Velká část problémového chování psa je podle Pavla Bradáče podložená strachem. „Mou technikou je totálně pozitivní přístup, žádné tresty, stres, násilí, nic takového. A psům to pomáhá,“ vysvětluje brněnský rodák, který se výchově a převýchově psů profesionálně věnuje už od roku 2009.

Začalo to tím, že si koupil psa a začal se s ním věnovat záchranářství. Učil se především od Rakušanů, později už ale přicházel na své vlastní metody. Zanedlouho zjistil, že jeho povolání krizového manažera ho sice dobře živí, ale smysl svého života v něm nenachází. Navíc už nebylo možné časově skloubit práci s výcviky a kurzy kynologie. Proto se spolu se svou tehdejší ženou rozhodli koupit rekreační středisko v Herolticích, z něhož je dnes známý a lukrativní kynologický areál.

„Zjistili jsme, že způsob, kterým psy cvičíme, u nás v Česku běžný není. Když jsme roku 2009 začínali, ročně nás navštívilo okolo 250 páníčků se psy. Dnes se to číslo pohybuje na 1 400 návštěvníků ročně, což je podle mě velmi úspěšné,“ raduje se Bradáč z výsledků, i když on sám už v Herolticích nepůsobí.

„Po rozvodu jsem to přenechal ženě, ale nevadí mi to. Dal jsem tomu základy, které fungují dodnes. Jsem na to hrdý. Vytvořili jsme totiž protiváhu násilným metodám převýchovy, která má své kořeny ve Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou, za dob komunismu v něm působili i kynologové cvičící psy, pozn. red.). Pokud vám někdo doporučí škubat vodítkem, aby si na vás pes dával pozor a měl k vám lepší vztah, tak je to přinejmenším hloupé,“ dodává.

Ruka je „kámoš“

Většina Bradáčových principů je jednoduchá. „Když to správně načasujete, mnohdy stačí jen otočit se k psovi zády,“ tvrdí Bradáč, který neřesti psů řeší pomocí takzvaných negativních trestů.

„Tomu psovi odeberu nějakou příjemnou věc. Tím, že si ho přestanu všímat, nejdu domů, dokud je rozdováděný nebo se k němu otočím zády, tím vším ho potrestám, aniž bych na něj musel vztáhnout ruku nebo zvýšit hlas,“ odhaluje Bradáč jednu ze svých metod.

Dalším z častých problémů je také „alergie na ruce“. Většina pohybů rukou podle Bradáče psa znervózňuje, cítí se jimi být ohrožen. Například dítě, které jde proti psovi s nataženou rukou a dívá se mu přitom do očí, je podle Bradáče pro psa nesmírně stresující. „Pes se musí naučit, že ruka je kámoš,“ dodává.

Klíčová je také analýza problému. Proč to pes dělá? Je to strach, nebo naučené chování? Podle Bradáče je nejčastější chybou to, že páníčci psy trestají. Tím si buď zničí vztah, nebo jejich pes začne trest vnímat jako odměnu. Veškeré upoutání pozornosti je pro něj totiž odměna, a ta jen posílí chování, za kterou ji dostal.

Ve většině případů stačí ale podle Bradáče k vyřešení problémů jen jeden jeho víkendový kurz, někomu ale i samotná přednáška. S těmi objíždí celou republiku.

„Každé chování psa se dá změnit, obvykle snadno a rychle. Známe hry, které pomůžou majitelům rychle získat důvěru, psům pomohou být šťastní i v situacích, ve kterých zatím nebyli, například při návštěvě veterináře, stříhání drápků nebo chlupů. My jsme se psy dokonce i létali letadlem, slaňovali, dělali jsme s nimi různé stresově zátěžové věci a oni to všechno zvládli,“ tvrdí Bradáč.

Mazlení? Při výcviku ne

Problematiku výchovy psa ztěžuje i odlišnost psí komunikace od té lidské. To, co mezi lidmi znamená lásku, může totiž podle Bradáče v psí řeči znamenat výhrůžku.

„Jedna paní například svého psa stresovala tím, že ho neustále pusinkovala, hladila a mazlila. Proto dělám kurzy ‚Rozmazlujte psa správně‘. Problém totiž není mazlení, ale situace, ve které se pes v tu chvíli nachází. Pokud oba ležíme na gauči, můžu hladit psa, co se do něj vejde. Při výcviku se to ale nesmí,“ prozrazuje.

Pro Bradáče se výchova psů stala životním posláním. „Osobní život? Co je to,“ směje se. Svou práci má na plný úvazek a mnoho času také tráví na cestách. „Baví mě cestovat, mám i obytné auto. Navíc teď přednáším po celé republice a příští rok zase plánuji fungovat i v zahraničí,“ říká Bradáč.

Do budoucna by se ale chtěl usadit. Rád by se také věnoval vydání knihy, na které v současnosti pracuje. „Našel jsem paní, která mým poznatkům umí dát hlavu a patu a tu knihu pro mě píše. Já toho mám v hlavě moc, je tam binec, ale díky ní už je půlka knihy napsaná a do léta bych ji chtěl vydat,“ prozrazuje Bradáč. Kniha se bude jmenovat „Dobrá psí škola Pavla Bradáče“.

Nápadů na knihu má ale více. V budoucnu chce vydat například ještě Slabikář psí řeči. Navíc bude mít teď i více času na tvorbu, jelikož zima podle něj není vhodným obdobím na vícedenní výcvikové kurzy. Zájemci se ale v blízké době mohou těšit na přednášky s ústředním tématem „Jak připravit psa na silvestra,“ které Bradáč v Brně plánuje začátkem prosince.