Jaká byla Ostrava v době mládí spisovatele a zdejšího rodáka Zdeňka Jirotky? Ve které věznici pobýval Ivan Olbracht, kde prožil dětství Ota Filip? Jak to bylo s historií Slezskoostravského hradu a kde byl objeven stříbrný poklad Jana Lucemburského? Znáte místo dopadu sovětské stíhačky?
Nejen tyto zajímavosti, ale i stovky dalších pozoruhodných faktů z dějin Slezské Ostravy je možné se dočíst v právě vydané knize Slezská Ostrava v proměnách času od badatele a sběratele Česlava Piętoně. Knihu pokřtil tento týden ve středu a provází ji i stejnojmenná výstava, která potrvá do 8. listopadu.
Slezská Ostrava v proměnách času není zdaleka první knihou na téma historie Ostravy. Proč vychází?
Knihy, které se doposud zabývaly historickou Ostravou, se na její největší obvod, kterým Slezská Ostrava je, zaměřovaly jen stručně v rámci kapitol věnovaných připojeným obcím. Bohatý vizuální fond, který je k dispozici, využily jen z malé části. Přitom právě on je ideálním prostředkem pro podrobnější popis slezskoostravské historie.
Přece jen, nejsou nějaké výjimky?
Ano, tvoří je například skvělá publikace Ostrava 1880–1939, vydaná nakladatelstvím Wart v roce 2000, a kniha Vítkovice, z téhož nakladatelství z roku 2002. Jsou přínosné tím, že se v nich objevil dosud nevyužitý materiál z archivu ostravských filokartistů.
Váš příspěvek k dějinám Ostravy sice vychází knižně nyní, ale čtenáři se s ním mohli setkat už dříve v novinové podobě.
Seriál věnovaný slezskoostravské historii vychází na pokračování od roku 2010 jako součást Slezskoostravských novin. Dnešní kniha je vlastně jejich reprintem. Cílem bylo přiblížit jedinečnou a v některých případech ojedinělou historii Slezské Ostravy. V mnoha ohledech obsahuje podmanivé, fascinující a dnes již mnohdy zapomenuté informace.
Neméně cenné jsou doprovodné texty v knize, kde čerpáte z vlastních zkušeností i historických pramenů.
Mé komentáře vycházejí zejména z odborných studií Archivu města Ostravy. Pramenem se mi staly ovšem také rozptýlené a mnohdy těžko dosažitelné dobové zdroje, včetně osobních vzpomínek pamětníků.
Jaká byla vlastně Slezská Ostrava v době, které se věnujete?
Polská Ostrava, jak se tehdy říkalo, začala nabývat na významu začátkem 20. století. Začalo se to projevovat i tím, že v roce 1909 padlo rozhodnutí postavit novou radnici. Ta stará stávala na dnešním parčíku ve směru k firmě Opel Novotný. Záběr Trojického údolí z roku 1915 vypovídá o tom, jak živé a zabydlené prostředí bylo v bezprostředním okolí školy na Baranovci. Významným krajinářským prvkem Slezské Ostravy byly visuté dráhy – lanovky na přepravu koksu, uhlí a hlušiny. Dnes už jsou minulostí. Nechyběla zde ani vyhledávaná místa pro rekreaci a odpočinek, vyhlášenou lokalitou byla například Stará střelnice se sady a výletní restaurací U Dubu. Poblíž se nacházela i Střelniční lávka. Ještě v roce 1999 sváděli místní památkáři marný boj o její záchranu. Po demolici jsou z ní zachovány jen torza zděných pilířů na každé straně řeky.
Tvář dnešní Slezské Ostravy se částečně změnila k nepoznání, i když některé budovy ještě stojí, přesto jsou jiné, což je případ Slezskoostravského hradu.
Slezská Ostrava až do roku 1327 patřila Polsku a název Polská Ostrava vydržel až do roku 1919. Její centrum se původně rozkládalo u středověkého hradu ze 13. století, který byl posléze přestavěn na renesanční zámek. Dobová pohlednice dokládá, že hrad nad řekou Lucinou (též Lučina) byl ještě v roce 1916 zachovalý a obyvatelný. Jeho statiku narušilo až pozdější poddolování. Jako dítě si pamatuji, že do jeho podzemí vedly tajné chodby a na jeho nádvoří stávaly objekty, ve kterých si posléze takzvaní Fialoví ďábli zřídili svou klubovnu. Existuje svědectví, že v roce 1938 byl v podzemí hradu plánován kryt pro 1 500 lidí, aspoň tak velký prostor je v pramenech popisován, že se pod ním nachází.
Ke knize jste svým způsobem rezervovaný, proč?
Je to dáno jejím vznikem, protože původně se jedná o novinové články, které byly psány se záměrem publikovat je v periodickém tisku, nikoli jako ucelené dílo. Knižní vydání novinových článků nelze posuzovat běžnými měřítky pro svébytné dílo. Také styl komentářů, které pohledy doprovázejí, sledují potřeby především publicistické, a nikoli přísně odborné.
