„Abychom měli v krátké době vícero příjmů, to nebývá standardní. Děje se to jedině v případě nějakých polytraumat v rámci nehod, a ani to není úplně běžné. A pro nemocnici, která je kapacitně vytížená minimálně na sto procent, je to velká zátěž,“ říká primář. 

Do nemocnice vám přivezli osm pacientů. Jednu pacientku jste nakonec přeložili na ARO v Jablonci nad Nisou. Následující den jste přijali dalšího člověka se stejnými příznaky. Jak jsou na tom pacienti dnes? 
Na našem oddělení už zůstává pouze jedna pacientka, jejíž stav se bohužel příliš nelepší. Ostatní už byli propuštěni do domácího léčení, pacientku z Jablonce přeložili do Hradce Králové. 

Budou mít trvalé následky? 
Nemyslím si. Bohužel u té poslední pacientky se k tomu zatím nemůžeme vyjádřit.

Zažil jste někdy předtím podobný případ takovéto hromadné otravy krve? 
Ne, nepamatuji se, u nás určitě ne.

Jak moc ovlivnil příjem tolika pacientů v jeden den chod oddělení? 
Bylo to náročné. Přišlo to navíc v době ústavní pohotovostní služby, kdy je tady méně lékařů, takže sloužící lékařka se mnou celou dobu komunikovala, zda budeme muset tým posílit. Ovšem vzhledem k tomu, že tu máme více anesteziologů a ani operační sály nebyly v té době právě vytížené, tak se to dalo zvládnout. Druhou věcí jsou samozřejmě lůžka. Během krátké doby jich spoustu obsadíte, takže je nutné najít nějaká záložní, což v konečném důsledku znamenalo odložení elektivních (plánovaných, pozn. red.) operací. Je to něco, co pro tu nemocnici, která je kapacitně vytížená minimálně na sto procent, je velká zátěž.

Kolik pacientů jste museli v nemocnici ošetřit? 
Nakonec devět, ten jeden přišel dodatečně další den a neskončil na intenzivním lůžku, poléčil se tak trochu sám a byl přeložen na infekční oddělení. A u jedné pacientky už jsme v té první vlně požádali ARO v Jablonci, zda by se o ni nepostarali. Všichni k nám byli přeloženi přímo z frýdlantské nemocnice. Prakticky u nich ráno proběhla operace a večer už jim nebylo dobře, proto je poslali k nám. Bohužel na urgentní příjem, nikoli na intenzivní lůžka, což je po dohodě se specialisty běžná praxe v případě, že je pacient už hospitalizován. To nám tu situaci také malinko ztížilo. Některé pacienty jsme tak překládali v rámci nemocnice na jiná oddělení. Na ARO skončili čtyři, dva na chirurgii, a jeden na jednotce intenzivní péče.

Nehrozilo, že budete muset aktivovat traumaplán? 
Zatím jsme to vždy bez tohoto kroku zvládli. Skoro každý rok cvičíme aktivaci naostro, máme tu figuranty a vychytáváme veškeré nedostatky.I tak však naším zbožným přáním je, abychom ho nikdy aktivovat nemuseli.

Věděli jste hned od začátku, že se jedná o otravu krve? 
Rozklíčovali jsme to prakticky během několika hodin. Měli jsme nějaké hypotézy, je otázka, jak to klinicky vypadá, co říkají laboratorní výsledky. A tady z toho bylo jasné, že jde o akutní infekci. Jestliže se takový stav vyskytne u vícero lidí v krátkém úseku, hledáme, co je pro ně společné. V tomto případě to byl operační výkon, operační výkon v celkové anestezii a operační výkon skopickými technikami, například laparoskopií. Pak hledáme původ infekce v těchto třech sférách, na straně anestezie, operativy a techniky zákroku. Z toho průběhu bylo evidentní, že se infekce musela do těla dostat krevní cestou, jako nejpravděpodobnější možnost se tedy jevily léky, které se podávají do žíly a na prvním místě je propofol (používá se k vyvolání a udržování celkové anestezie, pozn. red.), který musel být kontaminován.

Jak probíhala léčba? 
Nasadili jsme širokospektrální antibiotika. Nicméně to, co proběhlo a i ten způsob, kudy a jak infekce vznikala, tak to spustí kaskádu, která postihuje vícečetné orgánové systémy a vy se tak potýkáte už s problémy jejich poškození, nikoli s tou bakterií. Ta během několika hodin už v těle přestala existovat. Jenže ty problémy, které způsobila, trvaly několik dní a bohužel u jedné pacientky už i týdnů. Vliv na to má samozřejmě více faktorů - věk, zdravotní stav i jaká byla dávka anestezie.

Není možné, aby byla špatná samotná dávka propofolu už z výroby? 
Ne, to je vyloučené. To by byl velký problém pro všechny nemocnice v zemi. Existuje nařízení, které říká, co se s lékem nesmí dělat. A je otázka, zda se vše dodržuje tak, jak má. Tady šlo o znečištění během manipulace s anestetikem.

Jak se vlastně otrava projevuje, mohou pacienti upadnout i do bezvědomí? 
Primárně ne, to může nastat až poději, ale není to standardní součást septického stavu. V okamžiku, kdy vám proniknou bakterie do oběhu, tak pokud se tam dostane masivní dávka najednou, spustí se bouřlivá zánětlivá reakce. Tělo aktivuje veškeré obranné složky, aby je zpacifikovalo. Ale ty mechanismy jsou nesmírně složité. Tato bouřlivá obranná reakce vede k poruše srážlivosti krve, kdy se začne i v těch nejjemnějších cévách srážet krev, tím pádem začne být funkce orgánů porušená. To má pak za následek například poruchu funkce ledvin, jater, což jsme viděli na laboratorních výsledcích. Pak se snažíme tu obrannou reakci dostat pod kontrolu a minimalizovat následky, které způsobila.

A mají pacienti i nějaké viditelné příznaky? 
Ano, mají třesavku, zimnici, pak jim naopak teplota stoupne a oni se opotí. Přijít může také zvracení a průjmy, ty bývají u sepse velmi časté. Pokud se sepsí přijde pacient z terénu, kdy má třeba zánět ledvin, tak ty bakterie do jeho krevního oběhu pronikají postupně a nástup průvodních komplikací je tak mírnější. Kdežto, když k vám přivezou během několika málo hodin tolik lidí se sepsí, je jasné, že s tím do nemocnice nepřišli, že si ji nepřinesli zvenčí.

A pokud by taková situace přišla třeba před třiceti lety, myslíte, že byste důvody otravy odhalili stejně rychle, jako nyní? 
Tak před třiceti lety ještě propofol nebyl, a pokud ano, tak určitě ne dostupný. Ale ty diagnostické možnosti zase o tolik menší nebyly, možná bychom měli méně laboratorních znaků. Ale stejně bychom léčili antibioticky, takže bychom si s tím poradili podobně.

Operační sály ve frýdlantské nemocnici jsou stále zavřené. Pociťujete, že k vám jezdí nyní více pacientů z tamního regionu? 
Frýdlantská nemocnice se zaměřovala jen na určitou operativu a stahovala si tak i pacienty z širokého okolí. Ti teď musejí jinam, možná skončí i tady, nicméně nejde o žádné akutní stavy. Ale protože tam byla zrušena interna, přibyla nám kvůli tomu už dříve spousta pacientů. A na rozdíl od malých nemocnic, které je mohou poslat na vyšší pracoviště, my nemáme kam.