Na střední škole jsem učil matematiku a fyziku víc než 4O let.Za největí ocenění mé práce považuji poděkování a pochvalu bývalých studentů na jejich pomaturitních srazech.Tehdejší pracovní podmínky byly mnohem těžší než dnes(mizerný plat,úvazek až 3O hodin včetně mizerně placených přesčasů,ve třídě až 4O studentů,logaritmické pravítko,žádné kalkulačky ani PC či interaktivní tabule atd)A přesto naši studenti byli úspěšní v MO a FO,úspěšně vystudovali VŠ tech.směrů a velmi dobře se uplatnili v praxi.Vysvětlení je vcelku snadné.Na každou hodinu jsem se poctivě připravoval,protože studenti byli zvídaví a o studium měli opravdový zájem a já se nechtěl ztrapnit nevědomostmi,které by nedovedly odpovědět na jejich mnohdy záludné otázky.Učitelskou práci jsem dělal s láskou a nehleděl na peníze.Samozřejmostí bylo neustálé sebevzdělávání a publikační činnost.

Dnes doučuji matematiku studenty středních i vysokých škol.A nestačím se divit,jak probíhají přednášky a cvičení z matematiky na PF.Žádná koordinace mezi přednáškou a cvičením,přílišná teorie ,žádná motivace a zdůraznění významu a užití učiva v praktickém životě,absence základních didaktických zásad : názornost,výklad od jednoduchého ke složitému.A proto si kladu otázky:kolik učitelů PF má předběžnou pedagog. praxi na ZŠ či SŠ?

Kolik z nich je autory úspěšných učebnic či metodik pro tyto školy?Kolik hospitací vykonají děkani v přednáškách a cvičeních?Hodnotí podle nich své podřízené?Nemělo by být odměňování všech pedagogických pracovníků a vedení škol diferencované podle jejich vyučovacích výsledků a vědomostí žáků a ne podle okázalých akcí školy?Domnívám se,že seriozní odpovědi na tyto otázky by vyřešili řadu problémů a nedostatků při výuce matematiky na našich školách.

V roce 1961 byla maturitní zkouška z matematiky povinná. Je s podivem, že se časem stala tak podřadným předmětem, že si žák dnes může dovolit z ní nematurovat... Ten čas je právě ten, kdy takovému náročnému předmětu chybí učitelé.