Připomínka holokaustu musela z pardubického Domu služeb zmizet

  8:04,  aktualizováno  15:28
Pamětní desku z roku 1992 připomínající starou pardubickou synagogu a oběti holokaustu nechala společnost Dům služeb Pardubice loni při rekonstrukci odvézt a zpět na fasádu ji nechce. Náhrada za ni neexistuje.

Památka na holokaust | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Ještě v prosinci 2017 se uskutečnilo u pamětní desky na Domu služeb v Pardubicích pietní setkání připomínající odvlečení Židů do koncentračních táborů. Na stejném místě je nyní nová fasáda a prázdné místo. Pamětní deska je uložena na pardubickém židovském hřbitově a nic nenasvědčuje tomu, že by se měla vrátit zpět.

Město, kterému deska slavnostně odhalená v roce 1992 patří, vyčkává, až se vlastník Domu služeb a zástupci Židovské obce v Praze dohodnou na případně jiném připomenutí synagogy. MF DNES ale zjistila, že takové čekání nedává žádný smysl. Jednání už dávno skončila.

Pamětní deska připomínala nejen budovu synagogy, kterou nechalo město po válce zchátrat a zbořit, ale také transporty pardubických Židů do Terezína z prosince 1942. Z domu na křižovatce Palackého třídy a ulice 17. listopadu byla deska odvezena na přelomu března a dubna minulého roku. Převzal ji správce židovského hřbitova Josef Kraus a uložil ji do tamní obřadní síně. „Říkali mi tehdy, že po rekonstrukci fasády desku vrátí zpět,“ řekl Kraus.

To se nestalo. „V rohu, kde původně deska byla, vznikly nové vchody. Usoudili jsme, že není vhodné ani pietní, aby deska byla umístěna vedle vchodu do prodejny, v níž se dnes prodávají například vysavače. Navíc je to v místě, kde synagoga přímo nestála, to bylo asi o patnáct metrů dál,“ uvedl Jiří Vejnar, jednatel společnosti Dům služeb Pardubice.

„Vlastník nám sdělil, že nesouhlasí s tím, aby tam byla deska nadále umístěna, což je jeho právo,“ uvedl Mojmír Malý ze společnosti Matana, kterou založila Židovská obec v Praze. „Je to výjimečný případ, málokdy je však pamětní deska nebo památník umístěn na soukromém majetku,“ dodal.

Prodejte pozemek a my postavíme pietní místo

Celý příběh ale začal už pár let předtím. Matana totiž vlastní pozemek někdejší synagogy, který leží přímo před Domem služeb. Vlastník Domu služeb navrhl, že jej odkoupí a na jeho půdorysu vybuduje z vlastních prostředků památník, který bude připomínat synagogu. Půdorys někdejší budovy by zvýraznily světelné LED diody s nápisy. Architektonický návrh z roku 2016 vypadal vkusně, ale Matana dohodu odmítla. 

„Nabízeli, že tam památník zřídí, ale za podmínky, že jim prodáme pozemek. Odmítli jsme to z historických důvodů, je to pozemek po synagoze, nezdálo se nám jako nejvhodnější řešení, aby to získalo soukromého vlastníka,“ uvedl Malý. Dodal, že před dvěma roky jednání skončila. „Řekli nám, že zájem o pozemek nemají, ani o zřízení památníku a vyvrcholilo to takovou v uvozovkách mstou, že nechali desku sundat,“ řekl Malý.

Jiří Vejnar podle svých slov ale o dohodu stojí a chce s Matanou jednat ideálně v součinnosti s městem.

Jenže Matana o nové kolo jednání s vlastníkem budovy, který nechal desku před rokem a půl odstranit, evidentně nemá zájem. „Původně připomínku synagogy iniciovalo město, tak by nebylo úplně nelogické, kdyby se o to začali zase zajímat. Kdyby někdo přišel, že to navrhne a zafinancuje na našem pozemku, tak to s radostí uvítáme a budeme spolupracovat,“ řekl Malý.

Město Pardubice stále čeká, že se vlastník budovy a Matana jako vlastník pozemku dohodnou. „Je to na jejich domluvě. V tuto chvíli je naše možnost, jak ten proces ovlivnit, malá, téměř žádná,“ uvedl vedoucí kanceláře pardubického primátora Radim Jelínek. Informaci o tom, že spolu obě strany skoro dva roky nekomunikují, nemá. Když se dohodu uzavřít nepodaří, město podle něj bude hledat „záložní variantu“.

Renáta Růžičková ze Státního okresního archivu Pardubice uvedla, že kromě instalace desky v roce 1992 nevěnovalo krajské město za posledních 30 let připomínce 345 obětí z Pardubic žádnou pozornost. 

„Jako člověk, který se osudy pardubických Židů zabýval, kterému prošly rukama transportní seznamy, visačky označující transportované osoby, korespondence a kresby z Terezína, korespondenční lístky z Osvětimi nebo fotografie lidí, kteří transporty prošli, považuji za ostudné, že město dosud nevyvinulo žádné úsilí k navrácení desky na své místo nebo k jejímu nahrazení jiným památníkem,“ řekla. 

Podobný problém s pamětní deskou připomínající zbořenou synagogu měla v roce 2012 i Litomyšl. Kvůli zateplení panelového domu byla odstraněna, město ale okamžitě vedle vybudovalo pamětní stélu.