Zelená oáza u vyschlých polí. Stačilo osvobodit potok spoutaný betonem

  5:48
Je to cesta „zapomenutou“ krajinou. Že se ocitl v jiném světě, si člověk uvědomí až po chvíli. Stačilo pár kroků ve sluncem zatopené hanácké rovině a rozpálená pole, nad nimiž se tetelí vzduch, vystřídal svěží kout plný života. I tady bývalo horkem rozpukané pole. Obec Čehovice na Prostějovsku se to spolu s ekology rozhodla změnit, získala lákavý cíl vycházek, ochranu před povodněmi i suchem.

Ekolog a hydrobiolog z Agentury ochrany přírody a krajiny doktor Jan Koutný u tůní a mokřadů, na jejichž vzniku se u obce Čehovice na Prostějovsku podílel. | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Nad mělkými tůněmi s kvetoucími lekníny se prohání vážky, v lehkém větříku šumí příjemně zelené pásy vysoké trávy. O kus dál stojí vrby a další stromy, zpívají v nich ptáci.

Návrat k zapomenuté krajině

Je to jako zjevení. Zdá se, že tu takové zelené zákoutí muselo zůstat z dávných časů. Přitom i tady bývalo ještě před čtyřmi lety horkem mnohdy rozpraskané pole, o kus dál tekl Malý potok spoutaný do betonového koryta.

Obec Čehovice na Prostějovsku mu však s ekology z Koalice pro řeky vrátila po desítkách let svobodu a kromě místními hojně navštěvovaného kusu přírody tím získala také ochranu proti povodním i aktuálnímu suchu.

„Lidé tady – ve stoprocentně zemědělské krajině – zapomněli, jak vypadá příroda. Toto jim to připomene,“ představuje více než hektarovou plochu u Čehovic ekolog a hydrobiolog z Agentury ochrany přírody a krajiny Jan Koutný.

Komunisté zemi vzali 700 tisíc hektarů pramenišť a mokřadů

Doktor Koutný je jedním ze spoluautorů této proměny. Před čtyřmi lety tady po souhlasu čehovické radnice doslova vrátil do přírody Malý potok, jenž do té doby tekl kolem obce ve vybetonovaném narovnaném korytu.

Šlo o obvyklé dědictví minulého komunistického režimu, který se v co největší možné míře snažil odvodnit krajinu kvůli rozšiřování polí. „Česká republika tak přišla přibližně o 700 tisíc hektarů pramenišť a mokřadů,“ podotýká Koutný.

Voda kvůli tomu dodnes z tuzemska velice snadno odtéká, v posledních letech kvůli suchu vyvolanému změnou klimatu mizí ještě rychleji a ve větším množství. Otázka zadržení vody v krajině je tak v celé zemi stále palčivější, zkušenosti z Čehovic ukazují, jak je možné ji řešit. Základem bylo „osvobození“ Malého potoka.

„Z narovnaného koryta jsme udělali propustek, potok se tak nalil do někdejšího pole. Dnes teče přírodě bližší trasou. Má miskovité korýtko, vznikly tu tůně,“ přibližuje Koutný.

Aktuální vedro a sucho je znát jen o pár desítek metrů dál. Zelený kus přírody na druhé straně ohraničuje potok Vřesůvka, mnoho vody v něm neteče. Ani Koutný coby čehovický rodák nepamatuje, že by někdy byl až takto „na dně“.

„I kdyby ale vyschl Malý potok, je tento kus krajiny už nasáklý vodou. Dřív by úplně a hned odtekla, teď však bude odsud vytékat pozvolna a plynule jako z nasáklé houby. Řada menších toků dnes vysychá. Všechnu vodu proto potřebujeme zadržet v krajině. A to na místě, kde to nikomu nevadí,“ přibližuje ekolog.

Skutečnost, že se to právě u Čehovic daří, vynikne při pohledu na nedaleká okolní žhnoucí hanácká pole. V současnosti si rozsáhlé zemědělské lány spojuje s jižní částí Olomouckého kraje automaticky skoro každý, dřív ale takovou rozlohu nemívaly.

„To je otázka až posledních desetiletí. Ještě před zhruba sto lety byly okolo každého vodního toku mokré louky či luhy. Toto je opravdu krajina, která tu byla,“ rozhlíží se Koutný po obnoveném kusu přírody. Jeho vznik stál bezmála dva miliony korun, veškeré náklady pokryla dotace.

Vrátil se sem život. Chodí sem maminky s kočárky, hrají si tu děti

„Kdybychom tu stáli ještě před několika lety, jsme na poli. A víme, jak taková půda vypadá – zhutněná a bez života. Sem se ale život vrací, protože my se vracíme de facto k původnímu stavu,“ vyzdvihuje Koutný.

Za pravdu mu při slovech o návratu života kromě vážek dávají černí čápi, kteří se tu objevují, či rosničky a celá řada dalších mnohdy chráněných obojživelníků. Hejna zpívajících ptáků pak mají zázemí na okolních vrbách, dubech, javorech, lípách, jilmech či oskeruších.

Cestu si sem ovšem našli také místní. Rozpálené polní cesty maminky s kočárky či pejskaře k vycházkám příliš nelákají, zato k čehovickým tůním míří od jara roku 2015 často.

„Také děti si sem chodí hrát. Není žádné riziko, že by se snad utopily, voda je nízko. Když jsem byl sám dítě, tak jsme si na potoku stavěli mlýnky, teď se tu znovu objevily,“ podotýká starosta Čehovic Milan Smékal.

Znovuzrozené tůně a mokřady leží na obecním pozemku. Někdejší pole obec ekologům před lety pronajala, dál se o jejich proměnu nemusela starat.

„Vždycky mě mrzelo, že když dříve zapršelo, bylo to tady částečně zatopené a zemědělec nic nesklidil. A proto jsem jejich plán na úpravy přijal. Místo rozpraskaného pole vzniklo krásné místo,“ pochvaluje si starosta.

Radnice už v okolí obce vysázela přes 20 hektarů stromů a keřů

Koutek s lagunami a stromy však není jediným návratem k původní krajině v katastru Čehovic. Radnice nechala již dříve na více než dvaceti hektarech vysázet keře a stromy, na místě dalšího pole vznikl hektarový rybníček pro drobné živočichy.

„Lidé v Čehovicích zkrátka pochopili, že je třeba sem vrátit zeleň, protože jí dříve při kácení skutečně hodně zmizelo. Jako dítě si pamatuji, že v okolí byla i spousta remízků. To vše se ale rozoralo, zůstala jen pole,“ vybavuje si Smékal.

Podobná „znovuzrození“ krajiny mohou zemi vrátit i déšť

Kromě kousku přírody jeho obec navíc získala pojistku proti povodním. Voda se v mokřadu a tůních jednak zadržuje a případný příval se má kde rozlít. Při aktuálních tropických teplotách pak mají Čehovice podle Koutného smůlu, že se jim „vyhýbá“ déšť.

„Leží v takovém suchém okénku. Často, když prší ve vedlejší obci, tady nespadne ani kapka,“ říká ekolog.

Přitom i množství srážek mohou podobné obnovené mokřady zvýšit. „Ovlivníme jimi malý vodní cyklus. Tím, že zadržíme jak dešťovou vodu, tak i tu z vodního toku, napomáháme přímo tady jejímu vypařování. Změníme mikroklima. Je prokázáno, že se tím v lokální míře podporuje tvorba srážek. Pokud by se taková opatření dělala systematicky a byl by podobný kus krajiny v každém katastru, situace ohledně nedostatku srážek by se rozhodně zlepšila,“ dodává Koutný.