Je to symbolické. V roce 1911 ho místní obyvatelé vyhnali z města kvůli pobuřování. O necelých sto let později prodala londýnská aukční síň Sotheby’s jeho Pohled na Český Krumlov za obří částku 12,7 milionu liber. Tehdy to bylo v přepočtu 575 milionů korun.

Egon Schiele je neodmyslitelně spjatý s Českým Krumlovem. I díky tomuto fenoménu dnes do města na seznamu UNESCO jezdí turisté a znalci umění z celého světa.

Jeden z nejslavnějších představitelů rakouské moderny se narodil 12. června 1890 v Tullnu kousek od Vídně. Budoucí malíř expresivní krajiny a erotických aktů jezdil do Krumlova už jako malý kluk. Jeho matka Marie Soukupová pocházela odtud a pár let žila v ulici Parkán.

21 fotografií

V roce 1906 zde Schiele namaloval svůj první obraz s názvem Budějovická brána v Krumlově. V období studia na Akademii ve Vídni trávil na jihu Čech prázdniny. Často na příhraniční městečko s křivolakými uličkami vzpomínal.

V létě 1909 Akademii opustil a stal se svobodným umělcem. Byl však zklamaný Vídní, chtěl odjet do Krumlova a začít zde úplně novou malířskou existenci. „Chtěl bych z Vídně co nejdřív. Jak je to tady ošklivé. Všichni jsou závistiví a pokrytečtí, bývalí kolegové mne sledují falešnými pohledy. Ve Vídni vládne stín, město je černé, všechno je na recept. Na Šumavu bych chtěl,“ psal příteli Antonu Peschkovi.

Vysedával v kavárně a kritizoval maloměšťáctví

Na začátku května 1910 se nastěhoval do bytu v krumlovské Masné ulici. V té době už měl umělecký rukopis vycházející ze secese a ovlivněný expresionismem. Žil tam se dvěma stejně smýšlejícími kolegy a tvořil motivy města.

Tři umělci svými extravagantními manýry způsobili pozdvižení. Mladí je obdivovali, starší kritizovali. Schiele chodil po náměstí v módním bílém obleku s buřinkou na hlavě a s vycházkovou holí a nahlas posměšně pronášel soudy o maloměšťácích. Pravidelně vysedával v Café Fink na Latráně a bez ostychu si dával nohy na stůl. Místní si vyprávějí, že tam na pivní tácky kreslil i nemravné obrázky. Často však odcházel bez zaplacení.

Peníze mu neustále chyběly. „Jsem v nouzi, prosím o 40 korun, Egon, Krumlov, Masná 133,“ psal už tři dny po příjezdu do Krumlova svému strýci a poručníkovi Leopoldu Czihaczkovi do Vídně. Toho však telegram rozzuřil a volal bohémského umělce k zodpovědnosti.

V Leopoldově muzeu jsou k vidění také Schieleho obrazy z Českého Krumlova.

V té době se Schiele snažil nacházet nové pohledy na své oblíbené motivy města z různých vyhlídek. Měl rád na sebe nakupené staré domy, s oblibou navštěvoval i zámeckou zahradu a okolí. Do obrazů města promítal svou duši. Při procházkách s přáteli často přemlouval místní dívky, aby mu stály modelem. Většinou neúspěšně.

V Českém Krumlově se cítil šťastný. „Potvrzuji, že chci ještě roky, a možná nastálo, bydlet v Krumlově – tam, kde chci sám sebe vidět. Egon Schiele,“ napsal na kus papíru v hostinci Zlatý anděl, kde seděl s přítelem Peschkou. Svůj slib však brzy porušil.

Student pro něj našel zahradní domek ve skále

Na podzim už byl zase ve Vídni. Ve svém ateliéru v Grünberggasse strávil zimu. Ještě před odjezdem se však v Krumlově seznámil se studentem místního gymnázia Willi Lidlem. Mladík malíře zbožňoval a svému idolu slíbil, že mu najde bydlení v inspirativním prostředí. „Zahradní domek je hotov, jen dveře zatím chybí a není uklizeno. Celé to podle předběžného účtu nepřesáhne 60 korun,“ psal Lidl Schielemu v dubnu 1911.

Dům ve skále na Plešivci u Vltavy s mansardovou střechou vznikl v období klasicismu a původním majitelům sloužil jako zahradní altán. Na počátku 20. století patřily zdejší pozemky podnikateli a mecenáši umění Maxu Tschunkovi. Dnes je v domku opravený ateliér, o který se stará Egon Schiele Art Centrum.

Egon Schiele s milenkou Wally Neuzilovou na snímku z Českého Krumlova v roce 1911.

V květnu 1911 se Schiele zjevil v Krumlově se svou novou družkou. Sedmnáctiletou Wally Neuzilovou, bývalou modelkou Gustava Klimta. Ze zahradního domku byl nadšený. Obchodník Tschunko vyšel umělci vstříc a přenechal mu bydlení i s terasami k užívání zadarmo. To se malíři hodilo, protože ve Vídni po sobě zanechal dluhy a v prvních deseti dnech v Krumlově musel vyjít jen s patnácti korunami. Psal prosebné dopisy přátelům a pověřoval je prodejem svých děl.

Potíže s penězi mu ale nebránily v radostném postoji a nové tvorbě. „Pro děti jsem pánbůh malíř, protože se procházím po zahradě v té své haleně. Kreslím děti i staré ženy, svraštělé tváře, blázny. Když chci malovat opravdu velké obrazy, mám od obce k dispozici velký sál. Chodím do parku plného květin,“ líčil v dopise příteli Arthurovi Roesslerovi.

Léto 1911 využil naplno. „Krumlovské motivy přetvářel do městských krajin univerzální platnosti. Obrazy měly odpovídající a výstižné názvy a na Roesslerovu radu je Schiele maloval na dřevo ve formátu 40x30 centimetrů. Tato prkna byla lehká a dala se snadno poslat do Vídně a prodat,“ popisuje znalec Schieleho díla Franz E. Wischin.

„Ti lidé nevědí, co činí“

Majitele domu ale také hned po několika dnech vyděsil, když začal natírat okna a dveře černou barvou. Bílé zdi v obývacím pokoji pokreslil skicami. S Wally obýval přízemí s předsíní a horní patro. Dvojice tam neměla vodu, elektřinu ani kanalizaci. Většinu času trávil Schiele na terasách, kam za ním chodily dívky a stály modelem pro akty.

Na konci července zde maloval mladou dceru sousedů před rozkvetlým růžovým keřem. Jenže nahé tělo uviděla sousedka, která hned vše roznesla po okolí. A vypukl skandál. Když se k tomu přidal Schieleho volný způsob života a pohoršení obyvatel nad erotickými akty v odvážných pózách, byly Schieleho dny v Krumlově sečteny.

Jeden z nejkrásnějších Schieleho aktů

„Víte, jak rád jsem v Krumlově, ale teď mi to má být znemožněno. Lidé nás prostě bojkotují, protože jsme rudí (tehdy toto slovo znamenalo svobodomyslný nebo nekonvenční, pozn. red.). Pochopitelně bych se proti tomu mohl postavit, ale nemám ani čas ani proč se tímto způsobem vyčerpávat. Musím se do 6. srpna vystěhovat, ale chci už čtvrtého odjet,“ stěžoval si Roesslerovi.

Město opouštěl s těžkým srdcem. „Nechci myslet na Krumlov, tak moc mám to město rád, ale ti lidé nevědí, co činí,“ posteskl si Roesslerovi.

Jeho krátký pobyt zanechal výraznou stopu i u zdejší mládeže. Ovlivnil několik gymnazistů, ze kterých se stali stoupenci moderny. Dva maturanti se dokonce v roce 1911 rozhodli pro uměleckou dráhu.

Načas našel Schiele azyl v dolnorakouském Neulengbachu. Brzy se však opakovala situace z Krumlova. Tentokrát ale dopadla pro Schieleho mnohem hůře. V dubnu 1912 byl zatčen, jeho kresby byly zkonfiskovány a on sám byl obžalovaný z únosu, šíření pornografie a znásilnění nezletilé dívky. I když jej soud osvobodil, tři týdny ve vazbě mu způsobily duševní otřes. Během líčení soudce jednu z kreseb pro výstrahu dokonce spálil nad plamenem svíčky.

Po této zkušenosti se nakonec rád vrátil do Vídně. Do milovaného Krumlova zajížděl nárazově. Krátce bydlel v hotelu Zlatý anděl. Často bral přátele. Naposledy přijel v září 1917 se svou manželkou Edith, se kterou se oženil v roce 1915. Vybavený štětcem a tužkou vystoupal po schodech na vrchol zámecké věže a vytvořil malý formát Krumlov 1917.

V únoru 1918 se ve Vídni odehrála výroční výstava Secese, která znamenala Schieleho umělecký triumf. Kritika ho oslavovala jako hlavu vídeňských umělců a mezinárodní tisk jej označil za nástupce Gustava Klimta.

Do toho Evropu zasáhla epidemie španělské chřipky. Nejprve se jí nakazila jeho manželka Edith. Zemřela v šestém měsíci těhotenství 28. října. Egon Schiele ji následoval o tři dny později. Zanechal po sobě dílo vytvořené v krátké době, které předběhlo svou dobu. Jeho velká část je dnes k vidění ve vídeňském Leopoldově muzeu.