Mladíci a slečny za počítači zkoušejí navrhnout novoročenky a plakáty. Na monitorech se střídají vánoční stromky, ozdoby, vločky. Je to sice školní práce, ale často i objednaná zakázka od firem a soukromých zájemců.
Jen o desítky kroků dál od učeben se v nových dílnách nezastaví tiskařské stroje, kde kantoři dohlížejí na další studenty a učně. Digitální tiskový stroj pořízený před sedmi lety chrlí listy populárních kalendářů z rodinných fotografií.
„Tady zrovna žáci pracují na několika zakázkách. O kus dál na tomto stroji se dají tisknout samolepky, aby byly ochráněny proti větru, dešti i UV záření. Rozměrově stroj odpovídá šíři tiskového, takže má 160 centimetrů. Máme tu i velký stůl na zpracování nebo lis pro transferový tisk, zažehlují se na něm fólie třeba na trička,“ ukazuje zástupce ředitele pro praktickou výuku Petr Šanc.
Vedle je dílna pro ofsetový tisk i další místnosti, kde se tiskoviny dokončují. Na zdejších strojích se dají zpracovat tvrdé knižní desky a lepené vazby, je tu špičková řezačka i stroj, který skládá dohromady vytištěné archy.
Vedle na jiných strojích studenti chystají třeba kartičky pro klienty úřadu práce, dokončují kroužkovou vazbu kalendářů nebo potiskují stuhy na studentské plesy.
Až do loňského podzimu tu stála zchátralá tovární hala, kterou škola nechala strhnout, ve dvoře pak postavila novou. Centrum bude učit předtiskovou přípravu, tisk a dokončovací práce, tedy celý výrobní proces v polygrafii.
Mistr Roman Prager je ve škole teprve od září, kdy do ní přišel po třiceti letech praxe v tiskárnách.
„Jen chvilku jsme byli v původních prostorách, hned nato se všechno začalo stěhovat. Jsme tu teprve asi týden, prostory i vybavení jsou nové, určitě to pro výuku bude přínos. Tiskové mašiny na ofset jsou z dřívějška, v tiskárnách se teď používají modernější, ale žáci se stejně musí učit od píky. Potřebují se to naučit udělat ručně, ne že to za ně zvládne nějaká technologie se senzory. Dnešní mašiny už mnohé umějí samy, ale zásah člověka je pořád potřeba,“ tvrdí mistr ve strojovně ofsetového tisku.
Tahle škola se mi strašně líbí, říká student
Zdejší studenti musejí projít všemi provozy, hlavně žáci prvních ročníků. Pak už je čeká praxe přímo v tiskárnách.
Student druhého ročníku Matěj Lichter navrhl novoroční přání, které si radnice ve Velkém Poříčí vybrala jako svou novoročenku. Neskrývá, že ho studium chytlo.
Továrna, pak brambory a školaV roce 1895 vznikla ve Velkém Poříčí mechanická tkalcovna, před sto lety ji přestavěl průmyslník Arno Kraus. V budově bylo ubytovací zařízení, dnes v ní je školní internát. Kolem roku 1956 když v halách skončila výroba, sloužily Svazarmu jako sklady civilní ochrany. Zemědělské družstvo tam skladovalo brambory. Od roku 1978 budovy slouží textilnímu učilišti. Stále víc chátraly, proto se škola rozhodla, že za pomoci dotací část zbourá a vystaví nynější Centrum polygrafických oborů. To trvalo pět let. Historie školy se datuje od roku 1978, kdy se tam přestěhovalo střední odborné učiliště z Náchoda. V roce 1991 povýšilo na střední průmyslovou školu textilní a střední odborné učiliště, ty se ale kvůli značnému útlumu textilního průmyslu od roku 1995 zaměřily na technologické polygrafické obory a od roku 2002 i na umělecké obory. Střední škola propagační tvorby a polygrafie Velké Poříčí letos splynula s dvěma školami v Hronově a Červeném Kostelci, nyní je součástí Střední školy průmyslové, textilní a polygrafické Hronov. |
„Hlavně se chci zlepšit, nabrat znalosti a pak jít dál do médií. Vlastně se tomu věnuji asi od deseti let, tvořil jsem si koláže a vlastní loga. Propojení počítačů a výtvarné stránky, to je pro mě úplně nejlepší. Mně se tahle škola strašně líbí, původně jsem byl rok na hronovské, ale přestoupil jsem. Tady je to úplně jiné,“ pochvaluje si student oboru reprodukční grafik pro média.
