„Svým odchodem dávám festivalu prostor, aby se mohl vyvíjet zase trochu jinam. Protože jsem divadelní léto zakládal, moje názory a představy měly na jeho podobu pochopitelně vliv. Oboustranně se teď více osvobodíme, což vždy přináší užitek,“ vysvětluje herec a režisér.
Jak jste spokojený s letošním Divadelním létem pod plzeňským nebem?
Myslím si, že mu není co vytknout. Hráli jsme Cyrana - krásný a velký divadelní titul. Měli jsme zde Michala Dlouhého, který úžasně zahrál titulní roli. Navíc je báječný kluk, dobrý člověk a výborný herec. Režisér a Plzeňan Ivan Řezáč vytvořil v představení skvělou partu. Akvabely se nám podařilo oprášit důstojně a festival završil Festival hereckých kapel. To bylo zase něco nového. A to přesně chceme - dělat nové věci, které tady ještě nebyly. Samozřejmě se dějí různé drobnosti okolo, například v produkčním týmu nebo při zkoušení. To ale, myslím, diváky nemusí zajímat a především to při představení nikdy nebylo znát. Diváci odcházeli spokojení, a tím pádem jsem byl spokojený i já.
Festival divadelní léto |
Letošní ročník byl váš poslední v pozici uměleckého ředitele. Kam se během 11. ročníků Divadelní léto podle vás dostalo?
Pořád si myslím, že je na cestě a nedosáhlo žádného definitiva. Vždy jsme usilovali o srozumitelné divadlo pro hodně lidí, kteří třeba během sezony do divadla ani nechodí. Základem úspěchu vždy byla dobrá parta, ať už umělecká, tak i týmu okolo. Jsem přesvědčený, že všechno, co se v přípravě takovéto akce odehraje, od práce účetní, přes brigádníky, po ředitele, se přes herce přenese na jeviště. Diváci ucítí, když se hercům dobře pracuje a mají dobrou náladu. Jsem moc rád, že diváci jsou spokojení a festival má dobré jméno. Mluví se o něm nejen v Plzeňském kraji, ale i v Praze. Je to milé, když najednou nemusí Plzeň do Prahy, ale naopak.
Zůstanete s festivalem nadále v kontaktu?
Festival je jako mé dítě. A mým dítětem zůstane, ať už se bude dít cokoliv. Teď dospívá a jde do další fáze. Myslím si, že je potřeba odpočinout si na obou stranách. Proto zde teď nechci mít žádné funkce a pravomoci. Už letos moje žena přebírala čím dál více úkolů v komunikaci s herci a uměleckým týmem. Fyzicky tedy s festivalem spjatý nebudu, ale duchovně zůstaneme ve spojení.
Kdo na vaše místo nastoupí?
Mé úkoly se rozdělí mezi více lidí. Tím, že jsem byl u festivalu od samého počátku, jsem se musel starat o hodně věcí. Funkce uměleckého ředitele nebyla pouze o umění. Dělal jsem i fundraising (činnost, jejímž cílem je získání finančních či jiných prostředků v neziskovém sektoru, pozn. redakce), jednal s komerčními partnery, s médii, podílel se na strategickém plánování a podobně. To se nedá nahradit jedním člověkem. Změna ale festival určitě nezasáhne negativně. Je to jako když ze stolu v hospodě, který je posetý různými sklenicemi, cigaretami a podobně, vezmete dvě věci. Nepoznáte to.
Máte představu, jakým směrem se bude festival dál ubírat?
Princip je jasný. Nemůžeme najednou začít dělat například německou dramatiku nebo se tvářit, že jsme Národní divadlo. Festival má jasnou charakteristiku. Hrajeme venku a musí nám přijít hodně lidí. Divadelní léto má v současné době návštěvnost okolo osmi tisíc lidí. Nemůžeme si proto dovolit udělat nějakou hru pro úzkou skupinu lidí. Nyní máme naplánované další dva roky. Na co konkrétně se diváci mohou těšit, to nechci prozrazovat. Mohu ale říci, že člověk, který zde bude příští rok režírovat, je stejně jako letos Ivan Řezáč herec - režisér a je zárukou dobrého a srozumitelného divadla.
Teď trochu symboliky. V Proluce festival před lety začínal. Teď, když odcházíte, jste se sem vrátil.
Proluka je pro divadlo skvělým místem. Pro mne osobně to bylo od začátku číslo jedna, proto zde byl i první ročník. Každé místo má ale své. Když jsme před deseti roky začínali, tak byl v centru Plzně klid a nic se zde v podstatě nedělo. To se během let změnilo a dnes už musíme společně s městem koordinovat, abychom se příliš vzájemně nerušili s jinými akcemi. V roce 2008, při prvním ročníku, právě začínala krize a lidé svůj volný čas trávili především doma. Teď se máme téměř všichni dobře. U většiny hospod v centru vyrostly zahrádky. Je zde tedy mnohem větší ruch, se kterým musíme počítat. Princip, kdy se každý rok hraje na jiném místě, je ale absolutně výjimečný a neopakovatelný v rámci celé České republiky. Je to sice strašná práce, ale podle mne je úžasné, že lidé objeví různá místa v centru svého města z nového pohledu.
Jaké jsou vaše nejbližší osobní plány?
Vlastně nevím. Ne že bych na festivalu musel pracovat osm hodin denně, ale pořád jsem na něj myslel. Nemohl jsem se tedy soustředit na něco nového. Doufám, že až se mi hlava vyčistí, přirozeně přijdou věci, do kterých se pustím. Řídím se starým známým pravidlem. Když chcete koupit nové křeslo, vystěhujte nejprve to staré. Věřím, že nějaká nová věc přijde, stejně jako když jsem před lety odešel z Divadla Josefa Kajetána Tyla. A i kdyby náhodou věci nepřišly přirozeně, nic se neděje. Hlavu mám plnou nápadů a kdybych se všem chtěl věnovat, nestihnu je do smrti realizovat. Co ale mohu říci konkrétně, že se teď se Zdeňkem Lahodou budeme více věnovat našemu hraní. Psaní písniček a jejich interpretace je pro mne nejkratší cestou, jak vyjádřit své pocity a názory.
