Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostravské stopy: Město bylo těhotné talenty, říká klavírista a pedagog Bernatík

  19:14
Ostravský klavírista, klavírní pedagog, skladatel a organizátor hudebního života Rudolf Bernatík loni oslavil osmdesátiny a při té příležitosti mu gratuloval i jeho nejznámější žák, fenomenální klavírista Lukáš Vondráček. V seriálu MF DNES Ostravské stopy líčí Bernatík svůj vztah k městu.

Ostravský klavírista, klavírní pedagog, skladatel a organizátor hudebního života Rudolf Bernatík. | foto: Adolf Horsinka

Univerzitní profesor je s Ostravou spjatý více než půl století, také jako spolutvůrce vzniku Ostravské univerzity a fakulty umění po roce 1989.

Jeho úsilí o zdejší hudební školství začalo ovšem už v roce 1953, kdy do Ostravy přesídlil oficiálně. Vynikl jako jeden z prvních mladých ostravských umělců, který se stal laureátem mezinárodní klavírní soutěže v roce 1957. Do té doby prožíval dětství jako obyčejný kluk, i když jej otec vedl k pilnému cvičení na klavír.

„Pocházím ze Šumbarku. Mé první vzpomínky se ale také vážou k blízkému Petřvaldu, kde jsem v roce 1943 navštěvoval kino. Byl to velký zážitek,“ směje se Rudolf Bernatík, který i své první vystoupení měl ještě za války v šumbarské hospodě. 

„Hráli jsme s bratrem čtyřručně,“ líčí své začátky. Záhy se dostalo i na první vystoupení ve městě. „Na Ostravu si pamatuju ještě z války jako na město hrůzy, neustále byly slyšet sirény. Po válce se pro mě stala městem kouře a dýmu. Ale viděl nás hrát významný ostravský herec Osvald Albín, zřejmě jsme se mu zalíbili a přizval nás ke spolupráci.“

V centru Ostravy jej už více než půl století přitahuje místní architektura. „Rád si dávám setkání v kavárně v ASU, což je dnešní Laso. ASO bývalo architektonicky působivé, což se nedá říci o pozdějších přestavbách. Souměrností se mohlo měřit třeba s nedalekým obchodním domem Bachner (dnes Horník), který postavil Erich Mendelsohn. Teprve dnes plně obdivuji, co se v Ostravě tehdy mezi válkami postavilo. Nikde v okolí nic takového nenajdete.“

Rudolf Bernatík

Univerzitní profesor, pedagog a klavírista se narodil v roce 1937, studoval v Bratislavě a Praze. Od roku 1953 působí v Ostravě. Spoluzakládal tehdejší Vyšší hudebně-pedagogickou školu a po revoluci také Ostravskou univerzitu.

Rudolf Bernatík

S Ostravou jej spojuje i Národní divadlo moravskoslezské. „Neuvědomoval jsem si zdaleka jeho význam. Dnes je ostravské divadlo v Česku synonymem pro umělecký vývoj. Působili v něm velcí zpěváci a dirigenti. Rád vzpomínám na dirigenta Jaroslava Vogela, s kterým jsem měl tu čest spolupracovat. Dalším mým průvodcem byl profesor Josef Schreiber. Patřil k významným organizátorům kulturního dění.“

Rudolf Bernatík do Ostravy nastoupil v roce 1953. Do té doby v ní působily poloprofesionální organizace, třeba Masarykův ústav. 

„Vyšší hudebně-pedagogická škola, která tehdy nově vznikla, zastupovala konzervatoř. Právě o ni se rozpoutaly velké boje. Praha a Brno neměly zájem na tom, aby ještě někde jinde vznikla takováto instituce,“ líčí Bernatík. Škola zůstala, v prvních letech však neměla žádnou stálou budovu, výuka se konala na několika místech v různých částech Ostravy. 

„Pak jsme dostali k dispozici dům padlých dívek. Byl to Dům U svaté Ludmily, kde jsme v roce 1953 jako studenti začali úklidové práce, zdaleka nešlo jen o čištění schodů. Ze sklepení jsme vynášeli to nejhorší, co si člověk dokáže představit.“

Všech získaných zkušeností pak využil při založení Ostravské univerzity. „Vytvářeli jsme ji s obrovskými těžkostmi, setkávali jsme se s množstvím arogance a přehlížení. Přitom Ostrava byla těhotná talenty. K největším z nich patří Lukáš Vondráček, před ním byl třeba vynikajícím klavíristou Ilja Hurník.“