to zase činnost pro město. Výsledek je v Opavě a je vystaven pro občany, což byl prvotní záměr už před osmnácti lety. Nevíme o tom, že by taková sbírka měla někde jinde obdobu. To, že je ve vlastnictví města, je jedna z největších záruk a garance její budoucnosti. V manipulaci s městským majetkem je spousta pojistek, je v bezpečných a spolehlivých rukou také pro budoucnost.