Ekofarem přibývá. Je třeba začít používat selský rozum, říkají statkáři

  7:05
Sehnat potraviny od zemědělců, kteří jsou ohleduplní k přírodě a nepoužívají například agresivní chemické prostředky, je čím dál tím jednodušší. Jen za poslední dva roky se počet registrovaných ekofarem na jižní Moravě zvýšil asi o čtvrtinu a spolu se Středočeským krajem roste nejvýrazněji v celé republice.

Zemědělských podniků, jejichž výrobky jsou označené logem zeleného lístku s obrysy z hvězdiček či půlkruhem se zelenými a bílými pruhy (takzvanou biozebrou), je v Jihomoravském kraji už 319. Díky vyšší konkurenci se tak ceny bioproduktů blíží těm běžným.

Lidi začíná zajímat, co jedí, vysvětlují farmáři. „Uvědomují si, že i potravina může být lékem nebo působit preventivně. Vždyť je více než jasné, že co konzumujeme, nás musí nějak ovlivnit – na fyzické i duchovní úrovni,“ míní Jarmila Urbanová ze spolku Veselá biofarma ve Velkých Hostěrádkách na Břeclavsku.

Nad produktem se už uvažuje v souvislostech, přidává se Sonnentor z Čejkovic u Hodonína, který vyrábí bylinkové čaje a koření.

„Řadu lidí zajímá vše, co za výrobkem stojí, i dopad na životní prostředí a možné následky do budoucna. V neposlední řadě hraje svou roli i rostoucí kupní síla,“ myslí si vedoucí marketingu Sonnentoru Kamila Šťastná.

Stát se z „obyčejného“ zemědělce ekologickým přitom není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Všechny informace jsou snadno dohledatelné a podle zkušeností samotných zemědělců certifikační orgány dost pomohou.

„Ekologickým zemědělcem se stane každý, kdo podá žádost na ministerstvo zemědělství o zařazení do systému ekologického zemědělství a přihlásí se v některé ze čtyř organizací, která u něj provede vstupní kontrolu,“ vysvětluje Pavlína Samsonová z Bioinstitutu.

Fotogalerie

Na orné půdě a trvalých travních porostech je potřeba hospodařit dva roky v přechodném období – to je doba, kdy zemědělec již hospodaří ekologicky, ale teprve po uplynutí lhůty může svou produkci certifikovat jako ekologickou. Pro sady nebo vinice je přechodné období tříleté.

Tak dlouho také podle Barbory Filípek Spitzové z farmy U mlsné kozy v Želešicích na Brněnsku trvá, než člověk do systému naplno pronikne, hlavně co se „papírových“ náležitostí týče.

„Pak zjistí, že to není nic strašného. Určitě to zvládne každý, kdo ekozemědělství bere jako poslání nebo životní styl. Určitě nedoporučuji dělat to jen proto, že to je teď moderní,“ zdůrazňuje farmářka. Želešický podnik se zaměřuje na výrobu sýrů a dalších produktů z kozího a kravského mléka od zvířat ve vlastním chovu.

Například pro zmíněnou Veselou biofarmu je hlavní náplní propagace ekologického zemědělství a na dva hektary ovocného sadu, vinohradu i bylinek vodí exkurze.

„Chtěli jsme certifikaci bio, abychom dokázali, že to jde i v malém. Spousta malých zemědělců říká, že oni to mají vlastně taky ‚bio‘, ale nevyplatí se jim udělat si certifikaci. Ale pak můžou něco ošetřovat chemicky a já jako běžný spotřebitel to nepoznám,“ tvrdí Urbanová.

Spolek přitom spolupracuje s místním statkem VH Agroton, který se ekologickému zemědělství věnuje na 380 hektarech a pěstuje i v Česku netradiční plodiny jako špaldu, pohanku nebo čirok.

Cena bioproduktů klesá

Podle Spitzové z farmy U mlsné kozy se na jihu Moravy také zvyšuje počet prodejen zaměřených výhradně na biopotraviny. „Nicméně ne dost často využívají ty lokální. Hotely a restaurace se také určitě snaží více využívat lokálních výrobců, ale spíše ty menší,“ podotýká.

Poznejte kvalitu masa podle loga na etiketě

Značka pro biopotraviny
Značka pro biopotraviny

Pokud pravidelně nakupujete maso v supermarketu, je dobré, když alespoň trochu porozumíte etiketě na obalu, abyste přesně věděli, co nakonec vkládáte do nákupního košíku. Pro maso z ekologického zemědělství hledejte na obalu zkratku BIO - biozebru či biolist. Pouze tato loga dokládají, že se jedná skutečně o certifikovanou surovinu.

Ekologičtí zemědělci proto prostřednictvím svazu Pro-Bio prosazují, aby se ekoprodukty spotřebovávaly v regionu a nedovážely se přes půl světa. Chtějí zavést povinné procento tuzemských biopotravin do veřejného stravování. Úspěch to má ve Slovinsku, Francii či Dánsku.

Lepším prodejům napomáhají i příznivější ceny. Obecně jsou nyní bioprodukty opouštějící farmu maximálně o dvacet až třicet procent dražší než běžné výrobky. Dříve byly rozdíly vyšší.

Bio stručně řečeno znamená, že místo umělých hnojiv a chemických postřiků se na ošetření rostlin používají přírodní prostředky a v mnoha případech i více ruční práce. Bio certifikát se musí každým rokem obnovovat. Pro ty, co se tímto směrem vydali, to ale není nic, co by je odradilo.

„Zemědělství se musí zásadně změnit, nejde jít dál cestou umělé chemie a jedů do potravin. Je opravdu nutné vrátit se ke kořenům, začít používat selský rozum a chovat se k přírodě zodpovědně, potomkům ji musíme předat v co nejlepším stavu,“ tvrdí například Blažena Stávková, která v Sonnentoru vede výkup bylin a koření.