Postižení montují auta pinzetou, modely kamionů míří do celého světa

  9:10
Už přes 380 tisíc věrných modelů aut vyslala mezi sběratele do různých koutů světa chráněná dílna v Jaroměři. Lidé se zdravotním postižením mají v tamním Centru pracovní rehabilitace možnost znovu se zapojit do práce.

Centrum má vlastní lakovnu, některé díly jí projdou až osmkrát. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Pneumatiky, kola, panáčci, žebříky, zrcátka. Titěrné součásti modelů tiráků zatím čekají na svou chvíli v mnoha krabicích na stolech. Ženy rozlamují plastové kousky na jednotlivé dílky, obrušují hrany a pak je připínají na dřevěné či kovové přípravky, které putují na vozíkách do lakovny. 

V chráněné dílně nedaleko železničního nádraží v Jaroměři tu právě pracuje čtveřice zaměstnanců se zdravotním hendikepem i dva zdraví lakýrníci. 

„Ty opravdu malé dílky, například stupačky nákladních aut, se dají brát jen pinzetou. Připnuté díly se pak převezou lakýrníkům, kde je olakují, pak se díly otočí, přelakují se podruhé a pak si je odváží zákazník. Protože jsou některé díly v metalíze nebo dvojbarevné či trojbarevné, projdou naší lakovnou až osmkrát,“ vysvětluje ředitel Centra pracovní rehabilitace (CPR) Michal Vejprava.

Hledí se tu na kvalitu a velmi přesné provedení. Podle typu modelu pracovníci polepují návěsy kamionů samolepkami, aby se uchovaly barvy z předešlého lakování, nebo na ně lepí etikety. Také sestavují kolové nápravy, navlékají gumy na kola či montují kabiny. 

Zrovna tu vzniká třeba model kamionu CRH Romania pro holandského odběratele. Zakázku na výrobu modelů aut si v chráněné dílně zadává společnost Kaden z Nového Hrádku na Náchodsku. Spolupracují už třináct let. Autíčka se pak prodávají často v zahraničí nebo je automobilky využívají pro vlastní reklamu. V počátcích šlo o různé modely osobních aut Škoda, Volvo, a další.

Postupně se výroba soustředila na nákladní auta o hmotnosti 0,5 až 1,5 kilogramu v měřítku 1:50 a tento typ výroby už drtivě převládl. 

„Aktuálně vyrábíme především zmenšeniny značek Tatra, Scania, Volvo, DAF a MAN. Výsledné repliky skutečných vozidel patří ke sběratelským kouskům, jejichž cena se pohybuje od 150 do 300 eur, slouží k marketingovým účelům zmíněných značek nebo míří do sběratelských edicí,” říká majitel společnosti Kaden Stanislav Petrovický.

Ročně až 30 tisíc modelů

Lakovnou v Jaroměři, do které chráněná dílna investovala v minulosti milion korun s poloviční podporou od úřadu práce, procházejí asi dvě třetiny dílů všech autíček. Zaměstnanci pracují ročně na 25 až 30 tisících modelů aut. Kompletní výroba každého vozu jim zabere podle náročnosti a typu komponentů dva až čtyři týdny. 

Nyní se tu vyrábí okolo 50 typů modelů. Na některých náročnějších modelech aut se podílí až deset lidí. Při práci musí zaměstnanci vzít součástky do rukou třeba osmkrát, některé modely přitom mají 50 i více dílů. Pak zásilka putuje zpět do Kadenu, kde se modely aut potisknou a finálně kompletují.

Kromě modelů autíček jaroměřská chráněná dílna vyrábí už devět let také voskové zátky do uší pro novoměstskou Detechu. Jedna pracovnice krájí připravenou hmotu a postupně ji zpracovává až do úhledně zabalených balíčků.

Další ženy v dílně sedí u pracovních stolů nad modýlky a připouštějí, že práce nad často drobnými dílky je dost náročná na oči i na ruce. Kvůli zdravotním omezením je také nezbytné se občas postavit a protáhnout se.

„Na nás už nikdo nečeká. Ale já jsem za takovou práci ráda. Jsme alespoň mezi lidmi, popovídáme si. Každá z nás byla aspoň rok doma a jsme po různých operacích. Chodím sem na pět hodin denně a už jsem tu šest let. Celý život jsem dělala v restauraci, ale když jsem pak nastoupila do továrny, nevydržela jsem to zdravotně. Po pěti letech jsem toho musela nechat,“ vzpomíná pětapadesátiletá zaměstnankyně Jana.

Centrum skýtá 30 pracovních míst

Společnost Centrum pracovní rehabilitace vznikla v roce 2004. Působila v Jaroměři, Hradci Králové, Trutnově, Liberci a Jičíně, ale po zkušenostech zúžila své působení jen na okresy Hradec a Jaroměř. Zabývá se podporou a zapracováním lidí se zdravotním hendikepem na vyhrazených chráněných pracovních místech, provozuje kolem 30 chráněných pracovních pozic. Stát na každé místo poskytuje dotaci 75 procent mzdových nákladů nebo nejvýš 13 tisíc korun, částka by se však od ledna měla o něco zvýšit.

V Hradci Králové firma zaměstnává třetinu lidí při úklidových pracích v podnicích, školách či domovech mládeže, třetina má práci ve výrobě v Jaroměři a část lidí pracuje třeba jako údržbář, skladník a na dalších servisních pozicích. 

V Hradci Králové si CPR pronajalo pozemek v Halasově ulici, kde zřídilo tréninkovou zahradu a v budoucnu tam zamýšlí vystavět budovu s prostory pro práci, kancelářemi i s bydlením.

Šéf firmy však neskrývá rozpaky nad současným systémem, kdy se lidé s hendikepem příliš neposouvají. Tvrdí, že ti by potřebovali spíš prostupný systém, v němž by různé organizace navzájem spolupracovaly a provedly je po krocích k tomu, aby svými výkony dosáhli na vyšší úroveň, ideálně až na volný pracovní trh. Zatím to je tak, že lidé, kteří nastoupí do zdejší chráněné dílny, nikam dál do běžných pracovních pozic nepokračují.

„Chceme se specializovat na všechny nástroje pracovní rehabilitace a přizvat k sobě partnery z ostatních oblastí. Naše role je mezi sociálním systémem a volným pracovním trhem. Na jedné straně požadujeme po lidech pracovní výkon jako po zdravých, na druhé straně vytváříme pro zdravotně postižené lidi určité podmínky a pomáháme jim růst v jejich životní situaci. Volný trh se na nás ale dívá, že jsme příliš sociální a výkon z lidí nedostaneme, a naopak sociální sektor na nás pohlíží, že my jsme ti zlí a po lidech žádáme práci. Nacházíme se v kleštích obou těchto systémů,“ podotýká ředitel Vejprava.

Firma už proto rozdělila své aktivity na byznysovou část, což je Centrum pracovní rehabilitace, a zapsaný ústav HANDIC-UP!, kterým chce lobbovat za změny v sociálním systému. Propojený systém, na němž by se podílelo více odborných partnerů, by pomohl provést lidi se zdravotním postižením od stadia dlouhodobé pracovní neschopnosti až k péči sociální či pedagogické rehabilitace.