Celý příběh se pro Petra Mazance a řadu dalších lidí a rodin začal psát před více než devíti lety. Tehdy se rozhodli, že si koupí nové byty, které vznikaly rekonstrukcí bývalého sídla okresního výboru Národní fronty v Pražské ulici v Pelhřimově.

„Bral jsem to jako chytrý a rozumný nápad, přestavět tuto budovu na malé byty většinou pro důchodce. Na dům s výtahem na klidném místě - a přitom blízko centra,“ popisuje Mazanec, sám již v seniorském věku, jeden z důvodů, které ho přiměly investovat do koupě bytu o výměře necelých 47 metrů čtverečních.

Martyrium, které se tím odstartovalo, dodnes neskončilo. A Mazanec se o něm rozhodl napsat knihu. Dal jí název „Nebyl to trestný čin, napsala“. V ní přetiskl desítky dokumentů, které celý příběh ilustrují.

Vyšel z toho dobře jen ten, kdo si vzal hypotéku

Petr Mazanec se společně s manželkou v kupní smlouvě z jara 2010 zavázal, že za byt zaplatí 1,206 milionu korun. Nechtěli si brát hypotéku a byt zaplatili v několika splátkách. Nákup bez hypotéky volilo ještě dalších 17 kupujících.

Jak se později ukázalo, byla to chyba. Společnost SBD Vysočina, která dům přestavovala, si totiž na zafinancování prací brala úvěr. Ručila za něj právě těmito osmnácti byty.

„Ti, co si brali na byt hypotéku, z toho vyšli dobře. Tím bytem se už nedalo ručit,“ popisuje Mazanec.

Když pak SBD Vysočina své závazky vůči bance nezvládala uhradit, do potíží se rázem dostali majitelé zastavených bytů. Společnost, která dlužnou částku vymáhala, začala peníze požadovat po nich. V únoru 2015 jim poslala dopis, že celková dlužná částka přesahuje 18 milionů korun.

Po různých jednáních se podařilo sumu nakonec snížit zhruba na polovinu. Pokud lidé nechtěli, aby jejich domovy skončily v dražbě, museli zaplatit. Například Petr Mazanec se svojí ženou musel k už zaplacené smluvní ceně připlatit dalších 541 tisíc korun.

„K 28. prosinci 2015 se náš byt stal definitivně náš. Toho dne zástavní právo zaniklo,“ připomíná Mazanec. Tedy více než pět let poté, co podepsal kupní smlouvu.

Trestní oznámení bylo úspěšné až na druhý pokus

Lidé v domě se samozřejmě před tím, než zástavu za své byty zaplatili, snažili bránit. Mazanec ve své knize například přetiskuje trestní oznámení, které v listopadu 2013 podal jeden z jeho sousedů.

Policie tehdy naznala, že společnost SBD Vysočina opakovaně porušila kupní smlouvy, jež se svými klienty uzavřela, když nezajistila výmazy zástavních práv. Zároveň ale policie shledala, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájení úkonů trestního řízení.

„Společnost SBD Vysočina se snaží tento pro její zákazníky bezesporu nepříznivý stav napravit prodejem další nemovitosti,“ napsala policie ve vyrozumění.

Úspěšné bylo až trestní oznámení z března loňského roku. Podal ho Ivo Průša a Petr Mazanec se k němu připojil. Oznámením se začal zabývat odbor hospodářské kriminality v Jihlavě.

„Kriminalisté z odboru hospodářské kriminality ukončili vyšetřování s návrhem na podání obžaloby. Návrh šel ke krajskému státnímu zastupitelství České Budějovice, pobočka Tábor,“ uvedla krajská policejní mluvčí Dana Čírtková.

Státní zastupitelství návrhu policie vyhovělo a podalo obžalobu.

Jakmile padl dotaz na byty, společník firmy telefon položil

V době, kdy se bývalé sídlo Národní fronty přestavovalo na byty, byl jednatelem společnosti SBD Vysočina Ivan Bumba. Zároveň je podepsán za tuto firmu pod kupní smlouvou, kterou uzavřeli manželé Mazancovi.

MF DNES se jej pokusila zkontaktovat. Na místě jeho trvalého bydliště jej však nezastihla. „Pana Bumbu tady nenajdete, žije na chalupě,“ oznámila reportérovi jedna ze sousedek.

Nakonec se redakci podařilo s Bumbou spojit po telefonu. Když byl však požádán, zda by se mohl vyjádřit k situaci kolem společnosti SBD Vysočina, odmítl. „Neřeknu vám k tomu vůbec nic. Na shledanou.“ A hovor ukončil.

„Počítám s tím, že právo a spravedlnost zvítězí,“ vyhlíží Mazanec pokračování sporu, jenž teď spěje k soudní dohře.