„Mám roztomilý rozpor s trabantí komunitou, která si myslí, že to auto je boží a já si myslím, že je příšerné,“ poznamenal Přibáň. Zároveň přiznal, že tím je vozítko zajímavé. „Zobrazuje obrovský smutný příběh celého východního bloku, kdy něco vzniklo z nouze a nebylo to v té době vůbec špatné a pak se působením strany a vlády třicet let nevylepšilo, až se z té poměrně kvalitní věci stal vtip na kolech. Ten se změnil v kulturní fenomén. Proto tu teď jsme,“ sdělil cestovatel.
Fotogalerie |
„Vás si tak pozvat na křest knížky,“ chytal se za hlavu moderátor Jiří Hlobil. Než se totiž Přibáň ujal mikrofonu, akce probíhala v pozitivním duchu.
Spisovatelka Peggy Kýrová poznamenala, že trabanty mají duši, konala se i světová premiéra písně Moje láska trabant s textem spolumoderátorky trabantového odpoledne Gabriely Špalkové a hudbou někdejšího dirigenta opery divadla J. K. Tyla v Plzni Ivana Paříka. Zpívaly děti ze sboru Javořičky. DEPEM zněla slova jako „pouště zdolá, řeky zdolá, ujíždíme k světu v tom plastovém chevroletu.“ Oceněni byli dětští tvůrci, kteří malovali trabanty, s diplomy odcházeli i autoři literárních textů s trabantovou tématikou.
A pak dorazil Přibáň. A se svým sarkasmem místním nostalgikům připomněl, že to, co jsme za minulého režimu prožili, byl průšvih.
„Kdo ví, co vzniklo z té původní automobilové fabriky po rozdělení na západní a východní Německo? Část fabriky totiž zůstala na Západě a část na Východě a ta východní vyrobila trabanta. Co vyrobila ta západní?“ ptal se Přibáň. Musel si odpovědět sám. „Máte jednu továrnu, rozdělíte ji napůl, na Západě vznikne vítěz mnoha rallye – Audi, na východě trabant.“
A s kritikou auta pokračoval dál. „Je do něj narvaný předválečný dvoutaktní motor, protože jiný neměli, přidali plastovou karoserii, protože neměli hlubokotažný plech,“ poznamenal na akci připomínající i 55. výročí zahájení výroby nejznámějšího modelu trabanta T601.
„Jenže o Audi nevznikl sborník,“ poznamenal moderátor Hlobil. „O šnekovi také napsali spoustu pohádek,“ opáčil Přibáň.
Připomněl, že trabant se stal slavným ne proto, že je skvělý, ale proto, že je příšerný. „Na tom stojí všechny naše filmy, nikdo se na ně nedívá proto, že se těší, jak skvěle dojedeme, ale čeká, jak tam budeme trpět a budeme všem volat, ať nás zachrání. Zkrátka je to auto, které generuje příběhy. Ale jde o to, jestli chcete vlastnit auto, které generuje příběhy nebo chcete někam dojet,“ podotkl cestovatel.
On se svým týmem prý do světa s trabantem vyrazil proto, že mu všichni říkali, že to nejde. „Protože má tak špatnou pověst. Větší symbol lůzra než trabant se nedá najít. My jsme nechtěli ukázat, co dokáže trabant, my jsme chtěli ukázat, co dokážou utiskovaní, zašlápnutí, zesměšňovaní, slabí a trabík to v sobě má. My jsme nechtěli říci, jezděte trabantem, protože je to boží, ale jezděte, i když si z vás dělají prču,“ popsal.
„Tomu se v marketingu říká záporná reklama, která je velice dobrá,“ poznamenal Hlobil.
Místo dronu rybářský prut. Jak se natáčí úspěšné cestovatelské filmy |
Ale Přibáně nepřesvědčil. „Tak to není, trabant má pozitivní reklamu, protože je roztomilý. Je to animované auto, které někdo vyrobil doopravdy. To je typická pohádková postava, je utiskovaný, slabý, všichni si z něj dělají prču a on všem dokazuje, že na to má. Přitom všichni ví, že je to letecký motor obestavěný autem. Ten motor totiž daleko lépe funguje v rogalu než v autě,“ nebyl k zastavení někdejší šéfredaktor populárně-vědeckého časopisu VTM Science Přibáň.
I přes kritická slova ale nakonec s místními trabantisty popil. Všichni, včetně zakladatele plzeňského Muzea dvoutaktů Pavla Křováka, který na akci také dorazil, si zřejmě uvědomili, že takovou reklamu, jakou trabantům v posledních letech udělal právě Přibáň, nikdo jiný na svědomí nemá.