Jeho spolužačka Karolína Malá z Vrchlabí zase fotografuje. Nejradši by pokračovala na vysoké škole a chtěla by se stát grafičkou nebo fotografkou v nějakém časopise.
Ve škole se nyní vyučují tříleté a čtyřleté obory. Výtvarné zaměření mají grafičtí designéři a aranžéři, polygrafický směr studují reprodukční grafici pro média a tiskaři na polygrafických strojích.
Škola získala učebny a dílny, ale i sklady papíru, barev, čisticích prostředků a sklad expedice. Budovalo se sociální zařízení pro žáky a pedagogy, rekonstruovala se střecha, topení, rozvody vody a kanalizace, elektroinstalace a přibyla vzduchotechnika.
Celkové náklady na stavbu i nové technologie se vyšplhaly na 78,4 milionu korun s daní. Desetinu částky uhradil Královéhradecký kraj, zbytek sumy pokryla evropská dotace.
Kraj nakoupil do výukového centra vybavení za 10 milionů, pořídil techniku pro digitální přípravu tiskových forem, nové počítače do učebny, stroje na řezání a gravírování laserem, technologii výseku, rylování a frézování na plotru CNC nebo techniku pro velkoformátovou laminaci.
V posledních týdnech mířili do školy servisní technici, aby uvedli do chodu stroje a zaučovali mistry odborného výcviku.
Od automechaniků po tiskaře
„Už dříve jsme do školy pořídili stroje pro ofsetový a digitální tisk, pro sítotisk. Teď jsme projekt zaměřili - vedle stavební části - také na dokončovací zpracování v polygrafii. Tiskárna dnes musí provést celou zakázku, nemůže jen vytisknout arch, aby s ním zákazník šel dál do knihárny,“ vysvětluje Rudolf Volhejn.
Podle jeho slov dříve nezávisle fungovaly knihárny nebo obalářské provozy a zákazník si vše potřebné zajišťoval sám, ale dnes to nepřipadá v úvahu.
„Kdo přijme zakázku, dokončí ji až do samotné expedice. Školní pracoviště je důležité vzhledem k tomu, že dnešní firmy už pracují s takovou produktivitou, že už tam není prostor studenty učit. Proto stráví první rok na školním pracovišti a do provozu jdou, až když něco umějí. Nepřipadá v úvahu, že by tiskařská firma zastavila stroj, rozebrala ho a ukazovala žákům, jak co funguje,“ vysvětluje Volhejn. Ten až do letošního spojení tří škol vedl Střední školu propagační tvorby a polygrafie Velké Poříčí a projekt dotáhl do konce.
Krajská radní pro školství a kulturu Martina Berdychová (Východočeši) tvrdí, že nové centrum zkvalitní výuku budoucích tiskařů. „Bude však sloužit i žákům dalších oborů, jako je modelářství a návrhářství oděvů, které škola nabízí v Červeném Kostelci,“ řekla Berdychová.
Dílny už nebudou roztříštěné do několika budov, žákům ve Velkém Poříčí odpadne také přecházení přes železnici a rušnou vozovku.
„Určitě tato investice znamená budoucnost pro zdejší polygrafické obory. Centrum má šanci na rozvoj, rádi bychom sem přidali i další technologie, které tu zatím nejsou. Tato škola nemá v rámci republiky konkurenci. Můžeme nabírat zájemce, je tu internát a hned v sousedství zastávka vlaku i autobusu,“ říká ředitel Střední školy průmyslové, textilní a polygrafické Hronov Josef Matyáš. Areál školy podle něj zatím není naplno využitý, jeho naplnění vidí jako úkol pro příští roky.
Ze 700 žáků spojené školy se polygrafickým oborům věnuje asi 150. Učitelé ale míní, že poté, co škola přišla o samostatnost a dostala nové vedení, nemají umělecky zaměřené obory tak velkou podporu, protože musí skloubit nesourodé obory od automechaniků přes tiskaře až po oděvní návrháře.
Teď se čeká, zda k přijímacím zkouškám přijde dost dětí. Lidi trochu mate nový název školy. V Červeném Kostelci kraj letos rozhodl utlumit ekonomické obory, část učitelů byla propuštěna, dalším se zkrátily úvazky a škola pro další rok usiluje zapsat nové textilní obory jako náhradní program. Ve výuce již přijatých studentů ve Velkém Poříčí, Hronově ani Červeném Kostelci se však sloučení škol podle ředitele neprojevuje.
