Městské elektrárny už proud nevyrábí. Teď jsou v nich byty i kanceláře

  17:56
Před více než stoletím začaly fungovat městské elektrárny. Třeba v Jihlavě, Polné či Chotěboři se jejich budovy dodnes dochovaly. Nyní se v nich nacházejí kanceláře, byty nebo autoopravna. A stále jsou zde k nalezení různé připomínky doby, kdy se teprve zavádělo elektrické osvětlení ulic.

Jest nebezpečno dotýkat se drátů i na zem spadlých! Tato letitá výstraha na dávné tabulce je jednou z připomínek polenské elektrárny. Její budova stojí v zatáčce dnešní Tyršovy ulice naproti hradu na místě někdejší truhlárny. Vznikla v roce 1911 a její vybudování tehdy stálo 320 tisíc korun.

O stavbu se ve výběrovém řízení ucházela též firma vynálezce Františka Křižíka, leč neuspěla. Zakázku dostali její konkurenti: Elektrotechnická akciová společnost. Ve městě tak mohla skončit éra petrolejových lamp a zavedlo se elektrické osvětlení.

Zvláštností bylo, že v létě roku 1912 začaly v elektrárně fungovat i městské lázně. Jejich zařízení dodala firma Rudolfa Pekaře z Prahy.

Po vzniku Československa šel proud z Polné také do Přibyslavi. A to osmnáct kilometrů dlouhou trasou přes Nížkov a Olešenku. Po čtyřech letech ale polenská elektrárna přestala Přibyslav zásobovat.

Spočítali, že ve městě bylo 28 žehliček a pět ventilátorů

V kronice města se píše, že v jednom období první republiky měli v Polné osmadvacet elektrických žehliček, pět ventilátorů a 2 042 žárovek.

Koncem třicátých let už byla velká konkurence na trhu s elektřinou. Polenští radní tak prodali celý provoz i s lázněmi Posázavskému elektrárenskému svazu. Ten pak velice rychle na začátku války ukončil provoz lázní. V roce 1941 se tam také přestala vyrábět elektřina.

V objektu vznikly byty a postupně chátral, v osmdesátých letech už byl ve špatném stavu. Na konci devadesátých let nechala budovu opravit firma Izolace Polná.

Na obnově se podílel architekt Jaroslav Huňáček. „Dnes jsou tam kanceláře a nahoře dva velké byty,“ popsal.

Při rekonstrukci nechal uvnitř záměrně zachované drobné upomínky na dobu elektrárny. „Třeba část točitého ocelového schodiště, na tom jsem bazíroval. Pak ještě nějaké izolanty,“ zavzpomínal.

Hned vedle budovy stále stojí již odpojený ocelový sloup elektrického vedení, na němž jsou staré výstražné tabulky. Zachovala se i cedule informující, že tam sídlila služebna národního podniku Jihomoravské energetické závody.

O výstavbu v Jihlavě se zasloužil i starosta Inderka

Městskou elektrárnu mívala také Jihlava. Budova, kde sídlila, stojí na rohu ulic Havlíčkova a Gorkého. Konkrétně na parcele, která kdysi předtím patřila jatkám.

Objekt dodnes patří k ozdobám této části města. O jeho výstavbu se zasloužil kromě jiných tehdejší starosta Vinzenz Inderka. Dodnes to připomíná pamětní deska v někdejší elektrárně.

Využití spojené s elektřinou má budova také nyní, sídlí v ní společnost E. ON. „Je kompletně předělaná na administrativní budovu a garážové prostory. Sídlí zde i zákaznické centrum,“ popsal Libor Pekárek z této společnosti.

Elektrárna byla postavena, aby zásobovala město včetně menších firem, protože poptávka po elektřině v té době stoupala.

Ve výběrovém řízení na její pohon zvítězila vagonka a strojírna ze Štýrského Hradce. Dodala provozně úsporné dieselové motory. Generátory a dynamo zařídila pro město společnost Siemens-Schuckert z Vídně. Vedoucím jihlavské elektrárny se stal inženýr Rudolf Strickner právě z této firmy.

Když elektrárna skončila, stroje majitel prodal do Rumunska

Proud do sítě začala dodávat před 110 lety, přesněji v říjnu roku 1908. Bylo to několik měsíců před spuštěním tramvajové dopravy ve městě, která elektrárnu také využívala. Tramvaje parkovaly v budově naproti přes ulici.

Projekt dodnes zachované a zrekonstruované budovy vznikl v roce 1907 pod dohledem inženýra Johanna Schlögla. Výkon elektrárny se postupně zvyšoval nákupem nových motorů, strojovnu proto v roce 1931 prodloužili.

Po druhé světové válce už zařízení postupně ztrácelo důležitost, město se časem připojilo na dálkovou síť a vrnění ze strojovny definitivně utichlo.

„Když elektrárna skončila, mašiny se z ní prodaly někam do Rumunska,“ popsal jeden ze zaměstnanců, který nyní v areálu pracuje a zajímá se o jeho historii.

Když se před časem budova opravovala, dbali památkáři na to, aby zvenku stále vypadala jako někdejší elektrárna ze začátku minulého století.

Chotěbořskou elektrárnu zachytili na filmovém záznamu

I v Chotěboři dodnes stojí budova, kde bývala městská elektrárna. Díky ní od roku 1911 zajišťovali veřejné osvětlení. Elektřina proudila též do místní školy či bytů.

V Národním filmovém archivu uchovávají dokument o městě trvající 26 minut, v němž je krátce zachyceno, jak to vypadalo ve strojovně elektrárny v roce 1928. Současná venkovní podoba na adrese Hromádky z Jistebnice 607 je stále hodně podobná tomu, jak elektrárna kdysi zvenku vypadala.

Objekt měl později i jiné využití. Přes druhou světovou válku a pak ještě do roku 1948 tam měli uschované sbírky Městského muzea. Pak v areálu vznikly kanceláře Východočeských rozvodných závodů. Dnes slouží k bydlení, je zde i autoservis.

Autor: