Jak dlouho jste vlastníkem Grandu?
Je to nějakých 28 let. Kupoval jsem ho jako starý hotel, byl jsem tehdy jediný zájemce o nemovitost. Měl jsem zde restauraci, dělali jsme tady diskotéky, svatby a další kulturní akce.

Proč se zde už nekonají?
V roce 1995 se začalo hodně propouštět. V železárnách, Bochemii. Razantně jsme pocítili, že lidé začali na zábavě šetřit. Navíc na Bohumínsku je v současnosti více než 70 restaurací, to před lety nebylo.

Takže jste se potom zaměřil na poskytování ubytování?
Měl jsem více aktivit, byl jsem majitelem malé reklamní a cestovní agentury. Po patnácti letech činnosti to po mně převzali chlapi, kteří pro mě předtím pracovali. V současnosti kromě provozování Hotelu Grand například pronajímám prostory obchodníkům s textilem.

Hotel Grand v pěší zóně provozuje Zdeněk Plaček desítky let. Místo před nedávnem zařadila radnice do bezdoplatkové zóny.

Trváte na označení Grandu jako hotelu, mnozí ho ale označují za ubytovnu. Splňuje podle vás Grand standardy hotelu?
Jako hotel jsem to kupoval a nevidím důvod, proč toto označení měnit. Je to Hotel Grand, vždy to byl Hotel Grand, a že tomu někdo říká ubytovna… Vadí mi to, ale ne tak, abych se kvůli tomu musel soudit.

Soudit jste se ale rozhodl kvůli zavedení bezdoplatkových zón ve městě. Proč?
Mne, jako podnikatele, město poškozuje, když zvýhodňuje jiné ubytovny nacházející se rovněž v občanské zástavbě. Vyhláškou navíc město porušuje zákonná práva občanů a ústavu. Občan má právo volného pohybu a pobytu. Jestliže se někdo rozhodne přestěhovat do Prahy nebo Krkonoš, třeba ze zdravotních důvodů, pak žádný starosta mu v tom nemůže zabránit.

Ti lidé ale u vás mohou bydlet i nadále. Jen si noví žadatelé nemohou sáhnout na dávku na bydlení…
Ano, ale berte to tak, že ti lidi nejsou jen darebáci zneužívající dávky. Dám příklad, sedmapadesátiletý pán přišel v železárnách o práci. S nedostatkem financí se dostal i do rodinných problémů. S manželkou se rozvedli, a protože ji měl pořád rád, nechal jí byt s tím, že si brzy určitě najde živobytí a bydlení. Dlouho se mu to kvůli vysokému věku nedařilo, nějakou dobu tak zůstal u mě na ubytovně. Potom si našel práci ve Frýdku-Místku a odstěhoval se. Proč by takový člověk neměl dostat pár měsíců šanci vrátit se zpátky do života, třeba na ubytovně a s podporou státu.

Na druhou stranu se určitě mezi klienty Grandu najdou i lidé v produktivním věku, pro které by sehnání práce nemusel být velký problém. Je podle vás správně, že v době, kdy se o takové lidi firmy perou, jsou neustále závislí na dávkách na bydlení?
Samozřejmě s takovým přístupem nemůžu souhlasit.

Ale jste proti bezdoplatkovým zónám, tedy chcete, aby ti lidé dávky pobírali nadále.
Nechci podporovat lajdáky, ale taky nechci podporovat zbytečnou tvrdost města a neschopnost našich politiků řešit tuto otázku již několik desetiletí. Někdy je třeba těm lidem pomoci v jednání s úřady. Často se nechají opít rohlíkem. Ti lidé mezi námi jsou a nelze před tím zavírat oči. Ale mám já lítat po firmách a hledat jim práci? Na to jsou tady úřady, aby jim pomáhaly.

Co by se stalo, kdyby Hotel Grand zavřel? Měli by vaši klienti alternativu, kam jít?
Dostat se k městským bytům je pro ně prakticky nemožné, neboť pro jejich získání jsou nastaveny tvrdé podmínky. Soukromí majitelé bytů si také pečlivě vybírají své nájemníky. Podmínky, které mají u mě, tedy že jednotlivec platí měsíční nájem 4 550 korun a dostane nábytek, válendy, peřiny, lůžkoviny či ručník, za to se nemusím stydět, to přece není přemrštěná cena.

Třeba by zamířili do jiného města, kde by k životu měli přívětivější podmínky…
Snad u jednotlivců, ale většina by zůstala tady, protože má v Bohumíně silné rodinné vazby. Pro nikoho není snadné jen tak opustit ze dne na den místo, kde jste celý život. Pro vás, pro mě ani pro ně. Proto opakovaně vyzývám město: Chcete potlačit ubytovny? Tak těm lidem dejte byty. Když ne, tak s námi jednejte slušně.

Jednáte s městem? Hledáte společné řešení?
Před zhruba třemi čtyřmi lety jsem nabízel, že když se městu nelíbí, že tady ubytovávám tyhle lidi, tak si sedneme, probereme je jednoho po druhém, oni by mi dali informace o tom, že daný klient se vyhýbá práci nebo že je to kriminálník a já bych ho vyrazil. Jenže to nešlo kvůli právům na ochranu osobních dat. Před minulými parlamentními volbami zase město prohlašovalo, že chce Grand koupit. Vypracoval se odhad, ale po volbách komunikace z města utichla a já nedostal nabídku. Podle mě to byl jen předvolební tah. Místo toho teď město neustále prohlašuje, že kvůli Grandu roste ve městě kriminalita. To je nesmysl, mám kapacitu 43 míst, to není žádné ohrožení pro město.

A jezdí k vám policie?
Občas se objeví, ale to jsou problémy, které zůstávají v ubytovně a které si jsem schopen vyřešit. Často nám jsou ale připisovány i problémy v okolí Grandu, které se mnou ani s mnou ubytovanými lidmi nemají souvislost.

Snažíte se své klienty filtrovat? Nedopustit, aby u vás žili problémoví nájemníci?
Samozřejmě, ale ne vždy se to povede hned na první dojem. Jednou přišel pán, který působil seriózně, byl hezky oblečen a nakonec se z něj vyklubal člověk, který ostatní klienty napadal a okrádal. Z ubytovny jsem ho vyrazil, takové lidi tady nechci.

Jak to vypadá aktuálně s vaší žalobou?
Krajský soud v Ostravě by měl do tří měsíců rozhodnout. Mám informace, že v republice už nejsem jediný podnikatel, který kvůli bezdoplatkovým zónám podal žalobu. A je možné, že další řada kolegů čeká, jak dopadneme.