Do Bozkovských jeskyní se chodí 50 let. Nejprve tam pustili papaláše

  12:00
Pamatují dinosaury, ale veřejnost se z jejich krásy těší teprve 50 let. Bozkovské dolomitové jeskyně si 2. května připomínají půlstoletí ode dne, kdy přivítaly prvního návštěvníka. Oslavy začínají už koncem března.

Jejich objev je svázán s těžbou dolomitu v místním lomu. V roce 1947 byla nastřelená první větší puklina a o deset let později se jeskyňářům povedlo proniknout do větších volných prostor Starých jeskyní. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Kulaté výročí oslavují jeskyně velkým setkáním všech lidí, kteří jimi kdy prošli. Do jeskyní se 23. března sjede 230 bývalých i současných zaměstnanců z celé republiky na velkou vzpomínkovou akci.

„Za těch padesát let se tu vystřídalo asi pět set lidí, zhruba polovina je naživu a podařilo se nám je kontaktovat a přesvědčit, aby přijeli. Vesměs jde o bývalé průvodce. Sehnali jsme i jednu paní, která prováděla jeskyněmi první rok jejich otevření,“ svěřil se Dušan Milka, vedoucí jeskyní.

Průvodců potřebují Bozkovské jeskyně každoročně nejméně třicítku. V sezoně se schází do podzemí v desetiminutových intervalech, každá skupina musí mít svého průvodce. Ti nemohou sloužit každý den, už několik sestupů do jeskyní se stabilní teplotou 7 stupňů člověka vyčerpá.

Průvodce zpíval v Jezerním dómu

Milka si většinu z průvodců pamatuje, někteří mu ale utkvěli v paměti velmi silně.

„Asi nikdy nezapomenu na tehdy mladičkého studenta gymnázia Karla Jakubů. On měl vztah k hudbě a návštěvníkům na konci prohlídky v Jezerním dómu vždycky zazpíval. A dneska je z něj známý tenorista, který doprovázel i Dagmar Peckovou. Jiná naše bývalá průvodkyně dnes fotí pro módní časopisy, další moderuje Snídani s Novou. Řada z nich skončila v cizině, například v Torontu nebo Buenos Aires,“ líčí Milka. 

Bozkovské jeskyně

jsou jediné dolomitové jeskyně v zemi, též jediné přístupné jeskyně na severu Čech. Nacházejí se ve vsi Bozkov kousek za Semily. Třičtvrtěhodinová prohlídka vás zavede do Pirátské chodby, červeně osvětleného Pekla či k Labutímu jezeru, největšímu českému podzemnímu jezeru s křišťálově modrou vodou.  V jeskyních je po celý rok stálá teplota kolem sedmi stupňů.Správci jeskyní doporučují rezervovat si čas prohlídky, na náhodného turistu by se kvůli obrovskému zájmu o prohlídky jeskyní už nemuselo dostat. Od dubna do června jsou jeskyně otevřené denně od 8.00 do 16.00.

Sám pracuje v jeskyních 45 let a osobně se tedy potkal s většinou zaměstnanců i brigádníků.

„Jsem rád, že je to tu pořád stejné. Ani výklad jsme vůbec nezměnili, byl už tenkrát tak odborně a nepoliticky napsaný, že se nemusel přepisovat,“ podotýká. Někteří návštěvníci jezdí do jeskyní každý rok a text výkladu už znají nazpaměť. „Jsou schopní třeba i opravit průvodce, pokud něco řekne špatně,“ směje se Dušan Milka.

První šli papaláši

Bozkovské dolomitové jeskyně se lidem úplně poprvé oficiálně otevřely 30. dubna 1969, šlo ale o oficiální akci určenou pro komunistické papaláše, v čele s předsedou Okresního národního výboru, kteří stříhali pásku. Běžní návštěvníci sem směli až od 2. května. Proč ale ta jednodenní pauza mezi tím?

