Co říkáte na reakce lidí, které většinou nejsou příliš dobré?
Sochu Věry Špinarové buďto člověk dokáže přijmout, nebo ne. Od samého začátku jsem tušil, že půjde o velmi kontroverzní záležitost, jelikož zavděčit bych se nemohl nikdy všem. Reakce jsem čekal, ačkoli ne v takové míře.
S jakým zadáním jste pracoval?
Při jednání o podobě sochy s radou města za přítomnosti pana Pavlíka (syna Věry Špinarové – pozn. autora), jsem prezentoval předběžný návrh sochy, kde jsem Věru Špinarovou ztvárnil jako mladou a začínající hvězdu - tento návrh byl panem Pavlíkem odmítnut. Slíbil mi, že mi dodá fotografii s podobou, kterou by si představoval, ale nikdy ji nedodal. Telefonní číslo mi osobně nedal a bohužel jsem měl i pocit, že se mnou ani nějakou diskusi vést nechce. V průběhu realizace sochy jsem oslovil i některé hudebníky a lidi, kteří s Věrou Špinarovou spolupracovali a znali ji.
K výsledku je Adam Pavlík nyní velmi kritický, co na to říkáte?
Pan Pavlík po dokončení sochu viděl a souhlasil s umístěním nápisu, který dokonce sám vybral. Neměl žádné výhrady ke zpracování postavy, ale pouze ke zpracování hlavy a to v podstatě jen z jedné strany tváře a k účesu. Nelíbily se mu uši. Dokážu akceptovat, že se mu socha nelíbí, je to jeho názor.
Jak dlouho trvala výroba sochy?
Sochu jsem tvořil od jara do konce léta, zhruba šest měsíců.
Kolik jste za ni dostal zaplaceno?
Za její vytvoření jsem obdržel cca 230 tisíc korun bez DPH včetně materiálu na vyhotovení modelu. Zbytek z celkové částky je cena za odlitek bronzu, vyhotovení podstavce a osazení.
Čím si vysvětlujete, že jste u třech svých soch nemusel podstoupit veřejnou soutěž?
Socha Janáčka vznikla na základě výběrového řízení, stejně jako socha Věry Špinarové. Socha Kryla byla zakázkou pro soukromou společnost. Dozvěděl jsem se, že docela pěkný počet soch takto vznikal v celé Ostravě už od devadesátých let a v podstatě byly jen dvě realizované soutěže – na sochu, která je od Lukáše Rittsteina, a na mou Levitaci.
