Když se letos kůrovcová kalamita rozšířila i do Orlických hor, naplno se ukázalo, jak krátkozrací byli lesníci v 50. letech minulého století. Po odsunu sudetských Němců zalesnili velké množství horských luk a polí smrkovými monokulturami.

Podobné chyby pak zopakovala i další generace v 80. letech, když hřebeny hor zasáhla imisní kalamita.

„Dnes se i díky přísnějším zákonům hospodaří jinak. Snažíme se, aby hospodářství nebylo jen o smrku, ale aby vlastníci do lesa vnášeli i další dřeviny, které tam patří. To znamená hlavně listnáče, buk, javor a tady na horách ve vrcholových partiích i jeřáb,“ říká vedoucí Správy Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Orlické hory David Rešl.

Na starých fotografiích Orlických hor můžeme vidět, že v minulosti tu bylo mnohem méně lesů. Jak se po druhé světové válce hory proměnily?
Hory zůstávají stejné, ale samozřejmě se mění v detailech. Rozšiřují se obce, rozšiřují se sportoviště. Z hlediska zalesnění se proměnily výrazně. Za první republiky byla rozloha lesa výrazně menší. Bylo tu sudetské obyvatelstvo, které se živilo zemědělstvím, takže velká část hor byla zemědělsky obdělávaná. Po odchodu německého obyvatelstva se rozhodlo, že se tyto plochy zalesní. K tomu docházelo v 50. letech a vysazoval se hlavně smrk. Dnes jsou tyto porosty už 60 až 70 let staré a lesníci je pracovně označují Z jako zalesněno. Dostávají se do mýtního věku a právě tyto plochy mohou být náchylné k poškození kůrovcem, protože jde o čistě smrkové porosty.

Jak velkou ranou byla pro Orlické hory imisní kalamita v 80. letech?
Ta postihla hlavně hřebenové partie. Byl to především důsledek neodsířených elektráren. Orlické hory jsou určitou hradbou, která vyčesává déšť. Na hřebeny spadával kyselý déšť, tedy zředěná kyselina sírová. Postiženy byly desítky až stovky hektarů.

Tehdy se vysazovala hlavně borovice kleč, byl takový postup správný?
K náhradní výsadbě se kromě kleče používal také smrk pichlavý. Obě dřeviny jsou u nás nepůvodní, ale vybíraly se proto, aby odolávaly těmto imisím. Z dnešního pohledu už nemají význam. Vlastníci lesa s nimi mají naopak problém, protože kleč nelze hospodářsky využít a porosty smrku pichlavého se v současnosti rozpadají. Smrk pichlavý zasychá a navíc se na něm teď objevuje parazit.

30 fotografií

Byl to tedy špatný krok?
To se těžko posuzuje, protože naráz uschnul les na tak velké ploše. Ale dnes by se k tomu asi přistupovalo jinak. Rozhodně by se nevysazovaly tyto nepůvodní druhy dřevin.

Nedostáváme se dnes v souvislosti s kůrovcem do podobné situace?
Jistě, ta paralela se nabízí. Akorát dnes už máme celkem přísný lesní zákon, který říká vlastníkovi lesa, že po odlesnění musí do dvou let zalesnit a do pěti let zajistit kulturu. Tím se však vlastníci lesa mohou dostat do problémů.

Největší je čím zalesnit, aby to nebylo stejné jako před 30 lety. Regulujete to nějak?
S vlastníkem jednáme, hlavně když vzniká lesní hospodářský plán, což je dokument o hospodaření v lese na deset let. Podle stanoviště řešíme, které dřeviny se tam budou vysazovat, která bude hlavní dřevina a které budou doplňkové. Snažíme se, aby hospodářství nebylo jen o smrku, ale aby vlastníci do lesa vnášeli i další dřeviny, které tam patří. To znamená hlavně listnáče, buk, javor, ale tady na horách ve vrcholových partiích i jeřáb.

Platí stále, že smrk je mezi dřevinami v Orlických horách zastoupen 80 procenty?
Tato statistika je vždy ošemetná. Je třeba říci, na jakou plochu se díváme. V různých částech hor je to odlišné. Jako celek se však smrk k těm procentům může blížit.

Jaká by byla ideální druhová skladba?
To záleží na nadmořské výšce a na půdních vlastnostech v daném místě, ale určitě by si les zasloužil vyšší procento buku a dalších listnáčů. Říkáme jim meliorační a zpevňující dřeviny. Jsou to jeřáb, javor a další. Z dnešního pohledu tyto dřeviny nemají s kůrovcem problém, takže dál stabilizují les.

Jak se za posledních 50 nebo i 30 let v Orlických horách proměnila turistika?
Pěší turistika tu má tradici dlouhou. Vnímáme však nárůst cykloturistů, ale to je plošné v celé republice. Velký rozmach prodělává také sjezdové lyžování. Je tu velká poptávka po nových tratích, nových vlecích a po modernizaci starších skiareálů. Místo vleků se staví lanovky, čímž se zvyšuje nejen komfort, ale i kapacita.

Jsou v Orlických horách místa, která jsou navštěvovaná extrémně?
U nás jde jednoznačně o Šerlišské sedlo. Tam jsou velké problémy v zimě i v létě, hlavně kvůli parkujícím autům. Řeší to obec i policie, protože je tam malá parkovací plocha, která v současné době nestačí. Řidiči jsou neukáznění a parkují v místech, kde je zákaz. Pak ale neprojede hromadná doprava, sanita, hasiči. V blízkém okolí Šerlichu evidujeme vyšlapané stezky, ale zatím je to ještě v přijatelném rozsahu. Pěšina je třeba vyšlapaná od parkoviště k Masarykově chatě, ale má už šíři deset metrů.

Zmínil jste rozmach skiareálů. Jeden už roky plánuje Orlické Záhoří, registrujete i další podobné projekty?
Záměry tu jsou. Jde o modernizace stávajících ploch i o nové plochy. Narážíme na ně už při schvalování územních plánů a snažíme se diskutovat rozsah změn. Teď se řeší územní plán Olešnice, kde jsou nyní čtyři sjezdovky a většina z nich má zájem se rozšířit. Jednu jsme výrazně omezili, protože ten záměr byl nepřiměřený a k tomu v místech cenných z hlediska ochrany přírody.

Nedávno se otevřela rozhledna na Velké Deštné, další dvě v horách rostou. Vnímáte tyto projekty pozitivně, nemůže vyšší návštěvnost přírodě uškodit?
Podporuje to formu turistiky pro pěší a cyklisty, která nám nevadí. Na Velké Deštné i v Olešnici je to v místech, kam už v minulosti vedla cesta, takže to vnímám pozitivně.

Je v horách nějaké místo, kam dnes turisté moc nechodí a jež by si zasloužilo, aby bylo navštěvované více?
Těch míst je asi hodně, ale jsou většinou dost malá a zajímavá třeba jen v určitou roční dobu. Právě proto ve Zdobnici vznikne návštěvnické středisko, jež návštěvníkům hor poskytne základní informace a různé tipy na výlety.

Koncem října se návštěvníkům poprvé otevřela nová rozhledna na Velké Deštné: