Je těžké propagovat nekouření, když prezident řekne, ať děti začnou s kouřením až v 27 letech jako on, že pak je to bez rizika?
To tomu samozřejmě nepomůže. Ale dnes je podpora daleko větší než před léty. Zejména medici si to uvědomují. Doufám, že další generace lékařů se bude víc zajímat o kouření svých pacientů a sama kouřit nebude.
Vy sama jste ale také kouřila. Jak se to přihodilo?
Kouřila jsem od šestnácti do dvaadvaceti třiadvaceti. Než jsem si uvědomila a poznala, co je to za svinstvo.
Kdy lidstvo zjistilo, že kouření škodí?
Už někdy ve středověku. Začalo se to lámat v polovině minulého století. První práce, která to jasně dokázala, pocházela od britského lékaře Richarda Dolla a vznikla v roce 1950. Bohužel, až padesát let poté, kdy epidemie vypukla ve Spojených státech.
Epidemie? Co máte na mysli?
Ano. V Americe vymysleli stroje, které dokázaly balit a sypat cigarety ve velkém, svět se jimi kolem roku 1900 začal zahlcovat.
Proč se začala škodlivost koření zkoumat až v 50. letech?
Následek, tedy úmrtí a nemoci způsobené kouřením, se projeví asi s třicetiletým zpožděním. Dnes tedy umíráme tak, jak jsme kouřili před třiceti lety. První nemocí, u které se to jasně prokázalo, byla rakovina plic. Ta je z devadesáti procent způsobena kouřením. Co se ale třeba České republiky týká, víc kuřáků umře spíš na infarkt a mrtvici. Rakovina plic se týká „jen“ kolem patnácti procent kuřáků. A někteří lidé jsou rezistentní.
Vraťme se k britskému panu Dollovi. Na co tehdy přišel?
Bylo mu 37 let a rád kouřil. V té době se významně zvýšil výskyt rakoviny plic. Hlavně u mužů – ženy totiž ještě nekouřily dost dlouho. Doll si myslel, že za to mohou výfukové plyny aut a třeba práce při asfaltování silnic, to přece dělají hlavně muži. Začal to zkoumat a vyšlo mu, že s asfaltováním a auty rakovina plic nesouvisí, na rozdíl od kouření cigaret. Když Doll viděl své výsledky, okamžitě přestal kouřit. A pustil se do padesátiletého sledování čtyřiceti tisíc britských lékařů. Byl první, koho napadlo sledovat nějakou skupinu kvůli kouření a do budoucna. Na praktickém pozorování ukázal, jaký je rozdíl v délce života mezi kuřáky a nekuřáky. Dožil se téměř sta let, umřel v roce 2005. Taky díky němu kouří v Británii asi jen dvě procenta lékařů.
Denně chodím kolem jedné pražské nemocnice, a to je doslova kuřácká zóna, kde postávají lékaři, zdravotnický personál. Víte, kolik našich lékařů kouří?
Asi patnáct procent doktorů a čtyřicet procent sester. Ale naštěstí to klesá. Učím budoucí lékaře, mezi nimi je kuřáků velmi málo.
Jaký je rozdíl v dožití kuřáka a nekuřáka?
V České republice asi sedm a půl roku. Než jsme vstupovali do Evropské unie, argumentoval Philip Morris mezi našimi zákonodárci, že když se lidé dožijí nižšího věku, ušetří stát na zdravotní péči a penzích. Byl z toho mezinárodní skandál a museli se omluvit.
Kdyby kuřáci umřeli o sedm a půl roku dřív, paradoxně by se mohlo říci, že by to asi výhodné bylo, ne?
Problém je ale v tom, že půlka kuřáků je rezistentní a život jim to nezkrátí vůbec. Budou žít stejně dlouho, jako by nekouřili. Ta půlka, co umře, což je v průměru asi šestnáct tisíc každý rok v České republice, ztrácí patnáct let života. Asi tři čtvrtiny z nich ale zemře dřív o dvacet dva let. Kouření vás tedy buď nezabije vůbec, nebo brzo. Těch dvaadvacet let života je doba, která zasáhne do ekonomicky aktivní části života, a navíc, než umřeme, pokud to není něco náhlého, býváme práce neschopní, invalidní. Jinými slovy, kuřáci si na svoji zdravotní péči nestačí vydělat. Ztráta produktivních let je největší položkou v nákladech na kouření. A to nemluvím o nákladech na další škody, například sedm procent všech požárů u nás je způsobeno cigaretami.
Občas se některé české celebrity vyléčené z rakoviny v novinách chlubí, že jejich lékař jim doporučil, ať kouří dál, že to pro tělo bude menší šok. Co vy na to?
Celebrita může říct cokoli. Pokud to opravdu nějaký lékař říká, tak to jsou výrazy v rozporu s medicínou posledních desetiletí. Poškozují nejen jejich slavného pacienta, ale i ostatní. Jako mýtus, že pět cigaret denně během těhotenství neškodí a dítě nebude stresované. To jsem také ze strany známých slyšela. Ještě se nepodařilo najít zdroj, článek nebo vědeckou práci, kde by se něco takového psalo. Je potom těžké říkat pacientovi, že po léčení nemá kouřit ani jednu cigaretu, když vám pak poví: Co mi tu vykládáte, ten a ten má určitě nejlepšího lékaře a ten mu řekl, aby nepřestal.
Nespoléhají se i proto kuřáci, že když už rakovina přijde, medicína je na takové úrovni, že je doktoři vyléčí?
Doba přežití se významně liší u těch, kteří přestali kouřit, od těch, kteří nepřestali ani po onkologické diagnóze, často víc než podávané druhy cytostatik. Představte si výfukový plyn, jak by někdo říkal, že je to fajn a že to má pozitivní vliv, když budete od sedmadvaceti denně strkat nos k výfuku auta. To nikdo neřekne. Přitom složení tabákového kouře z cigarety je v zásadě toxičtější než výfuky.
Jaké je procento úspěšnosti, že se člověku opravdu podaří přestat kouřit a že se návyku zbaví?
U nás je přes dva miliony kuřáků a sedm z deseti z toho není nadšených. Takže statisíce lidí si denně koupí něco, co nemají moc rádi. Jaká to je svoboda? Asi třicet dva procent kuřáků každý rok zkusí přestat. To je obrovské číslo, šest set padesát tisíc lidí. Já bych jim ráda vzkázala, že když se jim to nepodařilo, neznamená to, že jsou neschopní. Neúspěch vždycky snižuje sebevědomí. Ale je to normální proces. Přestat kouřit je svým způsobem jako naučit se jezdit na kole. Taky párkrát spadnete, ale pak chytíte balanc. Kuřáci mají často až několik desítek pokusů, než se jim to podaří. Bez pomoci nekouří po roce asi čtyři až pět ze sta, s intenzivní léčbou je úspěšnost skoro desetkrát vyšší.
Obvyklý argument zastánců kouření je takový, že bez daní z cigaret by se zhroutilo zdravotnictví. Souhlasíte s ním?
Následky kouření stojí náš státní rozpočet asi sto miliard korun ročně. Z daní a prodeje cigaret máme maximálně šedesát miliard korun. Navíc kuřáci, kteří přestanou kouřit, peníze nezahodí – koupí si něco jiného.
Vadí vám propagace cigaret ve filmech?
Přispívá to k tomu, že hlavně děti začínají kouřit. Když se zeptáte dětí, jaké viděly filmy, a spočítáte v tom kuřácké scénky, čím víc kuřáckých scének, tím víc pak kouří. Slavný Sylvester Stallone si například v roce 1983 vzal půl milionu dolarů za kouření určitých cigaret v daných filmech. To byla pro výrobce dobrá investice.
S profesory Janem Pirkem a Pavlem Pafkem usilujete o zachování stávajícího zákazu kouření v našich restauracích.
Sbíráme hlasy jen po internetu. Asi nebudeme mít statisíce, nemáme kapacitu někde běhat s archy. Dali jsme to jen na web Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku www.SLZT.cz. Přesto máme už asi tři tisíce podpisů, ačkoli ta výzva existuje jen pár týdnů. Každý z nás má dost práce se svými pacienty a studenty.
Připadáte si někdy jako Don Quijote?
Dnes už ne. Když jsem ale v osmdesátých letech začínala, tak ano. Oporou mi však byli kolegové ze zahraničí.
Autor: Pavel Hrabica, Deník METRO
