Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Brodku zůstane vzpomínka na éru cukrovaru, nejvyšší komín demolici unikne

  12:54
Dobrou zprávu mají noví majitelé bývalého cukrovaru v Brodku u Přerova pro místní obyvatele, kteří smutnili nad jeho demolicí včetně tří komínů, které roky utvářely tamní panorama. Jeden z nich nakonec k zemi zřejmě nepadne.

Pohled na Brodek u Přerova, k jehož panoramatu po generace neodmyslitelně patřily komíny cukrovaru. Většinu areálu čeká demolice. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Společnost PMS Reality, jež nyní cukrovar vlastní, změnila v průběhu demolice areálu názor – jednaosmdesát metrů vysoký komín bude možná dál sloužit svému původnímu účelu.

„Uvažuje se o tom, že nejvyšší z komínů zůstane zachován a bude sloužit pro případný budoucí energetický zdroj. Všechno je teď ve fázi studií a příprav, proto k tomu nelze říct více,“ uvedl člen představenstva společnosti Antonín Polák. Žádná nostalgie k historickým velikánům však podle něj v rozhodování firmy nehraje roli.

„I v průběhu demolice můžeme dojít k závěru, že některý z objektů, původně určených k odstranění, zůstane. Pokud však má být zachován, tak jen za předpokladu jeho budoucí efektivní využitelnosti,“ vysvětlil Polák.

Své budoucí plány s areálem společnost ještě neodtajnila. Jisté však je, že ze 130 let starého cukrovaru, který býval významným zaměstnavatelem v regionu, zůstane stát jen několik budov. Demolici se vyhne například někdejší sušárna brambor, část čistírny odpadních vod, kotelna nebo železniční vlečka.

Komíny sloužily generacím místních jako orientační bod

Nejvyšší dva cukrovarské komíny jsou pro brodecké obyvatele populárním orientačním bodem, i proto se těžko smiřovali s tím, že zcela zmizí. Fakt, že jedna z těchto dominant zůstane stát, udělá radost nejen jim, ale například také výzkumníkům z Českého vysokého technického učení v Praze. Specialisté z jeho stavební fakulty nedávno komíny určené k demolici v Brodku zkoumali.

Konec cukrovaru v Brodku

„O tom, že jeden nakonec zůstane stát, nevím. Pokud se to ale podaří, bude to jenom dobře,“ řekl Martin Vonka, vedoucí projektového týmu, který mapuje nejzajímavější komíny u nás.

Oba dominantní brodecké komíny jsou zděné. Komínů stavěných touto technologií má Česko ještě asi tři tisíce, těch, které jsou vyšší než 80 metrů, je však už jen pár desítek.

Nižší komín brodeckého cukrovaru vznikl pravděpodobně už se samotnou továrnou v roce 1881. Ten vyšší pochází z roku 1935, kdy se cukrovar rozrostl o rafinerii cukru. Poslední zděný komín byl v Česku postaven v roce 1984, kdy tuto technologii definitivně vytlačily ocelové a betonové konstrukce.

Komíny dobře ilustrovaly vývoj jejich stavebních postupů

Zatímco nižší, 57 metrů vysoký oktogonální komín byl vystavěn ještě z běžných plných cihel, jeho mladší sourozenec je zástupcem modernějšího způsobu výstavby, která začala v našich zemích na přelomu 19. a 20. století. Vyrostl s pomocí speciálních radiálních cihel, lidově zvaných komínovky.

„Jsou vyšší a děrované. Byly kvalitnější a také výstavba byla díky nim rychlejší. Z těchto cihel se stavěly komíny výhradně oblé,“ vysvětlil Vonka.

V současné době, které vládnou moderní technologie, už vysoké komíny nejsou tolik potřeba. V Česku je proto podle Vonky odsouzeno k demolici zhruba 50 zděných komínů ročně.

„Skoro každý opláčeme. Jsou minimálně orientačním bodem a lidé k nim mají vztah. Je škoda každého komínu,“ míní expert.

Tradice cukrovaru sahala 136 let zpět

Brodecký cukrovar byl založen v roce 1881 a naplno fungoval naposledy v roce 1997. Posledních 15 let je zcela zavřený. Výrobu cukru tady ukončil její někdejší vlastník – francouzská společnost Eastern Sugar, která spolu s brodeckým podnikem „pohřbila“ také cukrovary v Němčicích nad Hanou, Kojetíně a Hrochově Týnci.

Část bývalých zaměstnanců z Brodku našla práci v cukrovaru v Prosenicích. Většina místních se ale s ukončením výroby, která měla v obci tradici od konce 19. století, smiřovala těžko.

„Zemědělci tu měli odbytiště a lidé práci. Náš cukrovar na tom byl po technologické stránce dobře, přesto jsme jeho konci nebyli schopni zabránit,“ litoval před časem starosta Brodku Roman Zbožínek. To, že chátrající areál nakonec z obce zmizí, ale přivítal.

„Budovy jsou patnáct let opuštěné. Bylo to už takové území duchů, které nebudilo dobrý dojem,“ shrnul.