„První květen byl Svátek práce, to bylo nemyslitelné, aby snad někdo šel místo do průvodu do jeskyní. Byla by to velezrada. Tak to otevření raději o den posunuli,“ vysvětluje se smíchem šéf jeskyní.

Jeskyně v Bozkově vytvořila příroda přibližně před 70 miliony let, 250 tisíc let je pak stará jejich krápníková výzdoba. V roce 1947 je objevili a prozkoumali amatérští jeskyňáři poté, co odstřel horniny v lomu na Vápenci odhalil puklinu do lůna Země.

Kopec děravý jako ementál

„Když jsem se tenkrát vysoukal vstupním otvorem, stál na kraji lomu nějaký místní strejda a zahalekal na mě: „Tak co, mladej, jaký to tam je?“ Odpověděl jsem mu: „Pěkný, ale krátký.“ A on na to: „To nic, to je jen začátek. Tenhle kopec je děravej jako ementál,“ vzpomínal v dopise České speleologické společnosti profesor na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze Ferry Fediuk, průzkumník jeskyní.

Jezerní dóm v Bozkovských jeskyních

Díru u Bozkova pak místní lidé zkoumali a vynášeli z labyrintů nánosy. Jeskyně se metr po metru objevovala ve své majestátnosti. Oficiální místa ale dávala přednost pro ně důležitějším věcem, třeba kolektivizaci venkova.

V roce 1948 navíc přišel komunistický převrat,  jeskyně nikomu nestála za to, aby se jí někdo soustavně věnoval a nebo vynakládal peníze za její prozkoumání.

Místo Akce Z kopat do jeskyní

Tehdejší osvícený předseda místního národního výboru v Bozkově Josef Kurfiřt byl ale také nadšeným speleologem, takže otvor vedoucí do hlubin země jej nenechal spát. Objevitelskou horečkou nakazil všechny místní lidi. 

„Bozkováci místo na Akci Z chodili kopat do jeskyní. Okresní tajemník strany z toho byl nesvůj: „A co družstvo, soudruzi, na to nezapomínáte?“ „Ne, ne, dole vždy nabírá kbelík jeden družstevník a jeden soukromě hospodařící zemědělec. A tak už máme dvacet dva nových přihlášek!“ vzpomínal v bozkovské kronice Josef Kurfiřt.

Amatérští jeskyňáři nejprve pronikli závalem do Staré jeskyně, kde objevili vstup do jeskyně Překvapení. Pak už se do objevování zapojili i speleologové z krasové sekce Národního muzea v Praze a brzy se podařilo proniknout do Nové jeskyně s Jezerním dómem. V roce 1958 už byly jeskyně v celé své délce prozkoumané. 

Stopy vedou do podzemí

Přestože současná doba je už na objevy celkem skoupá, i dnes se v malé míře daří jeskyňářům odhalovat nové prostory. V roce 2018 pronikli do nových čtyřiceti metrů jeskyní, nazvali je Pod Větrnou. 

Tipy na výlet

„Z názvu vyplývá, že se nacházejí pod Větrnou jeskyní. Prokopali jsme se tam ze spojovací chodby. Je to tam ale úzké, musíte se plazit po břiše. Jen místy se lze postavit. Vynést odtamtud sedimenty bylo dost pracné, použít se dá jen motyčka, lopatka, kbelík a rumpál,“ podotkl speleolog a místostarosta Bozkova Vratislav Ouhrabka. 

Ten patří k nejzapálenějším speleologům a popularizátorům Bozkovských jeskyní. Málokdo navíc zná jeskyně tak dobře jako on. Přesto si nemyslí, že by nás v budoucnu čekaly nějaké zásadní průniky do neobjeveného podzemí. 

„Kopec, kde jsou jeskyně, je nevelká čočka dolomitu. Naši předchůdci už objevili snad vše, co lze. My už jen paběrkujeme, odhalujeme takové zbytečky. Existují sice teorie, kde by ještě nějaké podzemní prostory mohly být, ještě ale nikdo nevynalezl technologii, jak tam nahlédnout, aniž bychom se tam museli prokopat,“ soudí Ouhrabka.