V pavilonu Africká savana je nyní k vidění trojice damanů – dospělí jedinci Elf a Kaia a jejich potomek. Páru se 20. června narodila mláďata původně dvě, přežilo však pouze jedno.
„Pohlaví nového přírůstku zatím neznáme, první preventivní prohlídku provedeme v příštích týdnech. Malého damana je ale možné už nyní pozorovat v expozici, jen občas si zaleze odpočinout do dřevěné boudičky,“ říká ošetřovatelka Kateřina Bílková.
Dnešní vzhled damanů příliš nenasvědčuje tomu, že to jsou potomci vyhynulých prakopytníků, natož nejbližší příbuzní slonů a sirén, což jsou býložraví savci žijící v moři.
„Při bližším pohledu však zjistíte, že damanům stále dorůstají horní řezáky, které se přeměnily na jakési malé kly, a na končetinách mají nehtovitá kopýtka. Se slony vykazují dokonce i některé podobné znaky na kostře,“ popisuje ošetřovatelka.
Damani skalní obývají oblasti jižně od Sahary, objevují se na jihu Afriky, případně i v horách v Libyi a Alžírsku nebo v Sýrii.
„Daman skalní může v dospělosti dosáhnout hmotnosti přes pět kilogramů. Žije v koloniích složených z jednotlivých rodin vedenými dominantními samci. Jak napovídá druhové jméno, zdržuje se především ve skalách a kamenitých oblastech, kde si staví vlastní hnízda nebo využívá opuštěné nory po hrabáčích, surikatách a podobně,“ uvedla mluvčí safari parku Andrea Jiroušová.
Pro všechny druhy damanů je společná nízká schopnost regulace teploty těla, proto věnují hodně času vyhřívání se na slunci.
V třetihorách byli damani rozšířeni ve více druzích, některé dosahovaly velikosti divokého prasete. Současnosti se dočkali ti nejpřizpůsobivější, kteří mají schopnost najít úkryt a stravu tam, kam se nedostanou kopytníci, kteří jim konkurují.
„Jedním z takových znaků jsou například končetiny uzpůsobené k pohybu po skalách a šplhu díky speciálním žlázám vylučující lepkavý sekret v oblasti chodidel a postavení palce na zadních nohou,“ doplnila mluvčí.
