Historická fikce: vojáci v řopíkách bránili zemi před německou armádou

  11:50
Les u Slavonic na Jindřichohradecku obsadili o víkendu vojáci v historických uniformách a připomněli události v pohraničí ze září 1938. A také předvedli, jak by to mohlo vypadat, pokud by Československo odmítlo Mnichovskou dohodu.

Lesem projíždí kolo a na něm voják. Spěchá za svými kolegy a kamarády, kteří střeží hranice u Slavonic. Je rok 1938, konec září a on s sebou veze jednu z nejsmutnějších zpráv historie naší země. Mnichovská dohoda je podepsána, prezident Edvard Beneš pod tlakem přijímá diktát, a Češi tak musí bez boje opustit pohraničí a Sudety, které budou patřit německé říši.

Fotogalerie

Vojáci se dohadují, mnozí nechtějí odejít, ale nakonec musí uposlechnout rozkazu. Opouští tak i řopíky, betonové pevnůstky s kulometným stanovištěm, které měly pomoci jako lehké, ale účinné opevnění při obraně hranic.

Přes tisíc návštěvníků si v sobotu připomnělo tyto tragické události při 15. ročníku bojové ukázky nazvané Přepadení řopíků 1938 v lese u Slavonic na Jindřichohradecku. Tradiční akce byla rozdělená na dvě části. První ukázka kopírovala historii a co nejreálněji připomínala tehdejší události.

Při té druhé, o dost akčnější, se členové klubů vojenské historie dějinám vzepřeli a asi stovka jich předvedla, jak to mohlo vypadat, pokud bychom Mnichovskou dohodu odmítli a s Němci se pustili do boje.

Průvodce líčí, co přesně se děje

„Když zazněl první výstřel, vnučka, kterou jsem měl na ramenou, mě leknutím málem přiškrtila. Teď už se ptá, kdy se bude zase střílet. Líbí se mi, že nejde jen o fikci. Tady se děti, ale i spousta dospělých dozvědí o historických událostech, na které se třeba ve škole nedostane. A protože to vnímají více smysly a je to ukázané poutavě, tak se jim to lépe vryje do paměti,“ sdělil své pocity Václav Furiš, jeden z účastníků, který byl dříve učitelem.

Bitva o bunkry v sobotu ke Slavonicím přilákala tisíce diváků. Viděly, jak by mohla vypadat bitva o řopíky, kdyby se československá armáda v roce 1938 nevzdala.

Celá akce byla perfektně připravená. Měla hlavního průvodce, který po celou dobu popisoval, co přesně se při představení děje, a dával vše do historických souvislostí. Lidé tak viděli, jak vypadaly tehdejší kontroly u hranic a že tam v roce 1938 nebylo zrovna bezpečno.

Příslušníci Stráže obrany státu museli například odrážet výpady sudetoněmeckého Freikorpsu, což byla polovojenská organizace, na jejímž vyzbrojování a výcviku se podílel německý wehrmacht.

Bitva o bunkry v sobotu ke Slavonicím přilákala tisíce diváků. Viděly, jak by mohla vypadat bitva o řopíky, kdyby se československá armáda v roce 1938 nevzdala.
Bitva o bunkry v sobotu ke Slavonicím přilákala tisíce diváků. Viděly, jak by mohla vypadat bitva o řopíky, kdyby se československá armáda v roce 1938 nevzdala.
Bitva o bunkry v sobotu ke Slavonicím přilákala tisíce diváků. Viděly, jak by mohla vypadat bitva o řopíky, kdyby se československá armáda v roce 1938 nevzdala.

„Stráž obrany státu čítala na 30 tisíc mužů,“ oznámil mimo jiné publiku průvodce akcí. Desítky z nich zahynuly při menších bojích mezi podzimem 1938 a jarem 1939, kdy nás Německo kompletně obsadilo.

Areál s řopíky je otevřený

Mnohem větší ztráty by obě armády zaznamenaly, pokud by tehdy došlo na střet a rozpoutání války už na našem území.

