Frontman osudového hlasu Robert Smith se se svými spoluhráči rozhodně postarali o největší hudební zážitek v historii Colours. V areálu Dolní oblasti Vítkovic se před zaplněnou plochou rozléhaly hity, které bylo na severu Moravy dříve nemyslitelné slyšet živě.
Energie a délka koncertů je pro The Cure typická, proto je až s podivem, že to trvalo několik desetiletí, než se kapelu podařilo do Ostravy dostat.
Naštěstí dramaturgie Colours funguje ve stylu sněhové koule, která na sebe nabalí cokoliv, co ještě lepí, zejména když kapela jede kolem své evropské turné.
Nálada byla opojná, zvláště poté, co pod noční oblohou zazněl mysteriózní hit A Forest s videem předznamenávajícím Záhadu Blair Witch, nechyběly Lovesong, Pictures of You, nebo Friday I’m in love. Poprvé na evropském turné v Ostravě zazněla skladba A Strange Day.
Do publika, které své oblíbence očekávalo už během koncertu Zaz, přijeli diváci z různých končin. Hojná byla návštěvnost především ze Slovenska a Polska, někteří nadšenci za svými oblíbenci neváhali přijet autem z Gdaňsku.
Hodinu a půl před začátkem festivalového vrcholu tak uzavřeli neprodyšně přední část pódia.
Překvapení? První den
Dlouhé čekání bylo korunováno úspěchem a zpěvák The Cure Robert Smith se na své věrné příznivce roztomile culil a mával na ně, viditelné dojetí jej v závěru nečekaně vyhnalo i na přední molo, kam jinak nikdo z kapely po celý koncert nezavítal.
Festival měl tradičně své silné i slabé stránky. Eklektická dramaturgie se postarala o vzlety i pády. K největším překvapením patřil velice silný první den, kdy ve středu tento hudební kolos dopředu táhly především ženy.
Dánské nekonvenční pop-star MO na hlavní scéně stačila pouhá hodina k tomu, aby dostala publikum nejen do varu, ale také ukázala, jak se dá z obyčejného koncertu vykouzlit překvapující zážitek.
Vedle absolutně špičkových koncertů s naprosto strhujícím nábojem, jako byli američtí Kronos Quartet v Gongu nebo černý kůň festivalu Bo Ningo z Japonska, se stalo velkým překvapením rockově šamanské vystoupení voodoistické kněžky Moonlight Benjamin z Haiti, která podobně jako Zaz zavítala i na diskusní fórum Meltingpot.
Bohužel všichni tři jmenovaní kypěli o to větší energií, než jim bylo věnováno prostoru.
To taková Florence + The Machine, považovaná za druhou největší hvězdu akce, by se spíše hodila svým rusalčím projevem na klubovou scénu, kde by si mohla s diváky ještě lépe popovídat.
Calypso toužila ulovit mladíka
Skvěle si vedly české kapely, zvláště ty z domácí scény, kam lze počítat Mirai nebo Kryštof.
Richard Krajčo se postaral o čtvrteční festivalový vrchol tradiční skotačivou show plnou konfet a hravě strčil do kapsy i takového Rag’n’ Bone Mana, jemuž místní začali i kvůli výraznému svetru přezdívat Čmelák.
Jako krizový se ukázal pátek, kdy zároveň sprchlo. Déšť přivolaly Rány Těla na Fool Moon Stage a propršela téměř celá Calypso Rose, což je další z festivalových karibských čarodějnic.
Její koncert na Drive stage patřil takřka k famózním. Hlavní scény sice nabídly sérii hodinových koncertů včetně dojímavé Rosalíi v samotný závěr, ovšem vystoupení řady reklamovaných hvězd přirozeně nedosáhlo úrovně těch s celoživotním příběhem, což byl případ i očekávaných Years & Years. Ty ale podle některých více než nahradil zážitek z pozdního koncertu Shaka Ponk.
A předčil je i živelný hlasový projev již pravda hůře se pohybující téměř osmdesátileté dámy Calypso. Madam se smyslem pro humor navíc toužila v publiku ulovit nějakého toho ostravského mladíka.
Osmnáctý ročník Colours of Ostrava zazářil a opět udivil, jak pestrobarevný je ještě svět dnešní pop-music.
