„Byl jsem se tam podívat. Žijí a jsou zdravé,“ říká muž, který na zimu pouze otvor v dutinách utěsnil poduškami z chvojí, aby se k včelstvu nedostaly kuny nebo datlové.
„Všichni se mě ptají, jestli budu mít med. Moc s tím nepočítám. Jednak máme letos v oblasti tuhý melecitózní neboli cementový med. A za druhé, brtě jsem nestavěl kvůli vlastní produkci, ale kvůli lesnímu ekosystému, aby v něm včely přirozeně fungovaly a opylovaly stromy, což těší i lesníky. Jsou důležité pro to, aby nenastala proluka a na jejich místo se nevtlačil jiný, nežádoucí druh. Jinak z jedné brtě bývá asi 20 kilogramů medu,“ líčí včelař.
Brť je vlastně dutina 15–20 centimetrů široká, hluboká okolo metru, vydlabaná do vzrostlého jehličnatého stromu. Listnaté stromy se nehodí, protože neprodukují pryskyřici, která zalije póry ve vydlabané dutině.
Svým způsobem ji zakonzervuje, čili strom bez problémů žije dál a neusychá. Dutiny jsou ve výšce šest až dvanáct metrů nad zemí. K obsluze se používá vyztužené lano, kterým se včelař posouvá nahoru.
Med se nevytáčí, ale řeže
„Vydlabání stromů mám schválené lesníky,“ doplní Motyka s tím, že se do brtí včely nastěhovaly samy.
„Devadesát pět procent rojů odletí vždy do lesa, kde včely pátračky hledají nový domov. My jsme dutiny perfektně připravili a nalákali je na kusy starého rámku z úlu upevněného ke stropu dutiny. Uvnitř si pak postavily plásty. Jelikož společenství žije ve středu plástů, med se z brtí vybírá tak, že se plásty s ním odřežou po stranách. Med se nevytáčí, jen se plást s ním nakrájí na kousky.“
Tuto prastarou tradici oživili před pár lety v Polsku a v Rusku. „V oblasti Baškirie na Urale je na ploše celého parku o rozloze 24 600 hektarů asi 700 brtí. Strážci parku jsou zároveň včelaři. Včely žijí ve smíšeném lese, který jim poskytuje dobrou snůšku, naprosto přirozeným stylem. Od Rusů to odkoukali Poláci,“ přiblížil muž.
Tvrdí, že v Česku brtnictví nepřejí veterinární zákony. „Obhajuje se to tím, že je to komplikované kvůli odebrání vzorků kvůli nemocím včel. Veterinář by pro ně musel přímo do lesa. Z toho důvodu mám dutiny těsně za hranicí, protože v Polsku brtnictví naopak fandí a podporují ho dotacemi. Dokonce se stalo součástí polského nehmotného kulturního dědictví,“ tvrdí muž.
Dodává, že kromě Česka a Německa je jinak dovolené všude v Evropě. „Třeba v Polsku a na Ukrajině do brtnictví včelařům stát nemluví. Včely jsou zdravé a dávají med, i když zisky z něj nejsou horentní. Navíc na tom postavili vzdělávací činnost. Brtě jsou i ve spoustě národních parků, kam chodí děti, školy a informace o něm jsou součástí přednášek o ochraně přírody ve školicích centrech,“ zmíní Motyka.
Podle mluvčího ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého se v Česku postupem doby chov včel propracoval do takové podoby, kdy je zajištěna péče o jejich zdravotní stav i dostatečné zavčelení krajiny.
„Takto nastavený systém chovu včel je zatím plně funkční. A právě kvůli péči o zdravotní stav se v současné době neuvažuje o systémové podpoře brtnictví,“ poznamená Bílý. „Ale jako ukázku jsme v roce 2018 podpořili grant s názvem Po stopách brtnictví. Konala se ve spolupráci s polskými lesníky, kteří chovají včely v brtích ve státních lesích, ale i v národních parcích v Polsku.“
Tisková mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová doplnila, že po dohodě s lesníky mohou dnes včelaři umisťovat úly i do lesních porostů.