U Slavonic o víkendu při druhé části akce ale bitva nastala. Do boje na straně německého wehrmachtu vyjel i tank Panzer I. Vojsko mělo k dispozici kulomety, lesem se začala rozléhat ohlušující střelba a slepými náboji nešetřila ani jedna ze stran. Útok byl zpočátku velmi úspěšný, Němci se dostali až k řopíkům, odkud čeští vojáci téměř nepřetržitě pálili, a tak postup protivníka zpomalili.

Důmyslný řopík měl po bočních stranách dvě obsluhy kulometů a uprostřed musel ještě další voják ručně pohánět ventilaci, aby se uvnitř neudusili jedovatými plyny, které při střelbě unikaly.

Díky opevnění získala naše armáda čas, aby se přesunula z vnitrozemí a zahájila protiútok. Nakonec zatlačila wehrmacht zpět a zvítězila. V takovém případě se samozřejmě počítalo i s vydatnou pomocí spojenců.

To vše byla jen fikce a není možné přesně odhadnout, jak by to skutečně vypadalo a jak obrovské by byly ztráty na lidských životech, což připomněl i průvodce bojovou ukázkou.

Bitva o bunkry v sobotu ke Slavonicím přilákala tisíce diváků. Viděly, jak by mohla vypadat bitva o řopíky, kdyby se československá armáda v roce 1938 nevzdala.

Kdo nestihl sobotní bitvu, může se do lesa u Slavonic vypravit i jindy. Areál je v srpnu otevřený denně a jeho součástí je i stezka tvořená z 13 zastavení, kde se zájemci dozvědí spoustu zajímavostí z historie. S průvodcem je možné navštívit i řopíky, v nichž jsou původní kulomety, pozorovací periskopy, výstroj osádek a další zařízení. Součástí je i Muzeum 20. století přímo ve Slavonicích.

Uniforma kouše jako mravenci

Do poslední možné chvíle zajišťoval jedenačtyřicetiletý Pavel Morávek bezpečný vstup návštěvníků do areálu. Pak rychle shodil oranžovou vestu a začal se oblékat do uniformy německého vojáka. „Bude v tom dnes pořádné vedro, na kolaps. Nechápu, jak někteří kolegové nastoupili vystrojení už dopoledne, zapnutí až ke krku a vydrží do odpoledne,“ pozoroval Morávek, který je po celé roky spolupořadatelem slavonického Přepadení řopíků 1938.

Dnes tu může být asi sto přímých účastníků ukázky bitvy. Je komplikované je dát dohromady?
Máme už 15. ročník, takže se hlásí i sami, že by chtěli účinkovat. A kamarád a hlavní pořadatel Jiří Duchoň už je má nakontaktované a včas pošle do klubů vojenské historie pozvánky. Pár dní před začátkem nás třeba ještě oslovují další, že by měli zájem. Naše akce je zajímavá tím, že se odehrává v lese, a ne na louce, což není tak časté.

Zdá se, že každý ví, za který strom se má schovat, kdy vyběhnout, případně se nechat „zastřelit“. To musí být také náročné připravit.
Naštěstí scénář moc neměníme, ale nějaké drobnosti a kosmetické vady se pokaždé najdou. Ráno před akcí se samozřejmě sejdeme, velitelé jednotlivých skupin dostanou úkoly, co mají kde dělat, a oni si to pak předají dál.

A co vy?
Do poslední chvíle pomáhám, pak se převlíknu a jdu si zařádit.

Podle uniformy je jasné, na jakou stranu se postavíte...
Ano, na německou a při bitvě jsem u kulometu. Mám u sebe i brašničku s nářadím, když se kulomet zasekne, abych ho mohl rychle zprovoznit.

Vaše uniforma je originál, nebo replika?
Originály už se prakticky nevyskytují. Za těch 70 let jsou hodně křehké a nikdo by si tu nechtěl zničit sako, které stojí třeba 20 tisíc korun. Ale další části výstroje jsou pravé, čutory, plynové masky, zásobníky na náboje, helmy, nože, bodáky.

Je vedro, ale přesto máte pod uniformou ještě košili.
Bez ní by to nešlo. Kdybych měl jen blůzu, nevydržel bych to, protože hrozně kouše. Je to kopřivák a na holé kůži by kousal jak mravenci.

Autor: