Stranický palác v Jihlavě si komunisté raději hned nechali zpamátnit

  9:38
Prestižní kšeft pro povolné architekty i obávaný polibek smrti pro řadu umělců. Okázalý znak moci i předmět nenávisti. Budovy okresních výborů KSČ z éry normalizace byly symbolem politické moci. Stranické paláce nemohly být stavbami, na které by panoval jeden názor.

Správně zvolená barva je mocná, to komunisté věděli. Zúčastnit se slavnosti otevření komunistického sídla bylo poctou pro vyvolené, kterou si rádi nechali ujít ti, které stranická mašinerie do podílu na moci nezařadila. V budově byly dvě zasedací síně a kanceláře okresního tajemníka a předsedy strany. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Dodnes je jim společná zvláštní bombastická unylost, mahagonové obložení stěn či tu a tam zapomenutý leštěný kvádr, na kterém se skvěla busta komunistického věrozvěsta.

Marxisty-leninisty ve všech pádech skloňovaný lid vzápětí po jejich zprovoznění nazval tyto stavby „kremly“ podle moskevského sídla vlády Sovětského svazu, s nímž mělo žít podle prvního článku bolševické víry socialistické Československo v přátelství „na věčné časy“.

Komunisté uměli baráky se sídly své moci ocenit. Tak například budova sekretariátu Okresního výboru KSČ v Jihlavě se začala stavět 12. října 1970, slavnostně otevřena byla 30. října 1972. Už na konci března 1985 byla běžnými Jihlavany svorně nenáviděná budova zapsána na státní seznam nemovitých kulturních památek.

Zakázku na stavbu zadal Krajský výbor KSČ v Brně podniku Stavoprojekt. Původně měl budovu projektovat Jan Sedlák, pak ale Krajský výbor KSČ v Brně projektování stavby přidělil jihlavskému architektovi Zdeňku Grycovi.

Stavba měla stát 12,5 milionu korun. Od počátku byla ve skluzu, Gryc zpoždění dohnal.

„Funkcionáři do sálu nevcházejí vchodem s lidmi, jsou výš“

Komunisté tehdy všechno ještě nedomysleli. „Když jsme řešili stavbu jihlavské zasedačky, ukázalo se, že tehdy komunisté asi ještě nevěděli, že existuje něco jako kostel s oltářem a sakristií, takže uspořádání příliš neřešili. Při následné stavbě sídla OV KSČ ve Žďáře nad Sázavou už ale dumali, aby byla zasedačka řešená tak, že nejvyšší funkcionáři do toho sálu nevcházejí vchodem s obyčejnými lidmi, ale že jsou o něco výš,“ popsal Gryc.

Na pozvánce na slavnostní otevření bylo připsáno „Za splnění usnesení XIV. sjezdu Komunistické strany Československa“. Posvátný akt byl zpečetěn společným obědem pozvaných v nedaleké restauraci Družba v nynějším Domě kultury odborů.

Ještě ten den se ve velké zasedací síni pod heslem Pod praporem Října ke komunismu konala schůze. Dobovým byrokratickým žargonem se jmenovala „stranickopolitický aktiv“.

Budova s karmínovým obložením fasády je i dnes ale pokládána za solidní architekturu.

Později přibyla k původním dvěma stavbám ještě přístavba Domu politické výchovy, který projektoval další z jihlavských architektů Zdeněk Baueršíma.

Někteří umělci se cukali, do práce pro komunisty se jim nechtělo

Budovy byly vyzdobeny skleněnými mozaikami: Josef Bulant zpracoval motivy holubic, Oldřich Laštůvka zakomponoval srp a kladivo a Svatopluk Kasalý a Jiří Kos ztvárnili motivy textilní osnovy a vstřikovacího ventilu - produktu jihlavského podniku Motorpal.

„Bulant byl jediný z výtvarníků, který se dost cukal. Dalo dost práce ho přesvědčit, aby do předsálí navrhl sgrafito s motivem holubičky, jak jinak než mírové. Museli jsme ho uchlácholit, že i Noe měl svou holubičku,“ vzpomínal Gryc.

Kované komunistické symboly byly i na průčelí, před kterým dodnes ční ve své době prý největší tuzemský umělecký výkovek - tři osmimetrové kované pruty. Jejich autorem je Alfred Habermann, v roce 2008 zesnulý nestor tuzemského uměleckého kovářství.

Habermann měl ambice vytvořit rozměrově velké kovářské dílo a šance se naskytla na stavbě sídla KSČ. Kovář si podle svých slov dal jako podmínku, že mu komunisté nechají do jeho tehdy nově zakoupené lesní usedlosti na Javořicku přivést tři a půl kilometru elektrického vedení z nejbližší obce.

Tři součásti a tři zdroje marxismu-leninismu musely před komisi

Abstraktní dílo nazval Tři součásti a tři zdroje marxismu-leninismu. „Oni se smáli: kde jsou ty zdroje? Je to příliš abstraktní, nikdo tomu nebude rozumět. Říkal jsem jim, že mi jde o hlubší myšlenku, ne jen o povrch. Že ten zdroj je něco jako pramen vody, který jde až do vesmíru, protože i člověk se dostal do vesmíru, a ten tvar je symbolem boje,“ vysvětloval Habermann.

„Šlo to před výtvarnou komisi do Brna. Byla velice objektivní, byli tam i architekti a kumštýři, kteří umění rozuměli. A byl tam i ideový tajemník. Upřímně řečeno, jsem opravdu tu práci nechtěl dělat, protože kdo se dal na politickou výtvarnou činnost, tomu se to nikdy nevyplatilo. Však víte, jak ten sochař v Praze dělal to obrovské dílo, Stalina,“ vzpomínal kovář.

Kromě srpů a kladiv je celý jihlavský komplex kdysi stranických budov KSČ i dnes ve svém takřka autentickém stavu.

Sídlo ve Žďáře otevřeli, když pokrokový svět slavil výročí VŘSR

Budova „kremlu“ v Třebíči byla postavena v letech 1983 až 1985 podle projektu brněnského architekta Milana Steinhausera. V prosinci 1989 byla předána městu a později získala název Fórum.

Žďárské sídlo sekretariátu okresního výboru KSČ v Dolní ulici bylo otevřeno 7. listopadu 1975, v den, kdy - jak poznamenal žďárský kronikář - „celý pokrokový svět oslavil 58. výročí Velké říjnové socialistické revoluce“.

Šestipatrovou hlavní budovu, na jejímž průčelí se kdysi skvělo heslo „Komunismus budoucnost lidstva“, získalo po sametové revoluci město, které ji v 90. letech prodalo České pojišťovně. Později ji získalo zpět a firma si část pronajímá.

Na přístavbě bylo rudě zbarvené oplechování a nezbytný srp s kladivem. „V dnešní tělocvičně bývala zasedačka OV KSČ, v zadní části, kde máme dnes kanceláře, býval Dům politické výchovy,“ popisuje ředitel Activu Luboš Straka.