Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fekální vůz předělali dobrovolní hasiči za pět let na zásahovou cisternu

  10:08
Svépomocí, zdarma a ve svém volném čase dobrovolní hasiči z Přehořova u Soběslavi předělali fekální vůz na hasičské auto. Po stovkách hodin práce a pětiletém úsilí mají novou zásahovou cisternu. Představili ji při oslavách 120 let sboru na konci října. Tatře požehnal farář a starosta obce ji pokřtil šampaňským. Dostala jméno Eliška.

„Základem auta je klasická dvanáctiválcová Tatra 815 bez turba z roku 1991 s krátkou kabinou. Používaly ji firmy na čištění kanálů. Když jsme vůz předělávali, vyměnili jsme původní kabinu za větší,“ vysvětlil Michal Paleček, profesionální hasič a zároveň velitel přehořovských dobrovolných hasičů.

Fotogalerie

Průběžně na autě pracovala pětice dobrovolníků od roku 2012. Střídavě upravovali auto na hasičárně, řadu věcí dělali takříkajíc na koleni v pronajaté dílně.

Nová cisterna běžně stojí šest až devět milionů korun. Díky zápalu Přehořovských vyšel vůz nakonec jen na 1,4 milionu. Necelou polovinu uhradili sponzoři a dotace, část hradila obec a místní hasičský sbor.

„Naše stávající cisterna z roku 2004 pomalu dosloužila. Nevěděli jsme, jestli do ní investovat, nebo koupit nové auto. Tak jsme si to udělali po svém. Zatím máme domluveno, že staré auto skončí v bechyňském muzeu. Tam už bude navěky s naším znakem,“ uvedl Paleček.

Eliška je jedním ze čtyř aut v Česku postavených na míru a jediné, které si hasiči udělali sami. Za zlomek ceny nového auta hasiči zvládli předělat starý vůz na prvotřídní cisternu.

Strojník Martin Šimek říká, že to nebylo jednoduché. Na otázku, co bylo na stavbě nejtěžší, odpovídá, že asi všechno. „Byl problém sehnat některé díly. Občas bylo znát, že jsme to dělali svépomocí. Něco jsme udělali, a pak vyšlo najevo, že to nesedí, tak se to zase předělávalo. Nejnáročnější asi bylo zvětšování kabiny a práce týkající se čerpadla,“ poznamenal Šimek.

Přesto se parta dobrovolných hasičů snažila, aby bylo auto technologicky co nejjednodušší. „Chtěli jsme se vyvarovat vymoženostem, jako je pneumatické či elektrické ovládání. Sice je to hezké uživatelsky, ale když dojde na údržbu, tak s tím bývá problém a auto pak celé nefunguje. Ovládání cisterny je tedy dělané manuálně, což považuji za hlavní přednost toho vozu. Dbalo se také na materiály s delší životností, jako je hliník a nerez,“ popsal Paleček.

Dlouhá kabina je vybavena šesti sedadly pro posádku. Strojníkovi usnadňuje práci boční couvací osvětlení na zrcátkách, venkovní osvětlení vozu či couvací kamera.