Je škoda, že nikdo nenapíše, že v době kdy žil s rakovinou střev se o něho starala paní Marie Jarošová (moje babička). Strýc ji zaplatil tím, že nás vyhodil ze služebního domku a prodal ho cizím lidem. Jinak se před strýcem skláním, za to co udělal pro město Letovice.

Předpokládám, že pisatelka tohoto příspěvku neví o tom, že její matka už od dětství vlastnila spolu se svou sestrou ideální polovinu domu na č.209 na náměstí v Letovicích - dar pana Lamploty, který vykoupil podíly všech svých sourozenců na jejich rodném domě; také si není vědoma toho, že Hubert Lamplota finančně zabezpečil rodinu své neteře, Marie Jarošové, která ovdověla ve svých 28 letech, podporoval ji i její děti, takže se nemuselo sáhnout na jejich sirotčí důchody, které oběma dětem byly ukládány. O tyto peníze přišly až po komunistickém puči (vázané vklady) a pak definitivně při měnové reformě v r. 1953. Také moje babička, paní Marie Jarošová, mu byla za tuto podporu vděčná a ráda ji splácela péčí v jeho těžké nemoci. Jeho starobní důchod činil necelých 300 korun měsíčně.

Takže prodejem domku asi musel řešit svou finanční situaci, nemohl už zajišťovat nebo dokonce vykonávat žádné práce na svém pozemku; rodina pisatelky se měla kam přestěhovat. Celý dům jim byl k dispozici, bydlela tam ještě i babička. Moje matka si nečinila nikdy nárok na bydlení v tomto domě, my děti jsme jezdily do Letovic na prázdniny a moji rodiče na návštěvu. Nikdy jsem neslyšela od matky pisatelky, od své matky či od babičky žádnou stížnost na pana Lamplotu, jen slova vděčnosti a uznání. On tu péči o ně považoval za samozřejmost a ony mu to stejně samozřejmě oplácely.

Ano, pan Lamplota, kterému jsme na jeho přání my děti říkaly "dědí" - ne strýčku (tak ho oslovovala babička), udělal velmi mnoho dobrého pro Letovice a také především pro rodinu své sestry Marie

a její dcery, paní Marie Jarošové.

Ostatně v textech na výstavě v Technickém muzeu Brno je toto všechno podrobně popsáno. Mám k dispozici i úřední listiny, které dokazují tvrzení, která jsem zde uvedla. Takže prosím o objektivitu a pokud chybí informace, ráda je dodám. Ovše nikoli anonymnímu pisateli.