Místo roubenek měly stát paneláky, dnes je hlinecký Betlém cílem turistů

  8:22
Před více než třiceti lety byl na hlineckou čtvrť Betlém smutný pohled. Zarůstající a polorozpadlé prázdné chalupy. V několika málo posledních z nich dohasínala za okny světla dožívajících starousedlíků. Nyní je originální část města jedním z hlavních turistických taháků.

Ovšem stačilo málo a místo roubenek stály v centru paneláky nebo garáže. Od rozhodnutí zachránit jedinečný urbanistický celek Betlém v Hlinsku uplynulo 30 let. 

Fotogalerie

První dřevěné domky drobných řemeslníků začaly po zrušení nevolnictví vyrůstat na obecních pastvinách, které pro tyto účely vyčlenila rychmburská vrchnost v polovině 18. století. Hrnčíři a tkalci čtvrť na pravém břehu řeky Chrudimky rychle zabydleli.

„Byl to velký stavební boom, protože během několika desítek let byl prostor zcela zaplněn. Jako nejstarší důkaz o zastavěnosti Betléma máme mapu stabilního katastru z roku 1839, kde je vidět, jak se na sebe roubené domky tísní. Od Podkostelí až po dnešní Adámkovu třídu můžeme mluvit až o 300 domcích,“ říká ředitelka Muzea v přírodě Vysočina Ilona Vojancová.

Noví obyvatelé si svá obydlí stavěli po vzoru venkovských domů s tím rozdílem, že postrádaly zahrady nebo stodoly. 

„I v tom tkví jedinečnost Betléma. Hlavním zdrojem obživy bylo řemeslo, proto domky neměly ani žádné dvorky, maximálně předzahrádku. U domů byly akorát hrnčířské pece,“ popisuje Ilona Vojancová podobu Betléma v době jeho největšího rozkvětu. 

Ta se od současnosti značně liší. Například hlavní betlémskou náves, jak ji místní a návštěvníci znají, by tehdejší obyvatelé nepoznali. Vznikla uměle až v průběhu 20. století, kdy byly domky kvůli zpustošení zbourány.

V malebné čtvrti se narodil i zakladatel uherské kartografie

Ráz Betléma však zažil změny už ve druhé polovině 19. století, tehdy začal rozkvět průmyslové výroby a z dříve řemeslnických domků se stávaly příbytky továrních dělníků. 

„Rozhodně nešlo o chudinu města. Byli to plnohodnotní obyvatelé Hlinska. Během rozvoje řemesel se na Betlémě žilo lépe než na venkově. Dokonce jeden z hlineckých starostů bydlel na Betlémě. Narodil se tu i kartograf Josef Homolka, který je považován za zakladatele uherské kartografie,“ říká Vojancová.

Lidská pospolitost byla na Betlémě cítit do poloviny minulého století. S nástupem nových pořádků po roce 1948 to začalo jít s malebnou čtvrtí z kopce. Tak jak chaloupky chřadly, lidé se z nich v 60. letech začali stěhovat do modernějších bytů na sídlišti a ze strany města se začaly projevovat tlaky, aby domky ze středu města zmizely.

Staré domy se nesměly opravovat

„Ti, co se na Betlémě narodili, začali stárnout a o domy se neměl kdo starat. Chátrání se začalo projevovat naplno. Ránou pro Betlém byla i stavební uzávěra, domy se nesměly ani opravovat. Na druhou stranu to paradoxně přispělo k tomu, že ty, co se zachovaly, zůstaly v nezměněné podobě,“ říká Vojancová, která od konce 80. let stála u záchrany Betléma a podobu původní čtvrti má dodnes před očima.

Betlém se začal pomalu vylidňovat v 50. letech minulého století. Domy začaly podléhat zkáze.

Betlém se začal pomalu vylidňovat v 50. letech minulého století. Domy začaly podléhat zkáze.

Před třiceti lety začala obnova unikátní čtvrti v Hlinsku. Dnes je oblíbeným cílem turistů.

Před třiceti lety začala obnova unikátní čtvrti v Hlinsku. Dnes je oblíbeným cílem turistů.

Do boje za záchranu dělnické čtvrti se v sedmdesátých letech vrhla i akademická malířka Miroslava Zychová s Bohumírem Komínkem, který idylická zákoutí hlinecké čtvrti rád maloval. 

„Chodila jsem po památkářích, byla jsem na ministerstvu kultury. Intervenovala jsem u každého, kdo mohl pomoci,“ vzpomínala před dvaceti lety v článku MF DNES výtvarnice. Dokonce dala dohromady skupinu dvaceti kolegů, z nichž každý si chtěl v Betlémě koupit domek a zřídit v něm ateliér. Město sice tento úmysl zamítlo, ale Zychové se podařilo odbornou veřejnost přimět k tomu, aby se proti likvidaci čtvrti postavila.

Velkou polemiku v časopise Mladý svět vzbudil v sedmdesátých letech i společný dopis, ve kterém pisatelé upozorňovali na plány hlinecké radnice na likvidaci Betléma. Namísto roubených chalup měly u Chrudimky vyrůst paneláky, mluvilo se také o autobusovém nádraží a v hlavách tehdejších funkcionářů se zrodila myšlenka i na stavbu garáží.

Komunisty nezajímalo, že šlo o zachovalou dělnickou čtvrť

„Nepomohlo ani tvrzení, že se jedná o jedinou dělnickou čtvrť v Čechách, která ještě stojí,“ stálo například v dopise zaslaném do Mladého světa. Přitom ministerstvo kultury Betlém předtím prohlásilo za významný soubor lidové architektury. Desítky čtenářů se pak za záchranu Betléma postavily.

Betlém - 30 let nového života

Výstava umístěná v Pickově domě č. p. 178 je rozdělena na tři části. Nejdříve si návštěvníci na idylických fotografiích z přelomu 19. a 20. století mohou představit, jak Betlém tepal životem. A to i pohledem do tváře někdejších obyvatel, jejichž vzpomínky na dělnickou čtvrť jsou zde zachyceny. Méně radostný pohled je pak na fotografie ze 70. a 80. let 20. století, které dokládají totální zmar. Třetí část je věnována procesu záchrany nynější rezervace lidové architektury a současnosti. K vidění jsou i předměty pocházející přímo ze zachráněných domků. 

Podle etnografky Ilony Vojancové si oba jako obyvatelé Betléma uvědomovali hodnotu celého souboru a snažili se dávat dohromady lidi, kterým nebyl osud Betléma lhostejný. 

„Jejich iniciativa byla nesmírně důležitá a vedla k tomu, že se část Betléma podařilo zachránit. Hlavně se zpomalilo jeho bourání a na konci 80. let bylo ještě co zachraňovat,“ říká Vojancová.

Ovšem v normalizační době uběhlo ještě hodně let, než se začalo něco dít. Až na jaře roku 1987 Fakulta architektury ČVUT v Praze vypracovala návrh na řešení. Následovalo zpracování urbanistické studie na obnovu 20 domů. Zpracována k záchraně byla i lokalita Podkostelí, s tím však tehdejší národní výbor nesouhlasil.

„Když se v lednu 1989 na základě navržené koncepce rozhodlo o záchraně Betléma, Národní památkový ústav se k jeho obnově stavěl čelem. Podařilo se nám rozjet práce na prvních objektech. A přišla sametová revoluce,“ připomněla znovu dramatické chvilky pro Betlém.

Po revoluci byl záměr opět zpochybňován

Na řadu opět přišla dramatická vyjednávání a nové vysvětlování. Připravovaná rekonstrukce byla totiž novou politickou garniturou zpochybňována jako něco, co bylo schváleno komunisty. 

Debatovalo se nejen na náměstí, ale i v tehdejším kině, kde proběhlo s hlineckou veřejností velmi napjaté jednání. Velká část lidí totiž pro záchranu rozpadajících se chalup nebyla. 

Při slavnosti otevření revitalizovaného Betléma byla odhalena pamětní deska malíři Bohumíru Komínkovi. Její autorkou je Miroslava Zychová.

Při slavnosti otevření revitalizovaného Betléma byla odhalena pamětní deska malíři Bohumíru Komínkovi. Její autorkou je Miroslava Zychová.

„Jednání v hektické době byla mnohdy velmi nepříjemná. Na stole byla opět rychlá revoluční rozhodnutí. Nebylo to jednoduché. To, co se několik let objevovalo při jednání s komunisty, tak v revoluční rychlé době vybublalo a paradoxně proběhlo nanovo. Nás to tenkrát hodně zaskočilo. Při euforii všech těch změn to byla hodně studená sprcha,“ vzpomíná etnografka, která u všech jednání byla.

Nejvíc ji potěší, když za ní některý z místních, který byl tehdy pro zbourání chalup, přijde a dnešní podobu městské památkové rezervace pochválí.

Stačilo málo a dnes by se Hlinsko těžko mohlo čtvrtí s neobvyklým názvem chlubit, ačkoli atmosféra původního Betléma se už těžko někdy vrátí. I proto se výstava, která potrvá do 22. září, jmenuje 30 let nového života. Betlém totiž dnes žije jiným životem, než na který žijící pamětníci s nostalgií vzpomínají.